Martin Krupka: Všechno si s bráchou řekneme o Vánocích

24.09.2009 / Eva Streichsbierová - MF Dnes

Žádné předzápasové telefonáty, žádné vzájemné popichování, jak je u většiny sourozenců obvyklé. Bratři Lukáš a Martin Krupkovi se při středečním prvoligovém hokejovém duelu na ledě míjeli téměř jako dva neznámí protihráči. Zanedlouho pětadvacetiletý Martin nastoupil do souboje 4. kola v dresu Benátek nad Jizerou a jeho o rok mladší sourozenec Lukáš dorazil na utkání s Duklou Jihlava.

„Byl to pro nás normální zápas, žádné hecování se nekonalo. Opravdu nic takového,“ hlásili oba svorně po souboji, který vyzněl lépe pro Martina. Jeho Benátky totiž slavily výhru 4:1.

Výsledek je naprosto jednoznačný. Čekal jste takhle pohodovou cestu ke třem bodům?
Martin Krupka: Vyšel nám začátek, dali jsme rychlý gól a od toho se pak všechno odvíjelo. Dukla nemohla najít ten správný rytmus. Naopak nám se podařilo přidat další branky. Akorát jsme si museli dávat pozor na jejich přesilovky, ty oni totiž umějí docela parádně.

Takové hodnocení se asi neposlouchá příliš dobře, co říkáte?
Lukáš Krupka: Má pravdu. My jsme tentokrát opravdu měli moc špatné vstupy do třetin. V každé jsme na začátku hned inkasovali, a to se pak projeví. Sice se nám podařilo snížit na 1:2, ale místo, abychom jim pak bouchli ještě jeden gól, tak jsme další dostali sami. No a Benátky už si výhru pohlídaly.

Tvrdíte, že mezi vámi žádné předzápasové hecování nebylo. To jste si nic neřekli, ani když jste se potkali na ledě?
Lukáš: Nějaká poznámka padla, ovšem nic hrozného.
Martin: Jasně, že jsem vnímal, že tam někde je, ale já se hlavně soustředil na svůj výkon. My si pak všechno řekneme až o Vánocích (směje se).

Chcete říct, že se do té doby neuvidíte?
Martin: No ono taky není kdy. Pořád se hraje, každý víkend. Takže to bude muset počkat.

Rodina asi musela být trochu na rozpacích, komu v tomhle utkání fandit. Nemám pravdu?
Martin: Kdepak, všichni fandili Jihlavě. Já jsem taková černá ovce rodiny, mně se nefandí (směje se).
Lukáš: (směje se) To je pravda, já jsem zas naopak mazánek, takže jsem našim nakázal, že musí fandit Dukle.

Ale viditelně to moc nepomohlo...
Martin: Což je pro mě jedině dobře. Já teď hezky všem zavolám a připomenu jim, že jsem od začátku tvrdil, že vyhrají Benátky. Doufám, že mě za to teď aspoň pozvou na večeři (směje se).

Každopádně na vás obou byla vidět velká chuť do zápasu. Měla pro vás přítomnost rodiny takovou důležitost?
Lukáš: Jasně. A navíc jsem v Benátkách kdysi strávil moc hezký roky. Takže je jasný, že jsem se tady chtěl ukázat v co nejlepším světle. O to víc mě mrzí ten pokažený výsledek.

Myslíte si, že se na výkonu vašeho týmu podepsala předchozí domácí porážka se Šumperkem 5:6?
Lukáš: Určitě by se nám šlo do zápasu lépe, kdybychom Šumperk porazili. Jenomže my se nesmíme ohlížet na to, co bylo, musíme koukat před sebe a odmakat každé utkání na sto procent. A je úplně jedno, proti komu hrajeme. Musíme bojovat tak jako na začátku.

Zato v Benátkách asi vládne po čtyřech kolech spokojenost. Osm bodů z dvanácti možných, to je slušná bilance, nebo ne?
Martin: Určitě jsme spokojeni. Mužstvo se tady sestavilo výborný. A pro sezonu máme jasný cíl - chtěli bychom trápit favority a hrát v klidu střed tabulky. Zkrátka nemít strach o záchranu.