Probuzení v pravou chvíli

Na obvodových i vnitřních zdech stadionu je ještě dnes zřetelně vidět, kam až vlastně voda dosahovala a jedna část tribuny je dokonce z důvodu ohrožení zdraví diváků úplně uzavřena. A právě do Písku vedla sobotní cesta hokejistů Dukly Jihlava, kteří měli být v utkání jasnými favority. Domácím se totiž zatím v letošním průběhu první ligy příliš nedaří, na začátku byli nuceni odehrát většinu zápasů na cizím kluzišti a i to je zřejmě jednou z příčin jejich momentálního předposledního postavení v tabulce. I když podle slov píseckého kouče Milana Rambouse vyhovuje jeho svěřencům hra na soupeřově ledě mnohem víc. „ Rozhodně hrajeme lépe venku. Tam se nám nevydařil pouze jeden zápas v Hradci, jinak jsme všechny zvládli poměrně dobře. Zato doma už jsme ve třech utkáních, když počítám i to dnešní s Duklou, vedli 2:0 a nakonec jsme o body přišli. Těžko říci v čem to vězí,“ krčil bezmocně rameny kouč Jihočechů. „ Asi máme moc mladých hráčů, kteří nejsou schopni unést vedení.“

Dukle se už jako tradičně nevydařila druhá třetina. V rozmezí 23. až 28. minuty nechala dvakrát trestuhodně nepokrytého Milana Mazance a zkušený písecký útočník ani na vteřinu nezaváhal. „ Druhá třetina je naším kamenem úrazu. Nevím proč, ale vždycky v ní nepochopitelně zvolníme, dostaneme jeden, dva góly a v poslední části to pak musíme dohánět,“ je si vědom slabiny svého týmu obránce Michal Vrábel. Právě on byl později autorem parádní vyrovnávací branky na 2:2. Ve vlastním obraném pásmu si vzal puk a vydal se na slalomovou dráhu skrz celé kluziště. Za excelentní jízdu mezi soupeřovými hráči by se nemusel stydět ani leckterý lyžař slalomář specialista. „Když nemám komu nahrát, tak se rozhodnu zavézt puk co nejdál. Tentokrát jsem ale zjistil, že se cesta přede mnou otevřela, tak jsem přejel modrou čáru a vystřelil na bránu. Mířil jsem přímo na gólmana, aby mohli případně naši kluci vyražený puk nasměrovat do sítě." Jenže už nebylo potřeba, Michal Vrábel tam totiž kotouč poslal sám a rovnou.

Vítěznou trefu si pak na své konto připsal Roman Hlouch a také ona patřila do kategorie parádních. Se svým jmenovcem, píseckým brankářem Romanem Špilerem, si totiž doslova pohrál – rychlá práce s hokejkou a blafák do pravého horního růžku. „Jeli jsme s „Trychťou“ dva na jednoho a já jsem si všiml, že se ten bek spíš nalepil na něj. Zezadu na mě sice ještě volal Rosťa Malena, ale já se rozhodl, že to zkusím sám. Prostě jsem si věřil a jsem moc rád že to vyšlo,“ usmíval se pak po utkání šťastný střelec. „ Je výborný, že jsme tady vyhráli. Sice to byla spíš taková mlácená, jenže na to se nikdo ptát nebude. Prostě jsme vyhráli a získali další tři důležité body.“