Všichni v Jihlavě hokejem žijí a Dukla prostě patří do extraligy, říká Josef Skořepa

Nikdo v klubu na Josefa Skořepu nezapomněl, ačkoliv již působí o kus dál směrem na sever. Jakmile se s parťáky z Kolína přibližoval směrem k Pelhřimovu, kde Dukla druhou sezonu hraje domácí zápasy, vzpomínky se rychle dostavily. „Když jsme sem jeli a blížili se k Pelhřimovu, přišla na mne nostalgie. Viděl jsem k tomu fotky na Facebooku a přesně jsem věděl, co se kdy ten den dělo. Nějak mne to i v autobuse dostalo. Je hrozně moc příjemné sem přijet, navíc když mne fanoušci takhle přivítají a poděkují mi. Je to fakt příjemné a hrozně jim za to děkuji,“ neskrývá dojetí Josef Skořepa a každou fotku, která byla sdílena před zápasem na sociálních sítích, si moc dobře pamatuje. „Jako by to bylo včera. Přesně vím, jak jsem přijížděl na Duklu. Volal jsem panu Ščerbanovi, ať mi otevře garáže... Pamatuji si úplně všechno,“ dodává.

V tu dobu, když mu byly garáže otevírány, možná ani nevěděl, jak velkou kariéru v Jihlavě udělá. Osm sezon, dva tituly mistra Chance ligy, postup do extraligy, čtyři baráže, jedno finále druhé nejvyšší soutěže s přímým postupem o patro výše, v každé sezoně byl jedním z nejlepších střelců. A mohlo by se pokračovat. Josef Skořepa si zasloužil velkou rozlučku a ta se dostavila. „Líbilo se mi úplně všechno. Dostal jsem dres, který si kluci v kabině prohlíželi a hrozně se jim líbí – asi ta barva,“ směje se a když má zavzpomínat na největší úspěch, ihned vytasí konec sezony 2016/2017 a postup do extraligy. „To je jasné, nejlepší byla postupová jízda do extraligy. Ty oslavy... Týden v kuse v lihu jsme byli. Byla sranda, bylo to fakt hezké. Ale na všechno budu vzpomínat opravdu v dobrém, bylo to fakt úžasné,“ neskrývá emoce jednačtyřicetiletý hokejista.

Před zápasem, během něj a zejména po utkání vyvolávali fanoušci Dukly jméno Josefa Skořepy. Když už to vypadalo, že se „Skořápka“ definitivně rozloučil, přijel k němu Tomáš Čachotský a doslova ho odtáhl na jihlavskou děkovačku po vítězství 3:2 v prodloužení. „Vůbec jsem nevěděl, jak kolínští fanoušci zareagují a nevím, jak to přijmou. Snad to přijmou. Kluci mne ani nechtěli pustit z děkovačky, byl jsem na ní stažen a musel jsem zůstat. Ale jsem rád, že jsem zůstal a zopakoval si to,“ těší hokejistu, který za Duklu nasázel 152 branek.

Během osmi sezon se seznámil s řadou hokejistů kolem sebe, ale i se členy realizačního týmu a vedení klubu. Kustodi, maséři, vedoucí týmu a další jsou lidi, kteří nejsou tolik vidět, ale pro fungování klubu jsou nezbytní. „Třeba kustod Bohoušek Tománek, to je zlatý kluk. Má výborné paštiky, moc je doporučuji a už jich mám pár v autobuse. Všichni, kdo se kolem hokeje v Dukle pohybují, jsou úžasní. Na všechno tady vzpomínám velmi dobře. Lidi tady hokejem žijí a Dukla prostě patří do extraligy,“ říká na závěr dlouholetá klubová ikona.

Pepo, ještě jednou velké poděkování za všechno, co jsi pro Duklu odvedl a někdy v budoucnu naviděnou

Rozhovor s Josefem Skořepou po rozlučce s Duklou

Sdílejte článek