Když budeme hrát špatně, hrozí nám výběhy skokanských můstků, směje se Jakub Škarek

07.11.2018 / Tomáš Lysý

Jakmile redakce webu hcdukla.cz kontaktovala na konci října Jakuba Škarka s žádostí o rozhovor, neodmítl. Byť volného času příliš neměl a stále nemá. Odchovanec jihlavského hokeje se před reprezentační přestávkou rozloučil s Lahti vítězstvím, odletěl do své domoviny, zvládl resty ve škole a hlásil se na srazu národního týmu do 20 let v Hodoníně. „Cíle pro sezonu jsou jasné. Máme stanovený počet bodů, který bychom chtěli získat, abychom skončili v nejlepší šestce s přímým postupem do play-off. Zatím plán docela držíme, ale je za námi sotva třetina soutěže,“ říká brankář, který patří mezi gólmanskou špičku SM-Liigy.

Náročné první dva týdny tréninků

Jakube, když se podíváš pár měsíců zpátky, jaké pro tebe byly první dny ve Finsku, v takřka odlišné zemi a daleko od Jihlavy? Jaké jsi měl očekávání a splnila či nesplnila se?
Když jsem do Finska na začátku května cestoval kvůli letní přípravě, kterou jsem absolvoval s celým týmem, tak jsem věděl, že mě nečeká nic lehkého. Jak z fyzické tak i z psychické stránky. První dva týdny byly po obou stránkách hodně náročné. Když budu upřímný, tak jsem každé ráno měl velký problém vstát z postele, jak mě všechno bolelo. Postupem času si mé tělo na tuto zátěž zvyklo, i na počet tréninků, a už to nebylo tak špatné. Začal jsem se ve Finsku cítit ve svém živlu a kromě rodiny a kamarádů mi tady nic nechybí.

Věděl jsi dopředu něco o Lahti? Zjišťoval sis informace?
V dnešní době internetu nebylo těžké si o Lahti něco najít. Nějaké základní informace, kolik má obyvatel nebo kde leží a kde se nachází. Věděl jsem, že v Lahden Pelicans hráli výborní čeští hráči, jako třeba Jaromír Šindel. Klub má navíc velkou historii, jako třeba Dukla. Jsem moc rád, že zde můžu hrát a zlepšovat se na takové úrovni, jakou finská liga má.

Jaké je vůbec město Lahti pro mimohokejový život? Kultura, vybavenost, zábava, počet lidí? Navštívil jsi už nějaké památky nebo podíval ses třeba do Helsinek?
Lahti má okolo 130 tisíc obyvatel, ale počítají se do toho i vesnice a malé obce okolo. Takže centrum a jeho okolí je velikostně podobné jako Jihlava. S rodinou jsem se byl společně projít po centru, když jsem jí tady měl, nějaké ty památky a i skokanské můstky, které máme hned za zimákem. Právě můstky nám bylo vyhrožováno, že když budeme hrát špatně, tak je budeme běhat (směje se).

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel běhání v areálu mistrovství světa v klasickém lyžování. Tam jsme v létě naběhali desítky kilometrů. V Helsinkách jsem byl jak s rodiči tak s Hynkem Zohornou, který je mým spoluhráčem a jsme velice dobří kamarádi. Prošli jsme ZOO, centrum i okolí Helsinek, takže jsme toho viděli docela dost. Ale teď v sezoně moc volného času není, tak jsme rádi, že odpočíváme. Soustředíme se na hokej, na regeneraci a také dávám maximum škole.

Foto: liiga.fi

K Finům je třeba si najít cestu. Pak se otevřou a jsou přátelští

O Finech se říká, že jsou trošku chladnější, neprojevují tolik emoce, ale když se jim člověk „dostane pod kůži“, tak jsou to velice příjemní lidé? Cítíš to stejně? Jaká je finská mentalita? A pomohla ti třeba zkušenost z hokejovou školou?
Cítím to úplně stejně. Když jsem do Lahti přišel, tak mi finští spoluhráči připadali takoví chladnější. Ale jak se s nimi člověk více pozná, tak se vám otevřou a jsou to hrozně moc milí lidi. Hodně přátelští, vždycky vám pomůžou. Už teď, byť jsem tu krátce, tak zde mám několik velice dobrých kamarádů, se kterými si opravdu moc rozumím, hodně spolu vtipkujeme… V projevování emocí jsem trošku na stejné vlně. Také je moc nedávám najevo, jsem takový neutrální, takže v tomto jsme si docela podobní. Zkušenost z hokejové školy mi pomohla, protože jsem věděl, jací jsou Finové náturou a že jejich jazyk bude opravdu těžké se naučit.

Pojďme k hokeji. V Lahti hrál uplynulou sezonu Libor Šulák. Vyptával ses ho na nějaké informace?
Ano, s Liborem jsem byl v kontaktu. Ptal jsem se ho na věci okolo hokeje, jací jsou kluci v týmu, na tréninky. V té době to pro mě byla nová zkušenost a moc jsem nevěděl, do čeho půjdu, proto jsem se na všechno ptal. Dostal jsem na tyto věci pozitivní ohlasy. Díky vlastní zkušenosti je můžu šířit dále, jelikož to byly pravdivé informace. Všechno ve Finsku je pecka a jsem zde maximálně spokojený.

