Rozpis ledu
Živé vysílání
Zkrátka, jak by řekla moje rysí babička. „Dobrák na sebe nepotřebuje upozorňovat, potvora je ráda středem pozornosti.“ Ani nevím, proč vám to vlastně píšu. Asi proto, že jsem byl o prodlouženém víkendu na skok doma a měl jsem zase po dlouhé době čas hodit s babčou řeč.
No ale zpátky k tomu, proč tady vlastně všichni jsme – tedy k hokeji. Řeknu vám, že když jsem se dozvěděl výsledek z Ústí, skoro se o mě pokoušely mrákoty. A hlavně jsem se bál, že v pondělí budu na zimáku sám, protože většinu fandů přejde po takovém výprasku chuť na jakýkoliv další hokej.
UKLIDNĚNÍ PŘIŠLO ZÁHY
Naštěstí mé mínění o fanoušcích Dukly bylo horší, než skutečnost. A za tu nedůvěru se vám všem, kteří jste na Olomouc dorazili, omlouvám. Je vidět, že základ fandovství je tady v Jihlavě pořád dost pevný. Teď ještě přilákat několik dalších vrstev. Na to ale já sám určitě stačit nebudu.
Tak tedy zápas s Olomoucí. Co o něm říct? V první řadě asi to, že tak brzké dvojnásobné oslabení jsem tedy nečekal. Naštěstí se s ním kluci vypořádali dobře. Nenechali soupeře pořádně rozehrát, neustále ho otravovali, pokoušeli... No skoro úplně jako blecha.
Pořád jsem měl ale takový nepříjemný pocit, přeci jen těch osm gólů od minule na mě působilo jako strašák. Ani nevíte, jaký šutrák mi spadl ze srdce, když se v 10. minutě trefil Jirka Hanzal. A co teprve o šest minut později při dorážce Dana Hodka. Za stavu 2:0 už mi bylo celkem do zpěvu.
Nakonec jsem se v tom zápase vyděsil už jenom jednou. A to ve chvíli, kdy ve druhé třetině poskakoval puk po naší brankové čáře, přičemž se kolem něj motali hned dva Hanáci. V duchu jsem odhadoval, který z nich ho nakonec do té brány dostane, ale ono nic. Pro mě naprosto neuvěřitelná situace, protože troufám si říct, že to by se snad povedlo už i mě. A to nejsem zrovna žádný hokejový mistr, ani ministr.
CHYTRÉMU NAPOVĚZ...
Za to na druhé straně se o chvilku později Dan Hodek nemýlil. V oslabení najednou zařadil vyšší rychlostní stupeň a mířil si to nikým neohrožován na olomouckou branku. No a protože ten svůj únik dokázal i patřičně zúročit, vedli jsme o tři góly a dýchalo se zase o pořádný kus volněji.
Když už jsem si začal myslet, že by Milan v brance mohl udržet čisté konto, udělala Olomouc na touhle mou představou křížek. Nebo snad rovnou kříž? Každopádně nakonec zápas skončil 3:1. Hurááá. Měl jsem fakt velkou radost. Jak by řekla jedna moje známá – obřo radost. Kterou ovšem malilinko kazil ten drobný stín ze zbytečného gólu. Takhle už Milan Řehoř přišel o nulu poněkolikáté! Co myslíte, vy někteří, není to škoda?
Jako malej rysík jsem často slýchal: Chytrému napověz, hloupého trkni. Dlouho jsem tomu nerozuměl, protože ve škole nám zase říkali: Opovažte se napovídat! A pak se v tom má někdo normální orientovat. No ale zpátky k tématu. Tři body jsou super, takže doufám, že podobných super večerů si ještě v letošní sezoně užijeme dostatek.
MÁM NOVÉ JMÉNO
Nebyl bych proti už dnes, kdy se naši kluci představí v Mostě. A pak hned v sobotu, kdy naopak k nám dorazí Havlíčkův Brod. Doufám, že prokletí jménem Rebel definitivně skončí a zbude jenom důvod k oslavě.
Takže prima den, super večer, skvělý zítřek, pohodový pozítřek a excelentní sobotu, vám všem přeje maskot Fanda. (jo vidíte, to jsem vám zapomněl říct. Už pár dnů mám nové jméno. Leckdo si řekne, že je obyčejné, ale mně se líbí. Jsem prostě Fanda jihlavského hokeje. Takže čau příště)
Sdílejte článek
