Maskotův deník, díl sedmý: Modrobílé peklo na zemi

Když jsem slyšel poprvé, že by mělo do Jihlavy dorazit snad až dva tisíce brněnských fans, pomyslel jsem si: Kdepak, z rysa osla neuděláte. Jenomže pak jsem v den zápasu vykoukl z okna Horáckého zimního stadionu a vyděsil jsem se, že u mě propukla nějaká vzácná oční vada. Viděl jsem totiž jenom modrobíle.

Když pak celý ten brněnský val zabral téměř polovinu stadionu, zbledl jsem podruhé. Bál jsem se, že naši fanoušci budou hrabat listí na zahradách, moštovat jablka, případně jinak utužovat rodinné vtahy, a já nakonec na stadionu zůstanu sám proti té obrovské přesile. Naštěstí šlo ale pouze o zkrat v mém jinak optimistickém pohledu na svět, protože alespoň co do počtu to nakonec byla plichta.

DŮVĚRA POTĚŠÍ, ALE TO JE TAK VŠECHNO

O něco horší už to bylo v porovnávání hlasového rozsahu obou táborů a absolutně neporovnatelná byla samotná hra. Jednou jsem viděl dvě štangle salámu. Na první pohled sice byly obě stejné, ale když jsem se podíval blíž, byla jedna určená k prodeji a druhou chystali jako imitaci do výlohy. Nevíte, proč jsem si zrovna teď na to vzpomněl?

No to je vlastně jedno, jen jsem chtěl říct, že Kometa byla od začátku až do konce výrazně lepší. Její hráči přesně věděli, co chtějí udělat a jak toho dosáhnout. Naopak našim klukům puky odskakovaly a některým se tak třásly nohy respektem, že o bruslení nemohla být v jejich podání ani řeč. Snad o chůzi na ledě.

Dobrý pocit ze zápasu si mohl odnést leda náš brankář Milan Řehoř. Ptáte se proč? No to je jednoduché, má přece bezmeznou důvěru svých spoluhráčů. Slyšel jsem totiž, že se při hře vrací jenom ten obránce, který svému gólmanovi nevěří. I když moje babička pravidelně říkávala: Věřit je vždycky lehčí než trochu pohnout zadkem. (No ona tedy používala malinko jiné slovo, ale věřte mi, význam byl úplně stejný)

VTIPNĚJŠÍ VYHRÁVÁ

Nakonec jsem byl s výsledkem 2:4 spokojený. A to myslím vážně. Představte si, že byste slyšeli jenom ten výsledek a neměli ani šajn o tom, jaká byla ve skutečnosti hra. No schválně, co by vás napadlo jako první? Mě asi tohle: Hmm, drama až do konce. A Brno si zřejmě pojistilo výhru při power play. Škoda.

Takže závěrem bych řekl asi tohle: Z atmosféry jsem byl nadšený. Opravdu díky vám všem. Tedy samozřejmě jihlavským fanouškům, a pak určitě těm brněnským, protože bez nich by prostě taková kulisa v sobotu na zimáku nebyla. Jenom mi malinko nebrala rysí hlava jeden pokřik.

Polovina toho valu křičela: Dneska Brno vyhraje. A druhá odpovídala: Co to říkáte? A takhle pořád dokola. Musím se přiznat, že v souvislosti s tím jsem si vybavil jeden vtip z dětství. Asi ho taky budete znát. Jako rysí mládě jsem s ním měl docela úspěch. Začínal otázkou – Znáš to, jak se baví hluchej s blbým? ...

KUDY KE TŘEM BODŮM

Tak a to by asi pro dnešek bylo všechno. Loučím se s konstatováním, že Kometa byla lepší. Ale jelikož nešlo o život, dopadlo vlastně všechno dobře. A dobře by mohlo dopadnout i středeční utkání v Chrudimi. Tedy pokud bude Milan v obvyklé formě, naši obránci mu budou méně věřit a útočníci dostanou chuť si prohlédnout domácího gólmana zblízka.

Přeji super den, vás Maskot.

Sdílejte článek