Rozpis ledu
Živé vysílání
Romane, jsou to tři týdny, co staršímu dorostu skončila sezona. Ještě stále převládá zklamání nad vyřazením v semifinále nebo už vám došlo, jakého úspěchu jste dosáhli?
Myslím si, že spíš nám začalo docházet, že jsme tuhle sezonu něčeho dosáhli. Zklamáni už tam není, to trvá dva tři dny a pak už si člověk uvědomí, že to třetí místo je úspěch hlavně pro nás, protože jsme to vůbec nečekali.
Úspěch to byl hlavně po loňské sezoně, kdy jste se dlouho pohybovali na chvostu tabulky a u staršího dorostu se měnil trenér, když pana Polcara nahradil František Zeman. Kde hledat příčiny toho, že jste se během sezony takhle zvedli a letos jste se zařadili mezi tři nejlepší týmy v republice?
Minulý rok nebyla v kabině dobrá morálka. Pan Polcar na nás moc netlačil a asi jsme si každý dělali to, co jsme chtěli. V tom je pan Zeman jiný. On má velkou autoritu. Hlavním rozdílem je ale podle mne to, že jsme chtěli něčeho dosáhnout. Minulý rok někteří hráči hráli jen pro to, aby se zpotili a udělali si žízeň.
Zmínil jsi, že trenér František Zeman má velkou autoritu. Dokáže ale i udělat v kabině, když na to přijde, nějakou legraci a odlehčit situaci?
Srandy moc nebylo, ale autoritu má určitě velkou (úsměv).
Jaké jste si stanovili před startem sezony cíle? Vy jste loni hráli v dolních patrech tabulky, takže co jste chtěli hrát v letošní sezoně?
Chtěli jsme se hlavně opět zachránit (úsměv). Ne, chtěli jsme se dostat do play-off. Že bychom od startu sezony mysleli na to, že bychom vybojovali medaili, to určitě ne. Cíl byl prostě zachránit se a v lepším případě se dostat do play-off.
Kde můžete hledat stopy toho, že to letos půjde a mužstvo to dotáhne daleko? Třeba během základní části, kdy jste měli sérii zápasů jak bez porážky, tak bez obdržených gólů?
V té době jsme na play-off ještě moc nemysleli, koho budeme mít nebo jak daleko to můžeme dotáhnout. Věřili jsme si dost, ale vůbec jsme nemysleli, že to dopadne takhle.
Roman Čermák v dresu HC Dukla Jihlava. Foto: archiv Romana Čermáka
Když jsem dělal minulý týden rozhovor s trenérem Zemanem, tak mi říkal, že od hodně lidí slýchával narážky na lehčí obtížnost vaší základní skupiny střed, která je na týmy nejslabší. Do semifinále extraligy se ale dostaly z této skupiny dva týmy – vy a Písek. Setkal ses i ty s takovými názory?
Nám hráčům to moc znát nedávali, spíše panu trenérovi. Papírově byly v ostatních skupinách silnější týmy, ale nakonec jsme byli v semifinále Písek a my, takže to o něčem vypovídá.
Vy jste s Libercem hráli na špici tabulky. S ním to byly už během základní části asi nejtěžší souboje, že?
Určitě. Liberec hrál hodně silový, kontaktní hokej. Vždycky to s nimi bylo nejvyhrocenější se spoustou zákroků na hraně.
V dospělém hokeji panuje velká rivalita mezi Duklou a Havlíčkovým Brodem. Vy jste právě starší dorostence Rebelu měli ve skupině střed. Vy se spolu hodně znáte z různých výběrů. Je vůbec poznat, že jde o derby?
V těchto mládežnických kategoriích to moc znát není. Je to ovlivněné hlavně tím, že se známe. Kolikrát do soubojů nejdeme až tak naplno (úsměv). Není to taková tak bojovnost, jakou vídáme v zápasech Rebelu s Áčkem Dukly.
