Dukle ke třem bodům pomohl "uzdravený" Bakus. Už jsem to chtěl zkusit, říká o svém návratu

21.01.2010 / Pavel Zeman

Pět minut před koncem odjíždí s bolestivou grimasou do kabin. Zlomená ruka mu nedovolí vychutnat si výhru nad Vrchlabím. O dva měsíce později se vrací na místo činu. Tentokrát už mu radost z vítězství nad hokejisty z Krkonoš nic nekalí. Oldřich Bakus se po dlouhém zranění úspěšně vrátil do základní sestavy a pomohl svému týmu k přerušení série šesti porážek na vlastním ledě. „Jsme rádi, že se to prolomilo a já doufám, že už to bude jen lepší a lepší,“ říká opora jihlavské Dukly.

Váš návrat se plánoval zhruba se začátkem vyřazovací části. Kdy jste se rozhodl, že nastoupíte už ve 41.kole?
Čekali jsme, jestli bude hrát Martin Krupka, jenže Martin má něco se zády, tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu za něj a zkusím to.

Ještě před týdnem jste si ale stěžoval, že nemůžete pořádně držet hokejku. Takže už se cítíte lépe?
Zlepšilo se to o hodně. Kdyby to bylo jako na začátku, kdy jsem vyjel na led, tak bych hrát nemohl. Od doktorů jsem byl ubezpečen, že to vydrží. Není to úplně ideální, ale jsem rád, že to šlo. Chce to teď hlavně ty svaly na ruce posilovat.

Před zraněním jste nastupoval s Čachotským a Hodkem v prvním útoku. Teď jste se ale místo očekávaného návratu do elitní formace zařadil do druhé pětky. Možná trochu překvapivá pozice pro lídra týmu...
Tohle rozhodli trenéři. Mě to bylo jedno, jestli mě pošlou do třetí nebo do čtvrtý lajny. Ani jsem nechodil na oslabení, abych se vyvaroval osobním soubojům.

Po nucené přestávce jste nastoupil právě proti Vrchlabí, na které nemá vaše ruka z listopadového měření sil zrovna dobré vzpomínky...
Je pravda, že jsem si na to před zápasem vzpomněl, že se mi to před dvěma měsíci stalo zrovna s Vrchlabím, ale během zápasu na to člověk nemyslí.

Často jste se na ledě potkával s Martinem Filipem, který vás ošklivým faulem vyřadil na dva měsíce ze hry. Nevypadalo to však, že se chcete svému protihráči nějakým způsobem pomstít.
Tak já jsem se soustředil jen na hokej a na svou hru. Chtěl jsem, abychom vyhráli. Nějaké oplácení soupeři, to vůbec nepřipadalo v úvahu.

V kabině několikrát zaznělo, že doma se jihlavským hokejistům hraje těžko, a to zejména kvůli častým urážkám fanoušků, kteří sedí za střídačkou. Už se situace zklidnila?
Přiznám se, že to moc nevnímám. Hokej se hraje kvůli fanouškům a 99% těch jihlavských je super a fandí nám. Bylo to vidět teď ke konci zápasu.