Obránce Andersons letos oslaví Vánoce s rodiči v Česku

23.12.2008 / Eva Streichsbierová

Štědrý den sice ještě nenastal, nicméně obránce Janis Andersons už stihl obdarovat své blízké. V pondělním souboji s Porubou vstřelil svůj první gól v dresu Dukly Jihlava. A zrovna, když se na něj přijeli podívat rodiče. „Byl to takový můj dárek pro ně,“ usmíval se po utkání dvaadvacetiletý rodák z Rigy.

Lotyšský hokejista strávil minulý týden s národním týmem. Odehrál tři přípravné zápasy, v neděli se vrátil a hned v pondělí znovu naskočil na led. „Unavený jsem trochu byl, ale na druhou stranu je to můj život. Ten jsem si vybral, tak se s tím teď holt musím poprat,“ prohlásil Andresons.

A popral se s tím velmi slušně. Ve druhé třetině propálil ostravského gólmana Iláše a zvýšil náskok Dukly na 3:0. Hosté už ve zbytku utkání pouze upravili výsledek do koncečné podoby 3:1. „Dobře bruslili a bránili. Určitě to nebyl jednoduchý zápas. My jsme ovšem měli víc štěstí, dali tři góly a to stačilo,“ radoval se mladý obránce, který Jihlavě přišel pomoct z extraligového Třince.

Tam také s rodiči po pondělním utkání vyrazil. Na severu Moravy letos společně oslaví vánoční svátky. „Domů jsem nemohl, takže oni museli sem. Jsem moc rád, že dorazili, dali mi tím ten nejlepší dárek,“ svěřil se Andersons. „Zůstanou v Česku čtrnáct dnů, takže jim tady toho hodlám ukázat co nejvíc,“ dodal.

Vánoce v Lotyšsku se prý od těch českých příliš neliší. „Dá se říct, že je to v podstatě úplně stejné. Taky máme stromeček, štědrovečerní večeři a po ní si rozdáme dárky. Jen si k rybě nebo vepřovému masu dáváme brambory. Bramborový salát u nás není, ani jsem ho zatím neochutnal,“ přiznal třinecký obránce.

Přípravu vánočních svátků nechává pokaždé na rodičích. „Já většinou skoro do posledního dne hraju, takže pak přijdu až k hotovému,“ prozradil s úsměvem Andersons. „I dárky vždycky pořizuju na poslední chvíli.“

A jaký dárek jemu osobně udělal zatím největší radost? „Ani nevím,“ zamyslel se. „Víte, já jsem v rodině nejmladší, takže jsem vždycky dostával hromadu dárků. Ale který byl ten nej, to vážně neumím říct,“ krčil rameny lotyšský reprezentant. „Hlavně, že je rodina pohromadě.“