Maskotův deník, díl čtvrtý: Tak takhle už raději ne

K dění na diskuzním fóru a na stadionu se raději vyjadřovat nebudu. Ještě by mě zase někdo nařkl z diskriminace, a to je, jak známo, docela tenký led. I když.... Ale ne, raději fakt nebudu dráždit hada bosou nohou. Spíš se odvážím doufat, že většina z návštěvníků těchto stránek má smysl pro humor. A těm ostatním by moje rysí babička poradila: Vždycky přece můžete přepnout jinam. (Nebo že by to snad říkal jiný novátor?)

To je jedno, horší že ve středu se na nic jiného přepnout nedalo. Tři třetiny běželo pořád to samé, tedy téměř pořád. Sem tam se taky pískl nějaký ten faul anebo přišlo jiné přerušení „hry“. Kdybych byl podnikavej, udělal bych z videonahrávky od Promoteamu několik desítek kopií a prodával je jako lék proti nespavosti. Jsem přesvědčenej, že by do pěti minut všichni zařezávali.

Ošklivé věci rychle zapomínám

První třetina začala celkem dobře. Po pěti a půl minutě jsme vedli 1:0, protože se v přesilovce parádně trefil Pavel Staněk. Jenomže to byl na dlouho jediný světlý moment. Pokud tedy nepočítám zákroky Milana Řehoře, který byl zase výborný. Jen jsem se po zápase dozvěděl, že na tiskovku s novináři nějak přikulhal. Naštěstí prý vůbec o nic vážného nešlo, což je samozřejmě parádní zpráva. Já totiž umím ledacos, ovšem chytat tak maximálně lelky.

Ale zpátky k zápasu. Pokud by vám to nevadilo, druhou třetinu bych kompletně přeskočil. Mám se relativně rád a vzpomínkám na ošklivé věci se raději vždycky vyhnu. To platí i o lidech. A tím nemyslím ošklivou tvář, spíš pokřivenou povahu. Řeklo by se, že na stadionu se takoví jedinci ztratí, ale to byste se divili. Pár už jich mám vytipovaných, a jak je vidím, zahnu hned na druhou stranu.

No vida, jak nám to uteklo, už je 55. minuta a právě se blíží vyrovnání. Hlavní sudí Blecha chvíli pozoruje Milana Řehoře, jak se snaží udržet puk pod nohou, pak malinko odskočí, když se branka pod náporem dojíždějícího benáteckého valu pohne a nakonec nekompromisně ukazuje, že viděl puk v síti.

Čí to byly oči?

Nechci mu moc sahat do svědomí, ale myslím si, že ho tam spíš tušil. I když, kdo ví. Od svojí babičky jsem několikrát slyšel, že někteří lidi vidí jako rys. Na druhou stranu taky párkrát dodala, že jiní mají oko z kašparovy krávy. A kdo se v tom má potom vyznat.

Takže je vyrovnáno a nás čeká nášup v podobě pětiminutového prodloužení. Na začátku mi ztuhly rysy při šanci Benátek, ale po pár vteřinách zase povolily, a když už jsem byl psychicky jakžtakž připravený na nájezdy, ukončil to téměř pětašedesátiminutové trápení Olda Bakus. Dva body tedy zůstaly doma, bohužel jeden si domů vezly Benátky.

Co se dá dělat, každý den prý nebývá posvícení a lepší kus chleba, než husa třikrát slíbená. V sobotu vyrážíme do Kadaně, takže držte pěsti a zase za týden u deníku se budu těšit naviděnou.
Váš maskot.

Sdílejte článek