Lukáš Sáblík: Arény v Evropské hokejové lize byly neskutečné. Spadly nám tehdy brady

Neuvěřitelné, luxusní a krásné hokejové arény

Právě hokejové stadiony utkvěly Lukáši Sáblíkovi v paměti asi nejvíce. Jejich krása, luxus, velikost. Finská Hartwall Arena otevřená v roce 1997 zela novotou. Švédská arena Globen, jenž je největší stavbou půlkulového typu na světě, měla stáří sotva devět let. „Nejvíce se mi vybavuje příjemný šok z krásných arén. Když si vezmu, že my tady teď také chystáme doufám nějakou stavbu zimáku. Nejvíce mi utkvěly v paměti po příjezdu do Švédska a do Finska v té době nejlepší arény v Evropě a jedny z nejlepších na světě – Globen Arena a Hartwall Arena. Tohle se mi úplně zarylo do paměti, byť jsou to možná trošku mimohokejové zážitky,“ povídá úspěšný brankář a během svého vyprávění se k těmto dvěma skvostům ještě vrátí.

Jihlava tehdy prošla do základní skupiny až jako devátý tým předešlého ročníku české extraligy. Řada lépe umístěných celků totiž právo své účasti nevyužila. „Renomé soutěže tady nebylo takové. Spousta týmů prostě tuto soutěž odmítla, takže se otevřela cesta nám a v tomhle jsme měli prostě kliku,“ podotýká Lukáš Sáblík s tím, že zahrát si proti Jokeritu Helsinki, Eisbärenu Berlín a stockholmskému Djurgårdens IF byl zážitek. „Tyto týmy jsou v hokejovém světě samozřejmě pojmy. Znali jsme i jejich sestavy a hráčské soupisky, ale určitě jsme neměli co ztratit. Evropská hokejová liga pro nás byla zpestřením, ale také byla náročná, protože přibyly zápasy i cestování. V zápasovém programu to určitě nebylo nic jednoduchého,“ myslí si maskovaný muž, jelikož Dukla samozřejmě hrála i českou extraligu. „Ale každý to bral jako příjemnou povinnost, protože kdy se komu poštěsti si zahrát proti takovým týmům, v takových krásných halách a v soutěži s takovou úrovní,“ usmívá se.

S troškou nadsázky si tehdejší hokejisté Dukly mohli připadat jako hvězdy. Vždyť do hlavních měst Švédska a Finska využili nejrychlejší dopravní prostředek světa – letadlo. „Cestování letadlem bylo asi trošku jiné. Tady jsme jezdili všude autobusem, navíc z Jihlavy je to dojezdově krásně na jednu i druhou stranu republiky. Tehdy jsme letěli letadlem a vybavuji si hlavně přílety. Třeba do Finska, když člověk pod sebou vidí ta jejich jezera. Bylo to nádherné. Tyto vzpomínky jsou moc příjemné a letadlo bylo zase zpestřením. Prolétli jsme se, což byla změna oproti autobusu. Bylo to rychlé, příjemné a takhle by se mi líbilo cestovat,“ opět se pousměje odchovanec jihlavského hokeje.

Nedá to ještě se nevrátit ke krásným stadionům, jenž dle vybudování od tehdejších let samozřejmě zestaraly, ale stále se jedná o nádherné sportovní skvosty. „Na dnešní měřítka jsou to pořád jedny z nejlepších hal. Tehdy to bylo jak z jiného světa. Přišli jsme do Globen Areny, která je červená, Hartwall Aréna je naopak modrá a spadly nám brady. Vyšli jsme z kabin, kde jsme odložili výstroj a stáli dole u ledu. Když jsme koukali nahoru, tak to bylo úplně neuvěřitelné. Výška zimáku, to bylo něco neskutečného. V takových halách jsem byl poprvé. Postupem času své kariéry jsem zažil třeba Sazka Arenu nebo postavení nové haly v Karlových Varech. Ale tohle bylo pro mě poprvé a byla to nádhera, luxus, zázemí… I tam by bylo dobré hledat pro naší novou arénu inspiraci,“ rozplývá se sympatický gólman.

Okolím byl velice dobře vnímán předváděný hokej Dukly i její výkony

V konfrontaci vyspělých evropských hokejových týmů se Dukla neztratila. Na ledě Jokeritu zapsala těsnou prohru 3:4, byť v polovině zápasu vedla 3:1. Doma finský tým potrápila výsledkem 2:4. Na ledě Djurgårdens IF sice prohrála nejvyšším výsledkem 1:4, doma ale Švédy porazila 5:2! S Eisbärenem Berlín pak padla po dvou vyrovnaných bojích, v obou případech výsledkem 2:4. „Na dané zápasy už vzpomínky hledám těžko. Utkání jsem prožíval hlavně na střídačce a byl jsem zobák. Ale užívali jsme si atmosféru. Hráli jsme v Evropské hokejové lize dobrý hokej a byla škoda, že sezona v domácí soutěži se nám nevyvedla,“ připomíná Lukáš Sáblík neslavné vystoupení v extralize, které bylo završeno sestupem. „V Evropské lize jsme zanechali dobrý dojem i přesto, že jsme vyhráli jen jeden zápas. Utkání byla vyrovnaná a výsledky poměrně těsné, takže jsme ostudu neudělali. Možná to bylo tím, že člověk neměl žádné nervy a nebylo co ztratit. Užívali jsme si jednotlivé zápasy a člověk do nich šel od zápasu k zápasu bez stresu. To nám možná pomohlo k tomu, aby výkon a předvedený hokej byl i dobře vnímaný okolím. A nejen z naší strany, protože ohlasy na Duklu byly vesměs pozitivní. Bohužel se to nepodařilo přenést do české soutěže,“ mrzí i po letech Lukáše Sáblíka.