ISKU Areena, domácí stánek Lahden Pelicans. Foto: Jakub Škarek

Jaké bylo v kádru přivítání? Jak tě přijali hráči, trenéři, realizační tým a jak na tebe působí Isku Areena, kde hrajete domácí zápasy?
Kluci a tým, management celkově, mě přivítal opravdu dobře. Ze začátku mi hodně pomohli, zejména trenér gólmanů Arttu Lipsanen. Ukázal mi, jak to v Pelicans chodí. Ale stejné to bylo u spoluhráčů – ukázali mi kabinu, její pravidla… Arttu mi ukázal město, obchody, pomohl mi s bytem a s nějakými věcmi okolo, jako jsou klíče, auto. Pak už se to tak nějak zaběhlo a nyní si v Lahti žiju na svojí pěst. Když někdo potřebuje, tak se mu snažím pomoct, ale všichni jsou vyspělí, takže není moc třeba. V Lahti mě přijali jednoznačně pozitivně a jsem za to rád.

Foto: liiga.fi

Jasný cíl: Umístit se mezi první šestou s přímým postupem do čtvrtfinále

Pelicans Lahti se v posledních letech vždy pohybuje na hraně postupu a nepostupu do play-off a v předešlých čtyřech sezonách třikrát vypadlo ve čtvrtfinále. Jaký je cíl pro letošní sezonu?
Cíle pro sezonu jsou jasné – chtěli bychom se umístit do šestého místa, abychom se vyhnuli předkolu a šli rovnou do čtvrtfinále. Máme nějaké plány, kolik bodů bychom si přáli mít po základní části. Zatím plán docela držíme, byť za sebou máme sotva třetinu soutěže a je hodně brzo dělat nějaké soudy a závěry. Sezona je opravdu dlouhá a bude hodně náročná. Snad se nám cíl povede a sezona bude co nejdelší.

Na trenérské lavici jsou dvě legendy finského hokeje, Ville Nieminen jako hlavní trenér a Pasi Nurminen jako asistent trenéra, jenž je zároveň majitelem týmu. Jak na tebe působí?
Trenéři na mě působí zatím velmi kladně a je vidět, že oba hokej hráli na velice vysoké úrovni. Ville Nieminen, náš hlavní trenér, má Stanley Cup a Pasi Nurminen je domácí gólman tady z Lahti, který chytal spousty let NHL. Jsem rád, když mi vytknou něco ke hře, poradí mi… Je pro mě čest, že pod nimi můžu hrát a čerpat z jejich rad a zkušeností. Všichni kluci je obrovsky respektují a snaží se dodržovat jejich pokyny při hře, při tréninku a makat vždy na sto procent.

Trenérem gólmanů je Arttu Lipsanen. Co můžeš říct o něm? Pracovní stránka, lidská stránka?
Arttu znám dlouhou dobu, spolupracoval jsem s ním už před třemi lety, když jsem se během léta připravoval na sezonu. Věděl jsem, co od něj mohu čekat. Je to výborný trenér jak na ledě, tak na suchu. Má obrovské množství cvičení, jenž mi mohou pomoct. I na videu si hned všimne věcí, kterých si normální člověk napoprvé nevšimne. Obrovsky mi pomohl a díky němu jsem udělal možná zatím největší pokrok za tu dobu, co mám možnost chytat dospělý hokej. Jsem opravdu rád, že s ním mohu trénovat a pod jeho vedením se zlepšovat. Cítím, že spolupráce s ním mi opravdu hodně pomáhá.

Foto: liiga.fi

Výborná parta v Lahti se odráží i ve výsledcích

Funguje to ve Finsku podobně třeba jako v předchozích sezonách v Dukle, že gólmani drží hodně při sobě, chodí na společné večeře? A jak se ti vůbec spolupracuje s tvými kolegy Juho Olkinuorou a Sami Sunim?
Tady je to trošičku jiné. Samozřejmě v rámci týmu se určitě hodně podporujeme a držíme při sobě. Ale když opustíme Isku Areenu, tak jde každý za svými blízkými. Scházíme se třeba během týmových večeří. Tím tmelíme partu a dokážeme se pak vždycky více semknout během těžkých zápasů.

Sami chytá na farmě v Peliitatu (Mestis - druhá nejvyšší finská hokejová soutěž, pozn. aut.). S tím jsem byl hodně velký kamarád během letní přípravy, než se přemístil do jiného města. S Juhou máme mezi sebou zdravou konkurenci. Podporujeme se, zároveň jsme oba velmi soutěživí. Jsme výborní kamarádi a občas spolu někam zajdeme, na večeři, na sushi. Se Samim si hodně často píšeme, jak se daří, jaké byly zápasy a podobně. Parta v Lahti je celkově výborná, což se zatím odráží na ledě.

