Rychlík z Vysočiny Jan Hrbatý slaví 75!

20.01.2017 / Zdeněk Drla, Tomáš Lysý

Pětasedmdesáté narozeniny slaví 20. ledna legendární útočník Dukly Jihlava Jan Hrbatý. Do Dukly narukoval v roce 1961 a zůstal jí věrný po celou svoji hráčskou i trenérskou kariéru. Na svém kontě má ještě jeden primát. Je zakladatelem hokejové dynastie, kdy tři její generace oblékaly červenožlutý dres. Za Duklu hrál jeho syn Jan a vnukové Jan, Filip a nyní v extraligovém starším dorostu i Adam. Jan Hrbatý nejstarší odehrál v jihlavském dresu 572 zápasů, nastřílel 222 gólů. S Duklou získal sedm z dvanácti mistrovských titulů.
Dění v Dukle stále pozorně sleduje a má v ní i svého oblíbence. „Tomáše Čachotského jsem měl v dorostu a vychoval jsem ho. Je to taky takový rychlík, vynikající bruslař a technik s přehledem ve hře," říká stále vitální legenda, která klubu přeje k výročí postup do extraligy a nový stadion.

Říkalo se mu Rychlík Vysočiny. Skvělý bruslař začínal s hokejem, stejně jako valná většina tehdejších talentů, doma na vsi na rybníku. „Pocházím z vesničky Stražisko u Prostějova. Vyrůstal jsem skutečně na rybníce. Tašku ze školy jsem hodil domů a už jsem byl na ledě," vzpomínal před lety na své hokejové začátky.

K "velkému" hokeji přičichl v nedalekém Prostějově. I když místo na ledě mohl skončit i na zeleném trávníku. Fotbal byl totiž jeho další velkou láskou. „Měli jsme hospodářstí, musel jsem sbírat brambory, odebírat obilí o žních a podobně. Já vždycky radši utekl hrát fotbal. Táta mě pak sháněl, takže jsem většinou ještě doma dostal za to, že jsem šel hrát a nepomáhal jsem na poli," usmívá se při vzpomínkách na své dětství.

Hokej nakonec zvítězil nad fotbalem a Jan Hrbatý hrál v Prostějově za dorost a juniory, později i druhou ligu - a k tomu chodil do práce. „Vstával jsem ve čtyři hodiny ráno, v půl páté mi jel vlak. Když jsem hrál za juniorku, neměl jsem třeba po zápase ani zajištěný nocleh, tak jsem spal na lavičce na nádraží. Začátek jsem tedy neměl lehký. Ale možná mi to pomohlo, že jsme byl víc zarputilý a chtěl něco dokázat," doplňuje nejstarší člen hokejové dynastie Hrbatých.

LEGENDA NA LEDĚ. Jan Hrbatý při nedávném slavnostním utkání k 60. výročí Dukly Jihlava při nástupu osobností klubové historie na ledovou plochu. Foto: Tomáš Buksa

V roce 1961 přišel povolávací rozkaz. „Ani jsem nevěděl, že jdu do Dukly Jihlava. Dostal jsem povolávací rozkaz, bylo tam napsáno Vojenský útvar 3276 Jihlava. Až když jsem přijel sem, dozvěděl jsme se, že rukuju do Dukly Jihlava. To jsme byl moc rád," přiznává hokejová legenda a připomíná, že si jej do vojenského klubu vybral trenér Jaroslav Pitner. Jeho působení v Dukle ale musel tvrdě obhajovat. Hrbatého nejstarší bratr byl totiž knězem a v padesátých letech byl komunistickým režimem vězněn. Pitner si ale jeho angažmá v klubu vybojoval prý až na ministerstvu národní obrany.

V Jihlavě se pak usadil natrvalo. „Jsem rád, že jsem od roku 1961 až do důchodu mohl Dukle pomáhat," ohlíží se za léty strávenými na ledě jako hráč i na střídačce jako trenér.

VIDEO: Rozhovor s Janem Hrbatým

§

Autoři: Zdeněk Drla, Tomáš Lysý

Hokejová legenda byla u sedmi ligových titulů Dukly a pamatuje ještě nezastřešený Horácký zimní stadion. Dlouhá léta hrál s rovnou hokejkou. Čepel hole neměla žádné zahnutí, mohl s ní hrát tedy jak pravák, tak i levák. „Vítězky se vyráběly tady kousek ve Svratce na Žďársku, na svoji dobu byly tyto rovné hokejky dobré. Když jsem hrál na pravém křídle přes ruku, tak puk tolik neutíkal z hole. Mně to vyhovovalo. Když jsem dělal třeba blafák do bekhendu, tak se dal puk lépe zvedat," poodhaluje jednu ze svých fint.

Od příchodu na Vysočinu nezměnil ani jednou dres, navždy zůstal věrný Dukle Jihlava. I když po absolvování dvouleté povinné vojenské služby ho lákala brněnská Kometa. „Říkal jsem to Jaroslavu Pitnerovi, že za mnou byli. On mi odpověděl: „Honzo, zůstaň v Jihlavě, budeš to tady mít nejlepší a nikam jinam nechoď." Tak jsem ho poslechl, zůstal jsem a udělal jsem velmi dobře," prozrazuje Jan Hrbatý, jehož srdce bilo a bije pro Duklu. „Fandím Dukle Jihlava a budu fandit, dokud tady budu," povídá rázně muž, označovaný za Rychlíka Vysočiny. „Tu přezdívku mi dal jeden brněnský reportér," prozrazuje tajemství svého přízviska.

Během své kariéry vybojoval s Duklou Jihlava sedm titulů. Na zimní olympiádě v Grenoblu získal s československou reprezentací stříbro, má i dva bronzy z mistrovství světa z let 1969 a 1970.

Duklu sleduje Jan Hrbatý stále, i v pětasedmdesáti. Pravidelně navštěvuje domácí zápasy A-týmu, často zajde za hráči do kabiny na kus řeči. Má totiž mezi nimi svého oblíbence. „Můj nejoblíbenější hráč je Tomáš Čachotský, kterého jsem měl v dorostu a vychoval jsem ho. Jsem rád, že je, dá se říct, nejlepším hráčem Dukly. Je to taky takový rychlík, vynikající bruslař a technik s přehledem ve hře. Sleduji i vnuka Adama ve starším dorostu. Stejně jako můj syn Honza má smůlu na zranění, na kolena. Je ale urostlý a když si toho bude hledět, bude výborný," uzavírá jubilant.