Chci být jako táta, přeje si Tomáš Mečiar

Tomáši, jak vůbec došlo k tomu, že jsi se letos zapojil do přípravy v Jihlavě?
Už v Brodě mě trénoval pan Sláma, který tady teď trénuje starší dorost. Trávil jsem pod ním hodně času na ledě a asi jsem se mu zalíbil, tak mě asi doporučil i do Jihlavy. Dali mě sem na zkoušku a snad jsem uspěl.

Byl to i tvůj cíl prosadit se právě tady?
Určitě. Loni v Třebíči se nám sezona vůbec nepovedla, moc se nám nesešla ani parta. Věděl jsem, že na extraligu mám, tak jsem chtěl jít jinam. A Jihlava mi byla nejblíž vzdáleností i srdci, i táta tady taky dřív hrál.

Chtěl bys tedy jít v tátových šlépějích?
Přál bych si být aspoň trošku jako táta. On tady vlastně na vojně začínal, když byl mladej, takže bych ho chtěl aspoň trošku napodobit.

Necháváš si od něj poradit?
Samozřejmě. Když potřebuju nějakou radu co udělat na ledě, jak se psychicky i fyzicky připravit na sezonu, tak si za ním dojdu. Nebo se sám nabídne a řekne mi, co mám dělat, abych byl co nejlepší. Ale nemůžu říct, že by mě do toho nějak tlačil. Kdyby mě to nebavilo, tak by mě nepřemlouval. Ale já hokej chci hrát, chci se tím jednou živit. Táta to ví, vidí to na mě a jenom mě v tom podporuje.

Jaké jsou nyní tvoje nejbližší cíle?
Nejdřív být co nejlepší tady v juniorce, postupem času se propracovat do áčka a být platný pro tým.

O extralize nebo ještě vyšších metách zatím nepřemýšlíš?
To je vzdálená doba, nejdřív musím přes první ligu, a myslím si, že v budoucnu se v Jihlavě bude hrát extraliga. A když budu tady, tak to bude to nejlepší co může být. Nebudu si dávat nějaký velký kroky, budu realista a půjdu postupně, než abych si řekl, že za dva roky budu v NHL. Musím si dávat postupný cíle a třeba to vyjde.

A co očekáváš přímo od nadcházející sezony?
Určitě bysme se chtěli dostat s klukama do play-off. Loni jsem zažil zklamání v Třebíči a to bych opakovat nechtěl. Mám i nějaký zkušenosti, takže se budu snažit je využít, aby se neprohrávalo tolik. Kluci vlastně taky předloni spadli, takže budeme chtít, aby se to neopakovalo a skončit co nejlíp.

Má pro tebe hokej absolutní přednost nebo se věnuješ ve stejné míře také škole?
Dávám hokeji určitě přednost, ale ke škole mě zas tlačí máma, takže teď nastoupím do čtvrtého ročníku na gymnázium v Brodě. Už tam mám tak nějak vyšlapanou cestičku, znají mě tam, tak to snad nějak dochodím.

Jak těžké bude skloubit hokej a přípravy na maturitu?
Tak určitě to bude těžký, ale kdyby se to náhodou nepovedlo, tak mám další rok, abych to zkusil znova. Prostě já preferuju hokej a vždycky to tak bude.

Vraťme se ještě zpět k letní přípravě. V Jihlavě se teď hodně preferují týmová soustředění, v čem vidíš jejich přínos?
Je to dobrý, protože se s klukama poznáme nejen ty tři hodiny denně na trénincích, ale i v nějakém tom osobním volnu. Takže vlastně zjistíme co kdo má rád a podobně. Týmu to potom pomůže, když jsou uvnitř kamarádské vztahy a ti kluci nejsou v týmu jen z povinnosti, ale občas si i napíšou, zajdou si zahrát fotbálek.

Sdílejte článek