JD maskot Dukly

Jsem Ježek JD (čti džej dý) maskot HC Dukla Jihlava

Jsem ježek s nejúžasnějším poslání v ježčích dejináách – maskot nejlepšího hokejového klubu v dějinách této země. Jsou mi asi dva roky a nahradil jsem poněkud prací strhaného rysa (to není řečnický obrat, on byl fakt doslova strhanej, či roztrhanej). Doufám, že vydržím déle jak on a doprovodím Duklu, tam kam patří - na výsluní českého hokeje.

Osobně si myslím, že jako Ježek jsem na správném místě. K Jihlavě konec konců jako živočišný druh patříme a to dokonce podstatně déle než hokej. A proč JD? Protože nejlepší je „Jihlavské Dukla“, zkráceně JD! Možná namítnete, proč ne DJ – Dukla Jihlava, ale copak jste někdo slyšel ježka zpívat? A taky – já na diskotéky jako DJ „dýd žej“ nechci, já se cítí nejlépe na Horáckém zimním stadionu.

Nocuju tam ve VIPu. Je tam teplo, útulno, chodí tam i hezký holky. Ale nejlépe mi je, když kotel spustí chorál, kluci vlítnou na led a buší do soupeře. To je fakt NEJ! Pokud vás bavím, nebo se vám (holky) líbím, můžete mě sledovat i na facebooku – mám tam profil „JD maskot Dukly“.

Živí mě góly co dáme, vaše skandování, radost velkých a malých fans a dovádění s vámi. A ještě něco – snad vás nepřekvapí, že v mých žilách koluje krev v barvách bordó a žluté.

Maskotův deník

Maskotův deník, díl patnáctý: Zase jsme ten Brod neporazili

Ahoj lidi, řeknu vám, že ten závěr roku je pořádně hektický. A teď nemám na mysli zrovna shánění dárků, spíš to neustálé držení tlap, abychom před Štědrým dnem nahamounili co nejvíc bodů. Bohužel v derby s Havlíčkovým Brodem to zase nevyšlo.

Maskotův deník, díl čtrnáctý: Nečekaná gólová nadílka

Zdravíčko, to nám ten týden zase utekl, co? Další domácí zápas padl opět na sobotu, ale naštěstí tentokrát měl pro nás mnohem příjemnější rozuzlení. Dokonce s mimořádně štědrou gólovou nadílkou. Jen doufám, že takhle to teď bude častěji. Aneb jak by řekla naše bábí: Jen houšť a ve větších kapkách.

Maskotův deník, díl třináctý: Prokletí jsme zase nezlomili

Ahoj lidi, tak jsem se za vámi zase dorazil vyzpovídat. Já vím, kvůli tomu původně zřídili úplně jiná místa, ale tam než bych přišel na řadu. No fakt, už jsem za tu dobu, co je ze mě hokejový maskot, stačil poznat tolik hříšníků. A to vám řeknu, že někteří by si mohli ve zpovědnici klidně zajistit i trvalé bydliště. Ale to už jsem zase nějak moc odbočil. I když vlastně ani moc ne.

Maskotův deník, díl dvanáctý: Náplast na bolestivý výprask

Čau lidi, ten hokejový kolotoč se teď tak rozjel, že mi jde z toho hlava kolem. Už skoro ani nestíhám sledovat každodenní cvrkot u nás na zimáku. I když ono je to vlastně jedno, stejně sem pořád chodí jedni a ti samí jedinci. A jak to tak bývá, některých si skoro nevšimnete, ačkoliv za povšimnutí stojí, zatímco jiné nemůžete minout, protože jsou hluční až běda.

Maskotův deník, díl jedenáctý: A máme tu třetí výhru v řadě

Ahoj – nazdar. Tak přesně takhle mě kdysi zdravil jeden člověk. Mimochodem tehdy byl také spojený s hokejem v Jihlavě, ale to už je pryč. I když on ještě dodával: Co potřebuješ? No tak já bych se dnes potřeboval zase s někým podělit o svoje zážitky z posledního domácího zápasu.

Maskotův deník, díl desátý: Pořádný pocitový galimatyáš

Ahoj vespolek, řeknu vám rovnou, že zápas s Porubou mi dal pořádně zabrat. Tolik emocí se ve mně nemísilo už pořádně dlouho! Jako první se dostavilo očekávání, jak asi bude tým šlapat pod vedením nově složené trenérské trojice. No a pak následovala radost, po ní rozčarování a stud, a nakonec se dostavilo i příjemné překvapení.

Maskotův deník, díl devátý: Jak je důležité míti Bakuse

Čau lidičky, tak jsme se dočkali, co? Konečně se nám zase podařilo vydolovat z ledu tři body. Ale nic jednoduchého to nebylo. Ono taky, když se proti sobě postaví dva týmy, kterým to zrovna moc nešlape, nedají se čekat žádné zázraky.

Maskotův deník, díl osmý: Bojovnost za cenu hlasivek

Čau lidi, tak jsem zase tady se svým amatérským pohledem na domácí hokejová vystoupení naší Dukly Jihlava. Teď jsme měli docela dost nabitý víkend, co říkáte? Nevím jak vy, ale já bych podobně hustý program bral třeba každý týden. Hokej prostě můžu.

Maskotův deník, díl sedmý: Modrobílé peklo na zemi

Ahoj, zdravím. Tak za sebou máme dlouho očekávaný zápas s Kometou Brno. To byl mazec, co? Jak jste si určitě všimli, píšu s jednodenním zpožděním. Důvod je prostý, musel jsem se nejprve vzpamatovat, vychladnout. Už jen kvůli tomu, že mi moje rysí babička vždycky kladla na srdce: Pořádně si rozmysli, co chceš vlastně říct, protože slova jednou vyřčená už zpátky nevtáhneš ani párem volů. A že bych věděl hned o několika.

Maskotův deník, díl šestý: Dobrá zpráva, šplháme nahoru

Nazdar lidi. Řeknu vám, že se ten prvoligový kolotoč v posledních dnech ale pořádně roztočil. A jak tak koukám, jsme pořád výš a výš. Skoro se bojím, aby se nám z té výšky nezatočila hlava. Ale protože jsem v jádru optimista, strach se mě nikdy nedrží moc dlouho.

Další stránky
<<1234>>