Byli jsme úspěšní díky skvělé partě, tvrdí starší dorostenci

Máte za sebou hodně podařenou sezonu, dostali jste se mezi osm nejlepších týmů v republice, jste spokojení?
Prokš: Určitě to bereme jako úspěch.

Zadražil: Přesně tak. Hráli jsme už od začátku sezony velmi dobře jako tým, bojovali jsme, zajistili jsme si velmi brzy play-off. A makali jsme i dál, abychom do něj šli z co nejlepší pozice. V osmifinále se nám podařilo vyřadit Boleslav a pak jsme odehráli dobré zápasy i s Vítkovicemi, které vyhrály základní část. Rozhodně se nemáme za co stydět.

Prokš: Zápasy s Vítkovicemi byly hodně vyrovnané, chybělo nám trochu více štěstí k postupu. Navíc v tom druhém nám trochu ublížil rozhodčí, když nám neuznal gól z posledního nájezdu. Ale nedá se nic dělat, celkově se sezonou jsme určitě spokojení.

V čem byla podle vás síla týmu?
Zadražil: Neměli jsme v týmu individuality, ale byli jsme výborný kolektiv, a to si myslím, že bylo nejdůležitější, dokázali jsme se semknout a táhnout za jeden provaz.

Prokš: Přesně tak, byla tady super parta. Myslím, že k tomu hodně pomohl team building v létě, kdy se rozhodovalo o tom, kteří hráči tady zůstanou a kteří ne. A ti co prostě nezapadli do party, museli odejít.

Do Jihlavy před sezonou přišel k dorostu úplně nový trenér, jak se vám hrálo pod Lubošem Slámou?
Zadražil: Je jasné, že na každého trenéra si musíte chvíli zvykat, ale myslím, že všechno fungovalo perfektně. Nemůžu si stěžovat.

Prokš: Já musím říct, že z mého pohledu je to nejlepší trenér, který mě tady trénoval. Umí stmelit partu.

Marku, ty jsi velkou část loňské sezony odehrál za Žďár, ale letos ses najednou dokázal prosadit a být jeden z tahounů mužstva, v čem hledat tvůj vzestup?
Prokš: Všechno je to o příležitosti. Pan Sláma mi ji dal a já jsem se snažil ji co nejlépe využít.

V prvním útoku jsi hrál vedle Jakuba Brychty a Filipa Matějky, jak jste si navzájem vyhověli?
Prokš: Myslím, že nám to klapalo. Samozřejmě jsme měli občas neshody, že jsme se třeba během zápasu pohádali. Ale jinak to bylo dobrý.

A jak se hrálo tobě, Vojto, v obranné dvojici s Přemkem Tobolou?
Zadražil: Bylo dobré, že jsme spolu hráli celou dobu už od začátku sezony, že se to vůbec neměnilo, takže jsme si na sebe zvykli a klapalo nám to.

Bylo to pro vás velké plus, že se sestava moc neměnila?
Zadražil: Určitě, měli jsme před sebou i stejný útok, na přesilovky, na oslabení jsme chodili pořád spolu, takže to bylo dobrý, byli jsme sehraní.

Přesto sis zahrál i třeba s bratrem Přemka Hynkem…
Zadražil: Bráchové se povedli (smích). Bylo to hodně podobný.

Prokš: Mají to v krvi.

Zadražil: Hrálo se mi s nima s oběma v pohodě. U Přémy je vidět větší zkušenost, ale myslím si, že i Hýňa si svými výkony řekl o místo na příští rok.

Kromě něj za vás letos hrála celá řada mladších hráčů, jak těžké pro vás bylo je přijmout?
Zadražil: Je to nezvyk pro ten tým. Chvíli trvá, než je kluci vezmou mezi sebe. Každý to někdy zažil, vždycky, než zapadnete do party, tak to chce nějaký čas.

Prokš: Abych řekl pravdu, tak mě to trochu štvalo. Jak za nás hráli mladší kluci, tak nepřicházely takové výsledky, jaké bychom si představovali, a to se pak promítlo na naší pozici, ze které jsme šli do play-off. Kdybychom byli třeba o čtyři místa výš, tak jsme nemuseli dostat ve čtvrtfinále nejlepší mužstvo republiky a mohli jsme se třeba probojovat na finálový turnaj. Ale to je kdyby, a na to se nehraje.

Na zařazení těchto hráčů se asi podepsal především systém extraligy, díky němuž jste si letos zajistili play-off už v prosinci…
Prokš: Mně ten systém vyhovoval, ale vadilo mi právě to, že za nás hráli ti mladší kluci. I když nejsou špatní, ale než zapadnou do party a než zjistí, co hrajem tak to trvá. My hrajeme určitý styl a ti kluci to nepochopí ze dne na den.

Sezona je u konce, jaké jsou nyní vaše nejbližší plány?
Prokš: Teď si dáme s Vojtou měsíc volno (smích). Pětadvacátého dubna nám pak začíná letní příprava a tam budeme tvrdě makat, abychom se zlepšili.

Zadražil: Ale určitě se chce udržovat trochu v tempu i teď, abychom nešli do té letní přípravy úplně od nuly. Dobře si odpočinout a pak se připravit.

A jak se vám daří ve škole? Hodně se nyní mluví o tom, že mladí hokejisté neprospívají a propadají…
Prokš: Procházím. Neříkám, že s vyznamenáním, ale zatím prolízám.

Zadražil: Já taky. Dá se to s hokejem stíhat, takže bych tu školu rád dodělal.

Sdílejte článek