V základní části nastoupil Mrtka do desíti zápasů, následná pauza předurčila to, že se na led vrátil až ke konci nadstavby. V ní je hokej přeci jenom o něco jiný než ze začátku sezony. „Určitě tam nějaký rozdíl je. I když už se pořadí tolik neměnilo, pořád to byly kvalitní zápasy. Týmy už se připravovaly na play off, takže to bylo hodně důrazné a rychlé. Pro mě to byl po návratu docela rychlý skok zpátky do ostrého tempa, ale beru to jako dobrou zkušenost,“ říká, jak vnímá tento rozdíl on. Před pauzou měl na kontě čtyři body (2+2), od návratu na led se ale jihlavské #6 nepovedlo získat ani jeden. Zároveň ale ani jednou nebyl na trestné lavici. „Upřímně body pro mě teď nejsou hlavní cíl. Po tak dlouhé pauze je pro mě nejdůležitější pomoct týmu svojí hrou, být spolehlivý a odvést na ledě co nejlepší práci. Snažím se hrát jednoduše a zodpovědně, a když k tomu časem přijdou i body, tak to bude jen bonus,“ má zcela jasno Mrtka.
V utkání s pražskou Spartou, které se odehrálo 3. října, se Mrtkovi dařilo, nejprve si připsal asistenci a následně i branku. Pak ale patnáct minut před koncem přišel faul jednoho z hráčů hostujícího týmu. A co se devatenáctiletému bekovi vlastně stalo? „V tom zápase jsem si zlomil zápěstí a loketní kost. Byla to taková nešťastná situace v souboji, prostě hokejový moment, který bohužel nedopadl dobře. Nakonec z toho byla pauza skoro na půl roku, což bylo docela náročné období,“ popisuje své zranění. Přeci jenom takové velké zranění se podepíše na těle každého, o to více profesionálního sportovce. „Úplně stoprocentní to ještě není, ale je to mnohem lepší než na začátku. Pořád pracuju na posilování a mobilitě, abych tu ruku dostal zpátky do plné síly. Je to proces, ale cítím, že se to postupně zlepšuje,“ komentuje také aktuální situaci své ruky jihlavský bek.
Při jeho návratu do sestavy, na ledě Komety, se stala poněkud nepříjemná věc. Dukla sice prohrála, takže o body v konečném důsledku nepřišla, ale příjemné to zajisté nebylo. Utkání totiž bylo nakonec kontumováno kvůli neoprávněnému startu právě Patrika Mrtky. Jak to zpětně vnímá on? „Upřímně mě to hodně překvapilo. Já jsem o tom samozřejmě nevěděl a nebyla to moje chyba. Je to docela zvláštní pocit, když se zápas kontumuje kvůli něčemu, co se týká tebe, ale beru to prostě jako situaci, která se stala.“
Ještě se vrátíme k Legendary game, kterou Dukla odehrála v úterý 3. března. V ní překonala rekord v návštěvnosti mládežnického utkání. „Byl to skvělý pocit. Hrát před zhruba šesti tisíci diváky je něco, co člověk nezažívá každý den, a atmosféra byla opravdu výborná. Takové zápasy si člověk užívá,“ říká obránce s hokejkou na levou stranu.
A hrálo se mu lépe nebo naopak byl ten hluk takový nezvyk, že to jeho hře uškodilo? „Spíš líp. Když je plný stadion a fanoušci ženou oba týmy dopředu, tak tě to dokáže nakopnout a dodat energii. Atmosféru samozřejmě vnímáš, ale jakmile začne zápas, tak se soustředíš hlavně na hru. Spíš tě to pozitivně nabije, než aby tě to nějak znervóznilo,“ má jasno. Nyní čeká Duklu osmifinále, na soupeře si však bude muset počkat do soboty. I přes to je zcela jasné, že dva zápasy odehraje doma a následně nejméně jeden venku. „Určitě ano. Takové zápasy ti připomenou, proč ten hokej hraješ. Je to velká motivace do play off a věřím, že budeme chtít dojít co nejdál a udělat co nejlepší výsledek pro tým i fanoušky,“ uzavírá Patrik Mrtka.


