Rozpis ledu
Živé vysílání
Ve středu utrpěla Dukla v Mostě další porážku, a podle průběhu zápasu celkem zbytečnou...
První třetinu jsme odehráli hodně solidně, vytvořili jsme si spoustu šancí. Ještě za stavu 0:0 jsme se na sebe s Petrem Kaňkovským dívali, že už to dávno mělo být alespoň 3:0. Bohužel nám tam toho moc nespadlo a pak zase nastal ten zlom.
Což nebylo letos poprvé. Jak si ty kolapsy vysvětlujete?
Já nevím. Je až neskutečný, skoro bych se nebál použít slovo nemyslitelný, co se s námi vždycky z ničeho nic stane. Najednou úplně přestaneme hrát to, na čem jsme byli domluvení a zápas se začne vyvíjet proti nám.
Po zápase jste byl hodně kritický na adresu gólmanů...
A oprávněně. Bylo to jako mnohokrát předtím, Milan odchytal parádně celou třetinu a pak během minuty dostal dva laciné góly. Obě střely mu prošly mezi nohama.
Vynadal jste mu potom na střídačce?
Ne, mám takové pravidlo, že se o tom bavím až druhý den, až opadnou emoce. Pak jsme to spolu probírali, jeho to strašně mrzelo. Nevím, čím to může být. Jestli nějakou slabou sebedůvěrou. Každopádně nás právě tohle sráží.
Formu ale zatím marně hledá i Kaspar Zgraggen...
Určitě. Je to hrozný, ale když to vezmu od začátku sezony, tak ani jeden z našich gólmanů ještě neměl zápas, kdyby nás opravdu podržel, ve kterém by pochytal doslova nemožné. Přitom my pro ně děláme víc, než kdy předtím. Čtyřikrát týdně mají svůj brankařský trénink před tím normálním. Dělají speciální cviky v kabině, pracuje se s nima, komunikuje... Pak je to už ale jenom na nich.
Před cestou do Mostu se objevila informace, že by možná mohl nastoupit do branky někdo úplně jiný. Nemohlo je tohle třeba rozhodit?
Já si to nemyslím. V českém hokeji je všeobecně velkým problémem nedostatečná konkurence. A jestli ti hráči cítí ukřivdění namísto toho, aby dokázali, že jsou lepší, tak je to špatný.
Chyba ale určitě není jenom v brankářích. Například góly letos za Jihlavu v podstatě střílí jenom jedna formace...
A to je další problém. Je jasný, že si soupeři náš první útok ohlídají. I když kluci se naštěstí dokážou prosadit i tak. Ale jak už bylo řečeno, jsou jediní. Věříme, že se další taky chytnou, ale než k tomu dojde, tak to musí zatím fungovat alespoň tak, že druhá a třetí nesmí inkasovat! Prostě musí protivníky ubránit za každou cenu.
Na tréninku ale ti ostatní střílet umějí, v nájezdech nezaostávají. Je to tedy v psychice?
Nejspíš. Protože třeba v přípravných zápasech, ve kterých o nic nešlo, se trefovali podstatně častěji. Je vidět, že si nevěří a psychika na téhle úrovni soutěže dělá osmdesát procent úspěchu.
A co bojovnost?
Ta samozřejmě taky. Jenomže mně se kolikrát zdá, že ti mimo jihlavští kluci do toho nedávají tolik srdce jak by měli. A v tomhle týmu to jinak nejde, tady není žádný Jarri Kurri, nebo Mario Lemieux. My ty zápasy musíme ubojovat srdcem, hrát na doraz.
Předpokládám, že tohle s kluky probíráte...
Určitě, pořád. Říkáme jim, že jestli nebudou hrát dobře tady, tak o ně jinde taky nemusí být zájem. Spadnou do stavu, že budou líní, osvojí si špatné návyky a půjde to s nimi z kopce. Musí se nad sebou zamyslet. Těm klukům je něco málo přes dvacet, to je přece nejlepší věk, kdy na sebe můžou upozornit.
V sobotu vás čeká souboj s Chomutovem, což je jeden z favoritů soutěže. I když třeba minulý týden v utkání s Mladou Boleslaví jste dokázali, že i s lepšími týmy se dá hrát...
Přesně tak. Myslím, že s výjimkou Hradce Králové, umíme právě na silnější soupeře zahrát. Věřím, že pokud budeme dobře bránit, tak nějaký gól dáme. Já vždycky říkám, proti takhle silným soupeřům není nutné dávat co nejvíc gólů, ale hlavně žádný nedostat. Pak nemůžete prohrát. A tohle bude naše strategie číslo jedna.
Sdílejte článek
