Rozpis ledu
Živé vysílání
Libore, na úvod poprosíme o krátké představení. Odkud pocházíte a jaká je Vaše profesní cesta?
„Celý pracovní život jsem věrný Vysočině, i když ve velkých mediálních domech, jako jsou Vltava Labe Media nebo Mladá fronta, jsem měl na starosti i další kraje, kupříkladu jižní Moravu a východní Čechy. Zatím jsem vždy odolal vábení jít do centra republiky. S povzdechem ale musím říct, že v obchodním prostředí je to tam přece jen o něco lehčí a jednodušší.
Vystudoval jsem žurnalistiku, aktivně jsem psal a spolupracoval s rádii, televizemi, vedl některé tituly jako šéfredaktor a některé projekty jsem přivedl na svět. Posléze jsem „zběhl“ k marketingu, PR, obchodu a mediálnímu poradenství. Měl jsem tak pod sebou a řídil řadu nejen čistě obchodních týmů. Bylo toho samozřejmě mnohem více, takže s dovolením jen ve stručnosti.“
Co Vás na obchodní profesi nejvíce baví?
„Není to rutina. Ani nemůže být. Každý den je jiný. Mám rád navazování stále nových kontaktů, hledání příležitostí. Zavřou se jedny dveře, otevřou druhé. V tomto směru musíte být zdravě asertivní. Není to práce pro každého, znám mnoho lidí, kteří mají vůbec problém někam zavolat, nezvednou neznámé číslo. Je pro ně nepředstavitelné, že by měli nabízet nějakou službu či produkt.
Přitom v obchodním byznysu je to naprosto zásadní, stejně tak jako vytipování stále nových potencionálních partnerů. Neuspějete u jednoho, musíte mít v záloze další. Kola se prostě musí točit. Bez cílevědomosti se neobejdete. Stejně tak musíte potlačit obavu z odmítnutí, ne je součástí byznysu. Obchod se učíte celý život.“
Jak jste se dostal do Dukly Jihlava a co Vás na ní zaujalo?
„Bylo to rychlé. Telefon, setkání a nabídka od pana jednatele s časem na rozmyšlenou. Pak už jsme si jenom podali ruku a podepsali vše potřebné. Sám teď i v rodině, kamarádům, známým říkám, že Duklou jsem se vrátil do dětských let, kdy jsme se utkávali v mládeži s tím největším sportovním soupeřem a dospělácké Dukle a jejím reprezentantům v nároďáku fandili u televize a teď mám možnost v klubu působit.
Potěšil mě Viktor Ujčík před setkáním s fanoušky, že na tehdejší školní povinnosti rovněž rád vzpomíná. Hokejové třídy rozeseté po republice, spojené s děvčaty, které se věnovaly gymnastice, byly fajn. Nejvíc se těším, až do kanceláře zavezu k podpisům duklácké knížky a autogramy přibudou k těm od dřívějších legend klubu. Snad se mi to podaří. Máma už není na světě, ale fotky, kdy jsem ji bral do hlediště na domácí zápasy Dukly, mi připomínají, jakou by měla radost. Určitě tam někde seshora stále fandí.
Dukla Jihlava byl, je a bude pojmem. Současným kolegům i radnici a dosavadním partnerům patří velké díky za to, jak o tuto značku v nelehkých dobách pečovali.“
Jaký přístup k partnerům je Vám nejbližší? Co považujete při jednání s klienty za nejdůležitější?
„Snažím se naslouchat, komunikovat a nabídnout to nejlepší z portfolia. Empatie není nikdy dost. Ani v obchodu, když budu upřímný, nemám příliš v lásce pokerové tváře. Nová aréna dává netušené možnosti v našich podmínkách na Vysočině, i to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl přijít a být „při tom“. Obchod a spolupráce není sprintem, je to běh na dlouhou trať. Jste svým způsobem vytrvalec, který ale musí i předvídat.