Po úspěšné základní části přišla nadstavbová část, kde jste dvakrát poměřili síly s nejlepšími čtyřmi celky ostatních skupin. Bylo to poznat na kvalitě hokeje?
Kvalitnější zápasy to jistě byli. My jsme ale nehleděli na to, s kým hrajeme. Celou sezonu jsme si říkali, že hrát se dá s každým. To se potvrdilo třetím místem.
K němu jste se dopracovali přes dvě úspěšné série v play-off. Když se na ně podíváme, vyřadili jste Chomutov a Liberec, stejně jako vy kluby se statutem akademie. Která série z těchto dvou byla těžší?
S Chomutovem jsme museli dotahovat, takže to bylo těžší. Rozdíl oproti Liberci byl v tom, že s Tygry jsme měli nahráno, když jsme zvítězili v prvním zápase a měli jsme pak dvě utkání k dobru. Nakonec jsme postup v Liberci urvali až na druhý pokus, ale určitě byla těžší série s Chomutovem.
Určitě si v ní vybavuješ třiapadesátou minutu prvního domácího zápasu. Za vyrovnaného stavu jste šli dvakrát na trestnou lavici a hráli dvojnásobné oslabení. Jak ti v této situaci bylo?
Říkali jsme si, že to musíme ubránit (důrazně). Nikdo z nás si nepřipouštěl to, že dostaneme gól. To ani nemůžeme a kdybychom šli s tímto na led, bylo by to špatně.
Nakonec se vám podařilo postoupit a ve čtvrtfinále vás čekal dobře známý Liberec. Jak jsi říkal, první zápas jste vyhráli a měli jste dva zápasy k dobru. Ten první jste prohráli až v prodloužení a ani v dalším, rozhodujícím zápase to nebylo nic lehkého. Opět jste v něm nejprve prohrávali…
My jsme první zápas prohráli 2:1 v prodloužení, i když jsme místy byli lepším týmem. Během druhého zápasu jsme si říkali, že na ně určitě máme a vyrovnáme. To se povedlo a pak tam spadl ještě druhý gól, takže jsme postoupili (úsměv).
Když jsem bezprostředně po vašem příjezdu z Liberce přijel udělat ohlasy, tak Honza Mandát i někteří další nemohli pořádně mluvit, jak měli „vyřvaný“ hlas. Kde jste postup více oslavili? Přímo na ledě a v kabině nebo v autobuse během cesty domů?
Na stadioně jsme byli asi čtvrt hodiny na ledě a řvali jsme. Stejně to pak probíhalo i kabině (úsměv). Cesta domů autobusem ale proběhla v klidu, užili jsme si to hlavně na ledě a v kabině.
Které z dvou oslav postupu byli lepší? Když jste před domácím publikem vyřadili Chomutov nebo když jste postoupili na venkovním kluzišti, ale už do semifinále?
Lepší to bylo asi s Libercem. To byl větší zážitek, protože semifinále je hodně. S Chomutovem doma to také nebylo špatné, ale z postupu proti Liberci jsme měli větší radost.
Soustředěný výraz ve tváři obránce staršího dorostu Dukly při prvním zápase čtvrtfinále s Libercem. Foto: Josef Plechatý
Karlovy Vary, na které Dukla narazila v semifinále, se dostaly do nadstavbové části s odřenými uši, když je od pátého, nepostupového místa, dělily dva body. V tu dobu asi nikdo netipoval, že právě oni dojdou k titulu mistra extraligy staršího dorostu bez porážky v play-off…
Vary neměly tým od začátku sezony tak nabitý jako v play-off. Dva jejich hráči hráli stabilně v MHL a tři nebo čtyři další měli v této lize pár zápasů. Na play-off si je ale stáhli a bylo to znát.
Byl to jeden z důvodů, proč vás vyřadili?
Tak Vary by byly asi hloupí, kdyby si je nevzaly. Jeden z důvodů to asi také byl. Jsou to hráči, kteří hrají v národním týmu, takže díky nim hodně posílily.
