Maskotův deník, díl čtrnáctý: Nečekaná gólová nadílka

01.12.2008 / Maskot Fanda

Zdravíčko, to nám ten týden zase utekl, co? Další domácí zápas padl opět na sobotu, ale naštěstí tentokrát měl pro nás mnohem příjemnější rozuzlení. Dokonce s mimořádně štědrou gólovou nadílkou. Jen doufám, že takhle to teď bude častěji. Aneb jak by řekla naše bábí: Jen houšť a ve větších kapkách.

Týden sice utekl, ale jinak byl možná ještě o něco hektičtější než ty předchozí. Navíc mě od čtvrtka nějak zlobí žaludek. Těžko říct z čeho. No jedno podezření mám, ale to si raději nechám pro sebe. Mohlo by se totiž lehce stát, že příště by mi nemělo být z čeho zle.

Zase jsem se do toho tak trochu nechtěně zamotal. Jestli ono to nebude tím, jak už jsem tady nedávno prezentoval, že mým oblíbeným zpěvákem je Jarek Nohavica. Jako rysí dorostenec jsem od něj miloval text, v němž bylo řečeno úplně vše, aniž by vlastně bylo cokoliv řečeno. Nevěříte? Tak schválně. Upozorňuji, že text vznikl v období rudého temna.

„Chtěl jsem vám říct, že to, co chci vám říct, dřív než mohu říct, musím někde říct. A to vám teda řeknu, že hned, co to tam řeknu, tak oni na to řeknou... No co jsem vám říkal.“ Ale to už jsem se zase dostal někam hodně do minulosti. Zkrátil bych to na konstatování, že mám občas problémy s vyjadřováním.

NÁSKOK SE ZTENČIL

Tak ale teď zpátky k tomu, co mi naštěstí jde komentovat přeci jen o něco lépe – k hokeji. Na Horáckém zimním stadionu se tentokrát objevila Chrudim. Ono se řekne nováček soutěže, ale tenhle se tak absolutně nechová. Do soboty měl dokonce o pět bodů víc než naše první ligou ostřílená Dukla. Po sobotě už naštěstí jen o dva.

První třetina se hrála v naší režii, díky trefám Pavla Suka, Ládi Rytnauera a Dana Hodka jsme vedli 3:1 a byli jsme na nejlepší cestě k pořádnému vítězství. Skoro už jsem nepochyboval, když se v polovině zápasu navíc trefil i Olda Bakus. Jenomže nikdy neříkej nikdy. Než jsem se stačil otočit, bylo to už zase jenom o gól.

Celou druhou přestávku jsem se skoro nemohl soustředit na soutěž, duševně jsem se připravoval na další drama. Ale ono to nakonec nebylo potřeba. Osm minut po začátku třetí třetiny mě uklidnil Láďa Rytnauer. A protože už kluci vědí, že na tom nejsem s nervovou soustavou bůhví jak dobře, přidal pro jistotu ještě další gól Pavel Suk. 6:3 – parádní výsledek.

NEZODPOVĚZENÉ OTÁZKY

Dokonce se mi na chvilku ulevilo, ale zase ne na moc dlouho. Takže vás chci poprosit, zkuste mi držet palce, ať se toho viru co nejdřív zbavím, jinak nevím, nevím... A já si vždycky myslel, že paraziti se zimy bojí. Přece se říká, že v prostředí, kde se rtuť teploměru pohybuje okolo nuly, většina neřádu zmrzne. Asi jsem měl smůlu a narazil jsem na nějakého otužilce. To se prostě může stát jenom mně.

Řekl bych, že něčeho podobného se ale určitě musela leknout i skupina Olympic, protože ta v pátek ze stadionu vystřelila takovým způsobem, že jsem se jí ani nestačil zeptat na žádnou otázku. A že jsem jich měl připravených hned několik. Jako třeba: Kolik mám ještě dní, než přijde poslední? atd...

Nicméně po sobotě jsme sice pořád sedmí, jenomže už máme stejně bodů jako šestý Hradec Králové, takže středeční bitva na východě Čech bude hodně zajímavá. Držte pěsti a příště se zase budu těšit na napsanou. Váš maskot Fanda.