Ani se mi nechce mluvit, jak jsem smutný, hlesl po zápase s Třebíčí Michal Jeslínek

16.09.2012 / Kamil Nečas

Hned do druhého kola přiřkl los Jihlavě tradičního soupeře, Horáckou Slavii. Předchozí zápasy obou celků slibovaly zajímavou podívanou – Jihlava v úvodním duelu smetla Hradec a Třebíč si se svým soupeřem, Kadaní, také poradila. Jako v každém derby, také v sobotu nešlo pouze o výkony hráčů na ledě. Síly, i když jen hlasivek, změřily také tábory fanoušků obou týmů z Vysočiny. A ti domácí mohli po utkání jen přihlížet, jak se hosté radují z těsné výhry. „Ani se mi nechce mluvit, jak jsem smutný,“ hlesl po zápase do křiku nadšených třebíčských fanoušků Michal Jeslínek.

Hokejové derby začíná již před samotným zápasem, kdy fanoušci burcují své oblíbence k co nejlepším výkonům. Hráči, jako by své fandy vyslyšeli, předváděli v sobotu velmi atraktivní souboj s množstvím pohledných šancí. Jelikož Dukla s Třebíčí v Regionálním poháru dvakrát prohrála tím nejtěsnějším rozdílem, zdála se každá příležitost ke skórování dvakrát tak důležitá než obvykle. „Před zápasem jsme si říkali, že to utkání nebude jednoduché. Proto jsme chtěli dát rychle první branku, abychom se uklidnili. To se nám ale nepodařilo,“ vypráví Adam Zeman.

Jihlava sice inkasovala jako první, rozhodně ale neházela flintu do žita a prala se o každý metr kluziště. „Bylo to ubojované utkání, dost jsme se do soupeře tlačili, ale bohužel jsme po chybách dostali dvě branky,“ hodnotí sobotní vystoupení Dukly útočník Michal Jeslínek. Se svěšenými rameny a smutným pohledem komentuje utkání, do kterého domácí dali všechno, přesto nedokázali vyhrát. Ačkoliv vysílali, hlavně v závěrečné třetině, na branku hostí jednu střelu za druhou, gól ne a ne padnout. Gólman Čiliak vytasil několik parádních zákroků a v brankovišti místy doslova čaroval. „Můžeme tomu říkat smůla, můžeme tomu říkat neumění. Můžeme tomu říkat jakkoliv. Ale prostě nám chyběl gól, ten nepadl,“ poukazuje na střeleckou neúspěšnost Jeslínek.

Až v 35. minutě zlomil prokletí Čiliakovy brány Adam Zeman. „Máťa Podlipnik to dal Pomymu, ten obešel beka, já jsem se natlačil před bránu a po přihrávce jsem to z první prostřelil,“ popisuje vyrovnávací moment, který zvedl ruce stovkám fanoušků, autor gólu. Svou radost mohl ještě znásobit, patřil totiž k výrazným postavám zápasu, bohužel se mu to ale nepodařilo. Jediná vstřelená branka působí proti sedmi v předchozím utkání trochu žalostně. „Nevím, proč nám to proti Hradci střílelo a teď ne. Někdy tam prostě spadne všechno a jindy zase z padesáti šancí nedáte gól,“ krčil bezradně rameny Zeman.

Co je však jisté – o výsledku rozhodly přesilové hry, pod to se mohou podepsat trenéři i hráči. Třebíči se podařilo zužitkovat hned dvě početní výhody, Dukla se takovou bilancí pochlubit nemůže. I když měla přesilovky sehrané dobře, gólové odměny se nedočkala. „Přesilovky trénujeme, ale jak je vidět, musíme se na ně ještě více zaměřit, protože ovlivnily dnešní skóre,“ přitakává Jeslínek. „Určitě na nich ještě musíme zapracovat,“ přidává se Zeman. Ten však nabízí ještě druhý úhel pohledu: „Některé dnešní fauly byly zbytečné, měly jsme se jich vyvarovat.“

Už potřetí od začátku léta Dukla s Třebíčí prohrála. Na krajského rivala prostě nemůže najít recept. „Možná nám nesedí ten jejich styl hokeje, je to s nimi takové bojovné,“ přemítá forvard s dvaadevadesátkou. Jedním dechem však dodává: „Ale to nás vůbec neomlouvá. Sice je to derby, ale i Třebíč je soupeř jako každý jiný. Musíme se z toho poučit. A příště hrát líp.“