V prvním zápase jste podlehli soupeři 2:0, ve druhém zápase jste pak v poslední minutě dvěma góly během dvaceti vteřin vyrovnali a zápas šel do prodloužení. Proč se v něm nepovedlo nalomeného soka porazit a vynutit si třetí zápas?
Když jsme viděli karlovarský kluky, jak sedí na střídačce skleslí, tak jsme si hodně věřili, že v prodloužení dáme gól a porazíme je. Bohužel jsme ho dostali a vypadli jsme.
Mohla hrát roli i třeba chvilková nekoncentrovanost po tom, co se vám podařilo vyrovnat?
Asi jsme byli v euforii. Mysleli jsme si, že oni to v prodloužení zatáhnou a my budeme ten tým, který bude tvořit hru. Ale těžko říct, prostě to nevyšlo.
Trenér Karlových Varů se před sérií zmínil, že měl obavy z atmosféry na Horáckém zimním stadionu a očekával vysokou návštěvu. Jak to vůbec vnímáte, že během základní části na vás chodí pár lidí, najednou je play-off, semifinále a přijde téměř pět set diváků?
Některým klukům to mohlo eventuálně i uškodit, protože z toho byli spíš vyplašení. Ale vnímali jsme to spíš pozitivně, jako že nám lidi věří a přišli se na nás podívat. Soupeř z Varů z toho byl asi hodně „vykulenej“, protože na ně tam chodí ještě méně než zde v Jihlavě, takže se hodně divili, kolik se tady na Dukle sešlo diváků.
I přes prohru v semifinále jste ale nakonec získali bronzové medaile, což se považuje za velký úspěch. Jaký to byl pocit, když jste si pro ně a pro pohár šli?
Asi to je určitě velký úspěch. My to ale tak nevnímáme, že jsme byli ti, kteří po dlouhé době dostali medaile. My jsme to brali prostě tak, že jsme ten úspěch udělali a jsme za to rádi.
Co „placka“, je už doma někde schovaná?
Tak visí u všech ostatních medailí, co mám.
Romane, když se podívám na tvoji sezonu z pohledu národního týmu. Ty jsi byl pravidelně povoláván na srazy výběru do osmnácti let. Vnímáš nominace jako zhodnocení své práce a možnost zahrát si v týmu reprezentantů z celé Republiky, kde je kvalita vyšší?
Kvalita je určitě lepší, protože jsou tam kluci vybraní z celé České republiky. Hrajeme proti hráčům z celého Finska, Švédska. Takže tak kvalita je tam o dost větší a hodně mi to tento rok dalo. Odehrál jsem tam myslím šestnáct zápasů a hokejově mi to velmi pomohlo.
Roman Čermák (s číslem 3 před brankářem) nastoupil v letošní sezoně do všech čtyř reprezentačních turnajů s Finskem, Švédskem a Ruskem. Foto: archiv Romana Čermáka
Jak jsi řekl, byl jsi nominován na všechny turnaje a odehrál si v nich šestnáct zápasů. Vy hrajete s hokejisty ze Švédska, Finska a Ruska. Můžeš jednotlivé týmy zhodnotit, kdo je z nich nejlepší a v čem?
Rusové sice mají v týmu velké individuality, které hodně vyčnívají, ale Švédsko jsou asi nejlepší, protože hrají hodně kolektivně. Finové jsou velmi dobří bruslaři, ale na Švédsko ještě nemají.
Ty jsi byl na začátku dubna nominován na přípravný kemp před mistrovstvím světa v Soči, ve kterém jste odehráli dva zápasy proti Slovensku. Jak kemp dopadl?
Vyhráli jsme oba dva zápasy, ale nominovaný jsem nakonec nebyl. Pan Bukač (trenér reprezentace U-18 – pozn. aut.) se rozhodl odehrát turnaj na sedm beků a já jsem byl osmý nebo devátý, takže zůstávám doma.
Jaká je na jednotlivých turnajích návštěvnost?
Asi tak pět set, šest set lidí, to je takový průměr.
Ty jsi ročník 1995, tedy ročník, který bude příští rok hrát za juniory. Co od následující sezony čekáš?