Bylo by ideální, kdyby každá smlouva a partnerství dopadly na „první dobrou“, ale nežijeme v ideálním prostředí. Na všechny doléhá ekonomická stránka věci nebo třeba jen pravidla v té dané konkrétní firmě. Prostě sport a podobné aktivity jsou někdy bohužel zbytné nebo na chvostu těch pro daný subjekt podstatnějších. Důležitý je i čas, někdy třeba jen na samotnou zpětnou vazbu, abyste věděl, co v nabídce upravit, změnit. O reakci vždy žádám, ať už jednání dopadne jakkoli. Pokud něco nevyjde v současné chvíli, tak třeba později. Nikdy neříkej nikdy. V soukromých společnostech dochází čas od času k výměně stráží, abych tak řekl. Pak je to o flexibilitě.“
Máte nějakou profesní zásadu nebo motto, kterým se řídíte?
„Kde je vůle, tam je cesta. Myslím, že to vystihuje vše, takže dalšího komentáře netřeba.“
Co Vás v práci nejvíce potěší nebo motivuje?
„Nejpodstatnější je, aby obě strany byly spokojeny. Myslím tím klienta, obchodního partnera. Pokud tam spokojenost je, potěšení je vzájemné. V rámci Dukly Jihlava je samotnou motivací její značka, historie. A nyní hlavně budoucnost. Těší mě, že mohu nabízet tak silný produkt, který je známý nejen u nás doma v České republice, ale troufám si říci i v zahraničí. Vzpomínky jsou tím nejcennějším co člověk má a sportovní, hokejový fanda obzvlášť.“
Aby Vás lidé poznali i z jiné stránky – máte nějaké koníčky nebo činnosti, kterým se věnujete ve volném čase?
„Třeba na bruslích jsem letošní zimu nebyl ani jednou. Celkem rád si vyrazím na kole, zajdu do divadla, na koncert a samozřejmě i na dobrý nejen hokejový mač. Těším se, že i za tímhle vyžitím nebudeme muset s rodinou jezdit daleko. Menší O2 arénu budeme mít víceméně za rohem. Sem tam ještě něco do šuplíku stvořím, je to dobrá relaxace při sklence něčeho dobrého. Dobře ošetřeným pivem nepohrdnu nikdy.“
Je něco, co byste rád vzkázal našim fanouškům, kteří Vás zatím neznají?
„Hned úvodní setkání s nimi bylo příjemné. Hojná účast v centru Hané jakbysmet. Klobouk dolů před nimi. Když vidím všechny ty dobové propriety a talismany mám husí kůži. Věrní Dukláci jsou jedni z nejlepších fanoušků a fandění top kořením každého klání. Myslím, že vědí, koho v čele klubu mají a jak jsem stihl nahlédnout pod pokličku, pak musím smeknout nad tím, co se dá úspěšně zvládnout v malém počtu lidí.
Za sebe tak budu jen vděčen, když na to pomyslí i v těžších chvílích, kdy se nemusí na sportovním poli dařit tak, jak by mělo. Chápu, že očekávání musí být jen ta nejvyšší, ale emocemi se nikdy nic nevyřešilo. Vím, že se těžce přijímá proč ten a ten partner nepodporuje klub, ale těch důvodů může být řada a na nás je, abychom se snažili najít nějaký průsečík, pokud to jen trošku jde. Vracím se tak k mottu: Kde je vůle, tam je cesta.
Doufám, že v nové aréně budou fandové spokojeni a cestu do hlediště si jich najde vždy co nejvyšší počet. Bez fanoušků by nešlo nic. Díky za to a vězte, že se máte na co těšit. Doba čekání na důstojný hokejový svatostánek se krátí. Nebude to jen o hokeji, takže si vyžití určitě najde každý.
Stejně tak děkuji majitelům a šéfům firem, kteří žijí s lidmi z regionu, jejichž koníčkem a zábavou je hokej a sport obecně. Dukla do toho!“
Sdílejte článek