Není se čemu divit, vždyť Jihlava po 42 letech zmizela z mapy nejvyšší české hokejové soutěže. Ačkoliv v baráži prohrávala proti ambicióznímu Znojmu již 0:3 na zápasy, podařilo se jí vyrovnat stav série na 3:3. Ale v rozhodujícím sedmém utkání přišla porážka 2:3. Orli se ve druhé třetině trefili dvakrát během necelých dvou minut, přičemž hodně ledabylý druhý gól přišel po nahození z půlky hřiště, a na začátku třetí části získali tříbrankový náskok. Mohutný závěrečný desetiminutový finiš Dukly již alespoň na srovnání nestačil. „V Evropě nám nic nehrozilo. Mohli jsme udělat dobrý výsledek a kdyby se zadařilo, tak postoupit někam výše. Nervy a stres hrají ve sportu obrovskou roli. Lidi si to možná ani neuvědomí, když koukají na hokej ať tady na stadionu nebo u televize. Nevidí nikdo hráčům do hlavy, co jim v ní děje. Každý má navíc svoje starosti, a to i z domova. Ale v Evropské hokejové lize se daly tyhle starosti hodit za hlavu, žít zápasem, žít atmosférou a krásným prostředím a všechno si užívat. Bylo to prostě vytržení z takového běžného extraligového stereotypu. Proto výsledky a předvedené výkony byly dobré,“ domnívá se mistr české extraligy s Karlovými Vary.

Také kvůli pádu o patro níže na tuto evropskou zkušenost Lukáš Sáblík příliš nemyslí. Ať už on sám nebo když se baví se svými tehdejšími parťáky - soupisku najdete zde. „Popravdě jsme na Evropskou hokejovou ligu nevzpomínali nikdy. Nikdy jsme se o tom nebavili a možná je to škoda. Ale pořád mě to svádí k tomu, že se k sezoně 1998/1999 vracíme neradi, protože byla proti Znojmu sestupová. Každý se tenhle ročník snaží v hlavě potlačit, protože závěr se nepovedl. A EHL byla takovým tím světlem v šedi sezony,“ přemítá Lukáš Sáblík, že vzpomínání na toto zajímavé měření sil není. „Jak říkám, možná je to škoda, proto se mi toho tolik nevybavuje. Člověk neměl důvod se o této sezoně bavit, protože každý by řeč hned stočil na to, jak sezona skončila a argumenty by byly samozřejmě na jeho straně. Co je nám platné, že jsme si super zahráli v EHL, když jsme dopadli tak, jak jsme dopadli,“ zvážní „Sáblo“.

Velké tempo hry a svaly Otakara Janeckého

Moc dobře si Lukáš Sáblík naopak pamatuje tempo hry. Soupeření se špičkovými hokejovými týmy bylo samozřejmě něco naprosto jiného než zápasy nejvyšší české soutěže. Zejména co se rychlosti hry týče. „ Byl to strašný fofr. Zase se vrátím k tomu, že si to bohužel moc nepamatuji. Ale tenhle styl jsem zažil s Karlovými Vary, když jsem chytal za Energii na Spenglerově poháru. Najednou hrajeme proti nikoliv o třídu lepšímu soupeři, ale proti o dvě třídy lepšímu týmu. Rychlejšímu. Třeba přihrávky z pohledu brankáře: Přesunoval jsem se s delší přihrávkou a než jsem se přesunul, tak už šla přihrávka zase zpátky. To bylo nevídané a těžké,“ žasne i po letech nad tempem hry Lukáš Sáblík. „Ale musím říct, že si na to každý zvykne. Pokud by měl možnost trénovat s tak kvalitními hráči a hlavně proti nim vůbec hrát, tak na jejich tempo během týdne nebo čtrnácti dnů navykne. A troufám si říct, že by si zvykli všichni tehdejší hráči z týmu Dukly. Člověk měl samozřejmě i trošku stres nebo obavy, aby zápas nijak nepodělal. Ale to byla otázka pěti nebo deseti minut, než všechno začne. Pak už to jede a hráč je v tempu. Bylo to prostě ku prospěchu všeho. Pro mě jako pro mladého hráče šlo o super možnost utkávat se s těmi nejlepšími,“ zamýšlí se aktuálně čtyřiačtyřicetiletý trenér.

