Kariéru jsem ukončil na sto procent, říká Jaroslav Mareš

V posledních dvou sezonách bylo těch vašich zdravotních potíží více. Cítil jste, že už je tělo opotřebované?
Určitě. Nějaký rok už hokej hraju. A za poslední dva roky různých zranění a nemocí bylo tolik, že už tělo prostě řeklo dost.

Minulý týden jste proto oznámil konec kariéry. Pro někoho možná překvapivě...
Měl jsem problémy s kloubama, svalama... Na základě toho to rozhodnutí ve mně delší dobu zrálo. Ale teď asi přišel čas, kdy tělo řeklo "dál ne". Proto jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl.

V létě přitom vše nasvědčovalo tomu, že jste všechny zdravotní patálie překonal.
Souhlasím. Dá se říct, že jsme měli jednu z nejtěžších letních příprav, kterou jsem absolvoval. Trvala tři měsíce, přesně dvanáct týdnů. Jenže když se měla přenést na led, byla pro mě de facto na nic.

Jak to?
Protože jakmile jsme šli na led, tak jsem si natáhl přitahovač. Měl jsem měsíc pauzu a znovu se do toho dostával. Odehrál jsem tři zápasy a poté jsem se znovu nemohl ani hnout, jak měl bolely všechny svaly a klouby. Vrátila se mi zpátky borelióza. Na základě toho jsem se rozhodl své hraní ukončit.

Přitom hokejově jste na první ligu stále stačil. Za poslední dvě sezony jste v 31 zápasech nasbíral 20 bodů (5 + 15). To rozhodně nebyly špatné statistiky.
Kdybych byl zdravý, myslím, že bych těm mladým klukům pořád stačil. A ještě nějaký rok jsem mohl hrát. Ale na to se už vůbec nedívám. Dívám se na to, co teď momentálně je. A co doufejme bude.

Dukle se momentálně daří nad očekávání dobře, dokonce ji v tabulce patří první příčka. Jak složité bylo v takovou chvíli si říct: Já to balím?
Určitě to není jednoduché. A samozřejmě mě to mrzí. Dukle se teď daří, hraje dobře. Navíc chodí spousta diváků, je tam taková euforie. Ale jak říkám, zdraví má člověk jen jedno. A abych se trápil, že v noci nemůžu bolestí spát? Řekl jsem si, že to už zkrátka podstupovat nebudu.

Bude se vám po hokeji hodně stýskat?
Já na nějakou nostalgii nejsem. Jsem realista. Prostě to dopadlo, jak to dopadlo. S tím už člověk nic nenadělá. Jsou hráči, kteří na tom jsou ještě hůř. V Dukle jsem mluvil s Petrem Svobodou, který byl v NHL a ze zdravotních důvodů skončil ve třiadvaceti. Já, když to tak řeknu, jsem hrál o deset let víc.

Hodně hráčů po skončení kariéry neví, co budou dál dělat. Vy už máte jasno?
Víte, já už několik let mám nějaké jiné aktivity. Myslím, že o práci rozhodně nouzi nemám. Ba naopak, mám jí hodně. Takže toho, že bych neměl co dělat, se nebojím. To my také usnadnilo moje rozhodování. Kdyby byl hokej můj jediný příjem, tak to člověk řeší asi trošku jinak. Ale já už nějaké aktivity několik let dělám.

Prozradíte jaké?
To bych nechtěl nikde ventilovat. Těch věcí je opravdu spoustu. Ale nechci to nějak řešit. Máme například takovou menší rodinnou firmu. A hodně dalších věcí.

Jak vaše rozhodnutí vnímali lidé ve vedení jihlavského klubu?
Hrozně si cením toho, že mi trenér Vlk říkal, ať své rozhodnutí oddálím. Ať se zkusím znovu vyléčit. Že mi dají další šanci a za měsíc nastoupím do dalšího tréninku. Ale po veškerém zvážení jsme se domluvili, že už prostě ne.

A co šance, že byste se po úplném uzdravení zkusil do hokeje ještě vrátit? Existuje?
Těch návratů už bylo tolik, že je vidět, že je tělo už opravdu zničené. Vždy, když se do toho mělo zpátky dostat, bylo to náročné. I na psychiku: být více zraněný a nemocný než v tréninku, v kabině a na ledě. Už to prostě beru tak, že má hokejová kariéra je na sto procent ukončená. Už nevěřím tomu, že bych se někdy do nějakého profesionálního hokeje vrátil.

Uvažujete o tom, že budete zápasy Dukly navštěvovat alespoň jako fanoušek? Nebo si chcete od hokeje úplně odpočinout?
Domlouval jsem se, že minimálně jednou týdně na Duklu pojedu. Abych byl ve spojení jak s klukama, tak trenérama a celým realizačním týmem. Protože okolo jihlavského hokeje, ať už v kabině nebo masér s kustodem, to jsou všechno výborní lidé. Mančaft táhne za jeden provaz.

Zdroj: http://jihlava.idnes.cz/

Sdílejte článek