Pomohlo ti, že v týmu je i další Čech a další rodák z Kraje Vysočina, Hynek Zohorna?
Určitě jsem moc rád, že tady mám možnost být s Hynkem. Trošku se mi ulevilo, když jsem se dozvěděl, že v Lahti bude hrát taky a nebudu tady na to sám. I když třeba umím docela dobře anglicky, tak vždycky pomůže si popovídat s někým česky. Máme stejnou českou povahu, sedli jsme si docela dobře lidsky. Myslím si, že jsme dobří kamarádi, a když jeden něco neví, tak se mu druhý snaží pomoct. Hynek je výborný hráč a obrovská posila pro náš tým. Už tady má nějakých deset zápasů v řadě zlatou helmu pro nejproduktivnějšího hráče v týmu. Je super, že můžeme být spolu v týmu a navzájem si pomáhat.

Foto: Archiv Jakuba Škarka

Lahti je momentálně na 5. místě tabulky se ziskem 30 bodů. Před reprezentační přestávkou jste vyhráli 4 z pěti zápasů a pátý prohráli za bod. Nemrzí trošku, že je nyní přestávka? Jak je vedení nebo trenéři spokojení s probíhající sezonou?
S výsledky panuje spokojenost hlavně ve vedení. Držíme plán, co jsme si dali před sezonou. Ale jak jsem říkal, nemáme za sebou ani třetinu sezony a ještě je hodně bodů ve hře. Je to možná malinko škoda, že je přestávka, protože jsme rozjetí. Může nám však pomoct – nabereme síly, potrénujeme a vrhneme se do druhé části. Držíme to, co trenéři chtějí, zejména styl hry. Snad v tom budeme pokračovat a, jak se říká, neusneme na vavřínech.

Co ty osobně? Dle statistik se ti velmi daří, patříš co do obdržených branek a úspěšnosti zásahů na 4. místo mezi gólmany. Jsi spokojený? Jaké jsou tvé osobní cíle v klubu nebo i pro celou sezonu?
Upřímně se na statistiky svoje nekoukám, na nějaké obdržené góly nebo úspěšnost zásahů… Zatím jsem rád, že mužstvo se mnou v bráně boduje, což je pro mě osobně nejdůležitější statistika – vyhrané zápasy. Nějaké osobní cíle jsem si před sezonou nedával. Chtěl bych odchytat co nejvíce zápasů jako brankář číslo jedna, abych odchytal více zápasů než můj kolega. A kdybychom se dostali do play-off, což by bylo super, tak v něm být třeba i gólmanská jednička. Prostě se jen snažím co nejlépe připravit na zápas, když mi trenéři dají šanci, a pomoct týmu k bodům.

Foto: liiga.fi

Draft jako jedna velká show a "dozor" z Islanders

Závěrem se vrátím ještě 2 otázkami k Islanders. Když se zpětně ohlédneš za Combine testy, draftem a seznámením s NYI, můžeš nám popsat, jak ses tehdy cítil a jak na to vzpomínáš?
Loňská „draftová“ sezona byla hodně náročná jak po fyzické, tak po psychické stránce. Měl jsem docela dost pohovor se skauty a lidmi z různých týmů. Bylo to náročné. Na Combine jsem se moc nepřipravoval, snažil jsem se v každé fyzické disciplíně ze sebe vymáčknout úplné maximum. Při rozhovorech s týmy být jen sám sebou a na nic si nehrát.

Draft byla velká show a těší mě, že jsem tam byl možnost být s rodiči. Pro mamku to byla nejen první cesta do Ameriky, ale vůbec i první let. Společně jsme si to tam užili. Byl jsem opravdu rád, že si mě vytáhli Islanders, se kterými jsem měl poslední interview před draftem. Trošičku jsem v koutku duše doufal, že by si mě mohli vzít. Všichni lidé, co jsem v Islanders poznal, jsou moc milí a obrovští profesionálové, prostě lidé na správném místě. Všem hráčům mohou dát obrovské množství zkušeností a pomoct jim do další kariéry. Na kempy v Islanders budu vzpomínat jen v dobrém, i když to byla obrovská makačka, kterou jsem do té doby nezažil. Bude na mě, jak se na další kemp připravím a třeba příští rok zabojuji o „flek“ v NHL nebo na farmě.

Jsi v kontaktu s někým z Islanders nebo víš, že tě někdo sleduje?
S Islanders jsem v kontaktu s trenérem gólmanů z farmy, s panem Terrerim. Občas si spolu napíšeme, zavoláme. To samé s Mitchem Kornem, hlavním trenérem gólmanů v Islanders. Sem tam si zavoláme i s hlavním šéfem rozvoje Islanders, jenž v Lahti byl měsíc zpátky podívat se na naše zápasy. Hodinu od Lahti bydlí šéf evropského scoutingu pro Islanders, takže všichni mají možnost vidět moje zápasy třeba i živě. Soustředím se jen na sebe a věcmi, které nemohu ovlivnit, se nezabývám.