Šikovných dětí máme několik, říká Martin Pykal

Jak byste zhodnotil sezónu?
Uplynulou sezónu bych hodnotil jako poměrně úspěšnou. V šesté třídě mě velice těšil přístup všech hráčů k tréninkům a to jak v letní přípravě, tak v hlavní sezóně, což se samozřejmě promítalo i do jednotlivých zápasů. Až na malý útlum okolo vánoc, kdy jsme bohužel pořádali domácí turnaj O pohár hejtmana kraje Vysočina a právě ten nás nezastihl v nejlepším rozpoložení, pracovali kluci poctivě a odehráli spoustu kvalitních a povedených utkání. Někteří hráči v nich navíc ukázali, že patří mezi nejlepší v této věkové kategorii v rámci celé soutěže, což potvrdili i tím, že v průběhu roku naskočili do několika zápasů za starší žáky a i zde patřili mezi nejlepší.

U osmé třídy mě mrzí, že kluci nedokázali pracovat po celou sezónu tak jako na jejím počátku. I tak ale odehráli spoustu povedených utkání a ukázali, že pokud budou chtít a něco tomu hokeji obětují, mohou se v příštích letech výkonnostně posunout.

Hráči v žákovských kategoriích by se měli především vychovávat a učit. Výsledky by měly být až na druhém místě, přesto se to však neděje a kluby hrají především na výsledky. Není škoda, že už takhle brzo jsou hráči svazováni taktikou místo aby si ten hokej užili?
Máte pravdu, že v tomto věku je proces učení a výchovy to nejdůležitější. Hokej je ale sport a vítězství a porážky ke sportu a vlastně i k životu patří. Podle mého názoru je důležité, aby v sobě kluci chuť a touhu po vítězství budovali odmala. Neznám nikoho, ať je to dítě nebo třeba i dospělí, kdo by měl radost z toho, když prohrává a jak říkáte „užívá si to“. Úkolem trenérů je tuto soutěživost a touhu vítězit v dětech neustále živit a rozvíjet. Výsledek utkání proto považuji za neméně důležitý prvek a nástroj k výchově hráčů, i když by neměl být tím nejdůležitějším a trenér by mu neměl podřizovat vše, o což se snažím i já a ostatní kolegové v klubu.

Jak se vám líbí model soutěže?
Model soutěže byl letos shodný s loňským. Asi se nepovede udělat takový, ke kterému by nebyly žádné připomínky. Pokud budu hodnotit soutěž 6. a 8. třídy, tedy žákovskou ligu, tak jsem z větší části spokojený. Odehráli jsme spoustu krásných a těžkých utkání se zajímavými soupeři. Nelíbí se mi ale fixování hráčů, u kterého postrádám význam. Někteří kluci, kteří byli tzv. na hraně, ale byli právě „postiženi“ již zmiňovanou fixací, tak nemohli hrát se svými spolužáky v kategorii nižší, i když za normálních okolností by tam patřili. Rovněž z mého pohledu zbytečné omezování počtů hráčů pro případnou účast v soutěžích mi přijde v této době jako hloupost. Týmy jako Žďár nebo Třebíč pak díky těmto pravidlům nemohly hrát v této sezóně žákovskou ligu. Dlouhé cestování až tři hodiny autobusem za některými zápasy mi také nepřijde úplně nejlepší, to se ale příliš ovlivnit nedá vzhledem k mužstvům přihlášeným do soutěže.

Nebylo pro vás těch zápasů za celou sezónu málo? Přivítal byste, aby se hrálo častěji?
Odehráli jsme 28 soutěžních utkání a několik zápasů v rámci turnajů. Uvítal bych, kdyby jich bylo více, hlavně těch vyrovnaných a kvalitních. Jako výborný nápad proto považuji doplňkovou soutěž tzv. Turnaje akademií, pořádaných letos pro ročník narození 1999 a mladší, kterých jsme se i letos úspěšně zúčastnili. Myslím si, že právě taková soutěž by určitě obohatila kluky o další kvalitní zápasy a vůbec by mi nevadilo, kdyby se něco podobného vytvořilo i pro mladší ročníky.

Byl nějaký hráč či hráči kteří vás svým výkonem potěšili či naopak zklamali?
Jmenovat jednotlivce by myslím nebylo úplně fér vůči ostatním. Potěšili mě prakticky všichni hráči, protože jak už jsem zmiňoval na začátku, pracovali všichni po většinu sezóny podle mých představ. Každý z nich se samozřejmě během roku potýkal s nějakými výpadky, ale myslím si, že nezklamal vyloženě nikdo a výkonnost všech kluků šla během sezóny hodně nahoru. Tahouni každé třídy byli od počátku jasní a ostatní hráči jim zdárně sekundovali. Bude záležet především na každém z nich, jakým směrem se bude ubírat jejich další kariéra.

Ze kterého zápasu či zápasů jste měl největší radost či naopak jste byl velice zklamán?
Největší radost mám z každého zápasu, ve kterém kluci odvedou maximum, poslouchají, vidím na nich chuť, odhodlání, radost a úsměv, ale třeba i slzičky z nepovedené akce nebo neproměněné šance, protože to vše ukazuje na to, že jsou vtažení do utkání a není jim to tak říkajíc jedno. Takových zápasů bylo letos hodně. Když je to navíc vyrovnané a kvalitní utkání s dobrým soupeřem, je to o to lepší. Samozřejmě vítězná tečka je vždy to nejkrásnější a radost kluků je potom násobená a oprávněná. Během sezóny byly zápasy, kdy jsme byli lepším týmem, ale nevyhráli a opačně kdy jsme měli štěstí a vyhráli, ač byl soupeř lepší. V takovém případě kluci sami cítili, že to nebylo ono.

Pro hráče je jistě důležité i studium, stalo se, že by někdo nehrál kvůli studijním výsledkům nebo se k výsledkům na základní škole nepřidává taková váha?
Škola a vzdělání je určitě jedna z nejdůležitějších věcí, proto na ni kladu velký důraz. O prospěchu kluků mám přehled, se školou jsem v kontaktu a pokud někdo má nějaké problémy, snažíme se je s pomocí rodičů a školy řešit. V uplynulé sezóně tomu potřeba nebylo a nikdo z hráčů nemusel být tímto způsobem trestán.

Máte jistě přehled i o dalších žákovských kategoriích, rodí se v nich nějaký diamant, který je potřeba jen brousit a dobrousit?
V tomto věku je předčasné mluvit přímo o diamantech. Každý z kluků má určité předpoklady, talent a je jen na něm, rodičích a trenérech jakým způsobem s nimi budou pracovat. Samozřejmě že mezi dětmi jsou rozdíly a některé děti i přes velkou snahu nikdy nebudou dosahovat stejných výsledků jako jiní. Vše je ale o píli, pracovitosti, odhodlání, cílevědomosti a mohl bych pokračovat. Pokud někdo má určitý předpoklad, talent, doplní je některou z těchto vlastností a přidá-li se i pevné zdraví, dobrý trenér a trošku toho štěstíčka, má určitě reálnou šanci něčeho dosáhnout. Nebudu jmenovat, ale myslím si, že několik takových dětí máme a už teď se těším na jejich hokejový růst.

Děkuji za rozhovor

I já děkuji.

Sdílejte článek