Chtěl bych určitě naskočit i za A tým, ale uvidíme, jestli dostanu nějaký prostor. Jinak moc nevím, co očekávat, protože ještě nevím, co tady bude za kluky. Někteří hráči musí skončit a je nové pravidlo o dvou devět trojkách (letos mohli za juniory nastoupit ještě 4 hráči ročníku 1991 a 1992, od příští sezony to budou už jen dva hráči dalšího ročníku, tedy 1993 – pozn. aut.). Uvidíme, co se postaví za tým. Co od sezony čekám a jak to bude vypadat, to si asi budeme moct říct až v srpnu.
Máš třeba náznaky, že by o někoho z úspěšného týmu staršího dorostu byl zájem v extralize, cizině nebo v zámoří?
Zatím mi nikdo nic neříkal nebo jsme se o tom nijak moc nebavili. Spíše jsme se bavili o hráčích ročníku 1993, kteří musí skončit a někteří z nich neví, kam půjdou.
Jakou cestou by ses chtěl vydat ty? Spoustu mladých, talentovaných hráčů odchází do juniorských soutěží v zámoří, kde se často neprosadí a vrací se zpátky. Co si myslíš, že je lepší – zkusit štěstí v Americe, nebo jít cestou např. Romana Červenky, který se nejprve vyhrál v české lize, poté v Rusku a do NHL se také dostal?
Jsem určitě pro druhou variantu. Když se podívám na sebe, v nižších juniorských soutěžích v zámoří se hraje dost silový hokej a já mám sedmdesát kilo (úsměv). Myslím si, že lepší je zůstat doma a vyhrát se.
Extraligu juniorů hraje 17 týmů systémem každý z každým, a nejlepších dvanáct týmů postoupí do nadstavbové části. Je to tedy od staršího dorostu odlišné. Jaký systém se ti líbí více? Hrát každý s každým a nastupovat do nadstavby s tím, že už si se soupeři hrál nebo současné schéma extraligy staršího dorostu, kdy se hraje ve třech skupinách a s týmy z ostatních skupin se potkáš až v kvalitnějších zápasech nadstavbové části?
Určitě je to lepší hrát od začátku s kvalitnějšími týmy. V play-off si pak nikdo nemusí zvykat na rychlejší tempo, jako to bylo dosud, protože bylo pár zápasů, než jsme si zvykli, že jsme přešli ze základní skupiny do nadstavbové části. Řekl bych, že systém juniorské extraligy je lepší.
Zmínil jsi se o tom, že bys následující sezonu rád nakoukl do áčka. Myslíš si, že ti v tom trošku může pomoci i nový asistent Petra Vlka, František Zeman, který tě zná z mládežnických kategorií a ví, jak na tebe?
V něčem mi to může pomoci. Snad jsem si u něj udělal za letošní sezonu nějaké plus (úsměv). Ale určitě to nebude jen o panu Zemanovi. Musel bych se také líbit panu Vlkovi.
V juniorech tě čeká Štěpán Moravec. Ty jsi v letošní sezoně nastoupil v juniorce do třinácti zápasů, takže už jsi pod ním působil. Co od něj čekáš?
Je to trenér, který vyznává kombinační hokej – spíše s pukem na holi a nikde nelítat. Je to dobrý trenér, juniorce se tato sezona celkem povedla, tak snad uděláme úspěch i v té následující.
Takže, když to vezmu na závěr, když se mančaft ze staršího dorostu udrží pohromadě, dá se čekat, že za dva roky budou lidé v Jihlavě fandit týmu juniorů, který bude bojovat o finále?
(Úsměv) Tak uvidíme, jak se tým poskládá a jestli se dobře sehrajeme. Pak to záleží na načasování formy, jak to bude vypadat a třeba v budoucnu také uděláme placku.
Děkuji za rozhovor, Romane.
Bronzová medaile za třetí místo v extralize staršího dorostu. Foto: Josef Plechatý
Sdílejte článek
