Metoděj Renza je již několik let neodmyslitelnou součástí Mezinárodní česko-finské hokejové školy. Když mají třináctiletí hokejisté nebo další lidé z kempu nějaký úraz, v lepším případě pouze bolístku, odřeninu či lehčí zdravotní obtíže, vždy si ví rady. Bývalý mládežnický hokejista Dukly je držitelem zvláštního ocenění Rady města Jihlavy za záchranu supermarketu v roce 2013. O pět let později, při letošní Mezinárodní česko-finské hokejové škole, měl hlavní podíl na záchraně dalšího lidského života. Při tréninku juniorů se zastavilo srdce jednomu z jihlavských hráčů, jehož zachránil svou perfektní prací nejen Metoděj, ale i trenéři Karel Nekvasil a Viktor Ujčík. Za svůj čin dostali pamětní cenu od Dukly - více zde.
Metoděj, kterému spousta lidí neřekne jinak než „Táda“, měl už tehdy o své nejbližší budoucnosti jasno. Po krátké dovolené a podstoupené operaci se dne 13. října vydal spolu s dalšími čtyřmi studenty a dvěma lékaři do daleké Keni na Misi Itibo. „Poskytovat péči v zemi, jako je rovníková Keňa, v oblasti kmene Kisii, kde operujeme, je specifické. A to především dostupností zdravotní péče, která je mnohdy desítky kilometrů daleko, což zde obvykle znamená hodiny jízdy na motocyklu,“ popisuje z daleké Keni a vyjmenovává další rozdíly: „Nemáme zde nic jako CT, složitější laboratorní testy či další sofistikované přístrojové vybavení.“
Můžete téměř zapomenout na nějaké dlouhé poznávání krásné africké přírody, jak je známo třeba z přírodopisných filmů nebo National Geographic. Lékaři, medici a studenti lékařské fakulty volna moc nemají. „Společně s místními třemi zdravotníky poskytuje naše zdravotnické zařízení péči více než devíti tisícům pacientů za rok. Největší rozdíl oproti evropské medicíně je vděk místních lidí,“ porovnává „Táda“ a vzápětí upřesňuje, v čem: „I když jim pouze převážete ránu, předepíšete léky, tak Vám podají ruku, usmějí se a jsou nesmírně vděční.“ Nasazení a připravenost musí být prakticky pořád. „Čas pro nás plyne jinak. Je to měsíc práce, kdy není žádná větší pauza. Pacienti přijíždějí v noci, v lepším případě přivádíte na svět malé keňské děti,“ poznamenává Metoděj Renza.
A co si sympatický student medicíny z pobytu v daleké Africe, která je od Jihlavy vzdálená téměř 9 tisíc kilometrů cesty autem, doposud odnesl za poznatky? „Je to pro nás velká škola. Musíme se naučit rozhodovat s omezenými možnostmi a nutností improvizace. Místní nás mají mnoho co naučit a my se snažíme předat naopak naše znalosti jim,“ uzavírá Metoděj Renza.