Když jsem přišel do dorostu, nebyl jsem žádný zázrak, směje se Jiří Šťastný

Jednatel Dukly Bedřich Ščerban před pár dny o vašem kádru staršího dorostu prohlásil, že na něj působíte jako dobrá parta, vidíš to jako člen týmu stejně?
Určitě, vytvořili jsme dobrý kolektiv. Je tady sranda, každý trénink se sem těšíme. V týmu je dobrá atmosféra, děláme si různé naschvály nebo srandy, co se tak v kabině dělají. Na partu si nemůžu stěžovat, je tu fakt super.

Do konce první části soutěže zbývá šest kol, pak se tabulka dělí na první 4 týmy, které mají jistotu play-off a další 4 týmy, které se o jedno místo ještě poperou. Vy se nyní přetahujete o 4. místo zejména s Libercem, asi by byla škoda o něj přijít…
To jo, určitě chceme do té čtyřky. Chceme našim divákům ukázat, že loni, kdy jsme skončili až dvacátí první, to byl smolný rok a že jsme dobrý tým a na třetí čtvrté místo máme. Takže do toho jdeme po hlavě a chceme postoupit rovnou, ne až z té skupiny, kde se může sestoupit.

V brance se zatím pravidelně střídáš s Davidem Rittichem, jak ti to vyhovuje?
Já si myslím, že jsme na tom s Ríťou stejně, a tak chytáme oba, aby se nikdo z nás necítil ukřivděně. Já jsem rád, že se takhle střídáme a že mezi sebou máme dobrý vztah.

Motivuje tě to k lepším výkonům, když nejsi jasná jednička jako v předchozích dvou letech?
Řekl bych, že jo, protože když jeden zachytá dobře, druhý ho chce dohnat a snaží se ještě o dalších sto procent víc. Dá se říct, že mezi sebou pořád závodíme. Předtím jsem si vždycky místo vybojoval, navíc Ríťa minulý rok chytal v Havířově. Jasně, že pro gólmana je dobré, když je v bráně pořád, ale teď jsme tady dva vyrovnaní gólmani a nevadí mi to.

V úterním zápase s Pískem jsi měl nakročeno k první nule v letošní sezoně, přišel jsi o ni až tři minuty před koncem, to musí gólmana mrzet…
Je to smůla, ale nic s tím nenadělám, třeba to vyjde příště. Mrzí mě to hodně, ale musím to brát s nadhledem.

Soustředíš se nějak zvlášť na hru holí?
Určitě to zkouším, pracuju na tom. Zrovna nedávno se mi ale stala docela nepříjemná věc při zápase, kdy jsem špatně rozehrál, soupeř to chytil a dal z toho gól. Za to bych se chtěl i teď klukům v kabině omluvit. Ale mě osobně baví hokejkou hrát, líbí se mi, že se můžu zapojit, jsem jakoby takový šestý hráč. Někdo to nerad vidí, někdo jo, i trenér po nás chce, abychom hráli aktivně a hned to nahazovali do středního pásma, třeba když máme přesilovku.

Jak velkou roli má v tvojí kariéře trenér gólmanů Petr Jaroš?
Hodně mi pomáhá. Vlastně díky němu jsem začal před dvěma roky chytat extraligu. Když jsem vycházel z deváté třídy do dorostu, tak jsem nebyl žádný zázrak. On mi pomohl k tomu, abych si začal víc věřit. Pak se mi podařila reprezentace, chytání za áčko a myslím si, že jdu pod panem Jarošem nahoru.

Kam až bys to chtěl jednou dotáhnout?
Mým cílem je teď hlavně společně s klukama v kabině dostat se do play-off, tam vybojovat nějaké dobré místo. A do budoucna prosazovat se tady v juniorce, v áčku, pak třeba chytat někde extraligu za chlapy.

Jaký je tvůj brankářský vzor?
Nikolaj Chabibulin, líbí se mi jeho styl. Hodně mě zaujal, když nás tenkrát vychytal na olympiádě, od té doby ho sleduju.

Máš nějaký rituál před zápasem?
Nemám, vůbec žádný.

Nevěříš na to?
Ne, tohle u mě nikdy moc nebylo, ani nevím proč. Když jsem byl malý, tak jsem to zkoušel, že jsem třeba vstal z postele levou nohou, ale teď vůbec. Beru to tak, že buď to ve vás je nebo ne, žádný rituál vám nepomůže.

Sdílejte článek