Přivítal bych větší porci zápasů, říká lodivod starších žáků Tomáš Dzurik

Jak byste zhodnotil sezónu?
I přes těžký začátek panuje se sezónou nakonec spokojenost, kdy se mladší kluci museli vypořádat s přechodem do této kategorie. Poté se nám i vykrystalizovala sestava a zhruba posledních 14 utkání jsme předváděli hokej, na který bylo často radost koukat.

Hráči v žákovských kategoriích by se měli především vychovávat a učit. Výsledky by měly být až na druhém místě, přesto se to však neděje a kluby hrají především na výsledky. Není škoda, že už takhle brzo jsou hráči svazováni taktikou místo aby si ten hokej užili?
S tím souhlasím. U nás taky do 7. třídy s kluky nejsou nacvičovány věci jako hraní přesilovek či jejich rozjetí. Jsou seznámeni s nějakým základním herním postavením v obranné třetině či najížděním si a to je vesměs vše. Zbytek je na jejich kreativitě a komunikaci, jak při zakládání útoku či hře v útočné třetině. Také v obranné hře není ani striktně určeno, zda centr nebo křídlo vypomáhá obráncům. Hráči musí co nejvíce přemýšlet i reagovat a všichni ví, že pět lidí útočí a pět lidí brání.

Jak se vám líbí model soutěže?
U starších žáků vidím větší problém jak u mladších, jelikož tady jsou ještě daleko větší fyzické i mentální rozdíly. Zejména díky přicházející pubertě. Můj názor je, že naše velká část hráčů je herně a dovednostně na tom lépe než soupeři, ale šesťák se proti vyspělému osmákovi těžko může prosazovat a měřit v silových či rychlostních parametrech.

Nebylo pro vás těch zápasů za celou sezónu málo? Přivítal byste, aby se hrálo častěji?
Snad nikomu se nepodaří odehrát všechny zápasy kvůli nemoci či jinačím různým důvodům. Takže hráči v průměru odehrají kolem 20 utkání, což je málo. Opět si myslím, že počet 35 – 40 soutěžních utkání by byl adekvátnější.

Byl nějaký hráč či hráči kteří vás svým výkonem potěšili či naopak zklamali?
U této kategorie začíná oťukávání s pubertou a začínají se dělat rozdíly v tréninkové morálce či nasazení. Já, stejně tak i kluci moc dobře vědí, kdo maká na 110% a kdo si ulevuje, jak v zápase tak v tréninku. Většina jsou naštěstí pracanti. Vyzdvihnout musím zejména tři – Trávník, Zadina a Daňhel. Kteří i krom pravidelně kvalitního výkonu při zápasech pracovali celý rok na doraz, neulevili si na žádném tréninku a pevně věřím, že krom talentu jim tato píle vydrží i do dalších let.

Ze kterého zápasu či zápasů jste měl největší radost či naopak jste byl velice zklamán?
Sezónu bych rozdělil na dvě části, na prvních 10 zápasů, kdy jsme měly velký počet hráčů. Sestava se často protáčela, na výkonech to bylo znát a kvalitou jsme neoplývali. Poté se to ale ustálilo, přišli nějaké dlouhodobé nemoci či podobně a najednou jsme měli stálé tři formace, kde i ta třetí byla konkurence schopna. Zbylých 14 utkání jsme ani v jednom nepodali špatný výkon, téměř všechny zápasy vyhráli. Nadmíru spokojen jsem byl zejména s hrou a produktivitou 1. útoku a všech obraných dvojic.

Pro hráče je jistě důležité i studium, stalo se, že by někdo nehrál kvůli studijním výsledkům nebo se k výsledkům na základní škole nepřidává taková váha?
Myslím, že u většiny kluků s prospěchem není problém. Každý sice nemůže být druhý Einstein, ale na ZŠ skloubit školu a hokej nevidím jako velký problém.

Máte jistě přehled i o dalších žákovských kategoriích, rodí se v nich nějaký diamant, který je potřeba jen brousit a dobrousit?
V každém ročníku se někdo najde. Tento ročník 00/01, zejména naše 6. třída patří k tomu povedenějšímu. Není zde vyloženě výkonnostně špatného kluka a vidím zde i něco přes 10 šikovných kluků, kteří mají nějaké předpoklady, prošli dle mého dvouletým velice kvalitním tréninkem, na kterém jsem se podílel společně s Martinem Pykalem, který má největší zásluhu na tom, že jsou kluci tam, kde jsou. Jsem rád, že i třetí rok v řade budeme tuto kategorii trénovat a pevně věřím, že kluci poté své schopnosti a dovednosti prodají jak v dorosteneckých, juniorských či mužských kategoriích.

Děkuji za rozhovor

Sdílejte článek