Opět se tak vrací k tomu, že v televizní obrazovce nevypadá všechno tak rychle, jak se pak zdá na ledě. Rozdíl je patrný třeba i v tom, když si člověk stoupne těsně za mantinel a sleduje rychlost hry. Z ochozů se nezdá, že by šlo o bůhvíjaké tempo, ale čím jste dění blíže, tím onen „cvrkot“ vidíte. „Na ledě nebo na hřišti, ať už v hokeji nebo ve fotbalu, tak z televize vypadá všechno nastejno. Extraliga, reprezentace... Nebo alespoň na mě to tak působí. Ale když to člověk zažije na ledě, že někde potřebuje být o půl sekundy rychleji a když tam není, je to dvakrát pozdě, tak je to neuvěřitelné. Bohužel když budou ti nejlepší hráči z České republiky pořád odcházet, tak možnost porovnávat se s těmi nejlepšími nebude. To je začarovaný kruh,“ uvědomuje si regionální kouč v kraji Vysočina.

V hlavě mu zůstal ještě jeden mimohokejový zážitek, který se pojí s legendárním útočníkem Otakarem Janeckým. Excelentní útočník v sezoně 1998/1999 již osmým rokem působil v Jokeritu Helsinki a tehdy nosil na dresu “A“ jako zástupce kapitána. Tak váženou personou byl. Když hrál finský tým v Jihlavě, přišel i do dukácké kabiny za někdejším parťákem z národního týmu Petrem Vlkem. „To byl výjev, když přišel za Vlčákem do kabiny. Sedím na svém místě a jemu visel na stehnu kus masa, svalu, kterému se říká hamstring. Takovou “kytaru“ jsem do té doby neviděl. A třeba Vlčák, Mejzlo nebo Olda Válek byli taky udělaní chlapáci. Ale Ota byl menší a ty jeho nohy, kytary… To bylo neuvěřitelné,“ směje se Lukáš Sáblík. „Mám v mysli spíše ne ty hokejové věci, ale to okolo, takové kusé vzpomínky ze zákulisí. Je to možná vytěsněné sezonou, kterou jsme celý ročník zabili,“ znovu zvážní při vzpomínce na sestup.

Dukla Jihlava si tak užila krásné prostředí a parádní zápasy proti finskému, švédskému a německému týmu. Možná jedinou škodou je, že ve skupině nebyl některý z ruských týmů. Takový zápas by měl určitě pořádný náboj. „Rusko? To jsem zažil s Karlovými Vary na Spengler Cupu. Střídal jsem po třech gólech asi proti Magnitogorsku, ale soupeřem se možná pletu. V páté minutě jsme prohrávali 0:3. Šel jsem z brány a než jsem si sedl na střídačce, stáhl si rukavice a jal se sledovat hru, tak Lukáš Mensator hned dostal jeden gól na uvítanou. 0:4 v sedmé minutě a nebylo o co hrát. Tam jsem zažil to, co už jsem říkal. Šel jsem s přihrávkou a ona už byla zpátky. Než se s tím člověk v Davosu na Spengler Cupu srovnal a navíc na velkém kluzišti, které hráči uměli využít... To samé v Evropské lize, to bylo neuvěřitelné,“ zakončuje rozsáhlý rozhovor Lukáš Sáblík.

Dukla 2020: Vzpomínky Lukáše Sáblíka na Evropskou hokejovou ligu 1998/1999

HC Dukla Jihlava v Evropské hokejové lize 1998/1999

Skupina A – základní část:

Eisbären Berlin – HC Dukla Jihlava 4:2 (0:1, 1:0, 3:1)
Branky a nahrávky: Cowie, Hede, Corriveau, Goveradis - 3:07 Polcar (Cihlář), 56:11 Cachnín

Jokerit Helsinki – HC Dukla Jihlava 4:3 (1:2, 1:1, 2:0)
Branky a nahrávky: Kauppila 2, Niemi, Lind - 4:51 Divíšek (Morava), 7:10 Padělek (Polcar, Mejzlík), 28:02 Svoboda (Melenovský)

HC Dukla Jihlava – Djurgårdens IF 5:2
Branky a nahrávky: Mokrejš 2, Cachnín, Polcar, Mejzlík - T. Johansson, Eklund

Djurgårdens IF – HC Dukla Jihlava 4:1 (2:1, 1:0, 1:0)
Branky a nahrávky: Knutsen 2, M. Johansson, Berglund - 10:21 Mokrejš (Morava)

Dukla Jihlava – Jokerit Helsinki 2:4 (0:3, 0:1, 2:0)
Branky a nahrávky: 44:29 Vlk (Matějovský), 56:11 Hodek (Vlk) - Juhlin, Saarela, Nuutinen, Lind

HC Dukla Jihlava – Eisbären Berlin 2:4
Branky a nahrávky: Pípa, Klobouček - Wahlberg 2, Steen, Karlsson

Konečná tabulka skupiny A:

1. Eisbären Berlin    6 – 3 2 0 1 - 21:15  13
2. Jokerit Helsinki   6 – 4 0 1 1 - 20:17  13
3. Djurgårdens IF     6 – 2 1 0 3 - 16:18   7
4. HC Dukla Jihlava   6 – 1 0 0 5 - 15:22   3

Sdílejte článek