Tento způsob vyhlášení vítězů zdá se být poněkud neštastným

25.08.2002 / Eva

Mezinárodní hokejový turnaj se v České republice nehraje zrovna každý den a tím méně u nás na Vysočině. V minulých pěti dnech však právě v našem kraji jedna taková hokejová akce proběhla. V Havlíčkově Brodě, Třebíči a Jihlavě předváděli pět dnů své umění mladí hráči do 17 let z pěti zemí světa - Německa, Švýcarska, Slovenska, USA a pochopitelně domácí České republiky. Naši mladíci vstoupili do turnaje pod vedením trenéra Jaromíra Šindela s jediným cílem a to vyhrát.
Na úvod je čekal souboj se Švýcarskem. "Kromě nás bych do role favorita asi obsadil ještě Američany a Švýcary," prozradil před začátkem turnaje kouč Jaromír Šindel. Naši mladíci se však do svého protivníka pustili bez sebemenšího respektu a už ve 2. minutě vedli zásluhou Romana Pšurného 1:0. Ještě do přestávky se pak trefilo také druhé ze dvojčat Pšurných, Michal, a do druhé třetiny tak Češi vstupovali s dvougólovým náskokem. Jenže hokejisté ze země helvétského kříže se nehodlali jen tak vzdát, využili slabší chvilky domácích reprezentantů a ve 43. minutě bylo vyrovnáno. "Kluci zřejmě podlehli dojmu, že už je rozhodnuto, jenže tomu tak nebylo. Museli jsme jim důrazně připomenout, že se Švýcaři sami neporazí," zlobil se na své svěřence Jaromír Šindel. Káravá koučova slova dopadla viditelně na úrodnou půdu, protože během 52. až 55. minuty se čeští hokejité trefili za záda gólmana Rossiho hned třikrát a nakonec tedy první zápas vyhráli 5:2.

Druhý den se náš celek vypravil do Třebíče, kde se utkal se Slováky. Ti byli v Třebíči vedení jako domácí a jako první se také radovali s gólu. V době kdy do konce úvodní dvacetiminutovky chybělo pouhých 48 vteřin propasíroval puk za záda českého gólmana Schwarze Marek Zagrapan, 1:0. Ve druhé části se však karta obrátila, ve 26. minutě nejprve vyrovnal Pohl a v polovině utkání to bylo zásluhou Martina Bučka už 2:1 pro Čechy. Následná snaha Slováků o opětovné srovnání byla marná a navíc vteřinu před vypršením šedesáté minuty zpečetil gólem do prázdné klece výsledek zápasu Bahenský, 3:1. "Myslím si, že toto utkání bylo herně určitě kvalitnější než to předchozí se Švýcarskem. Nepočítali jsme, že by Slováci mohli být jedním z favoritů a musím říct, že mě svou hrou hodně překvapili. Určitě budou tvrdým oříškem i pro ostatní celky. Nám se ze začátku vůbec nedařilo proměňovat šance, ale nakonec jsme alespoň ty dva góly dali," oddechl si po zápase český kouč. To jeho slovenský protějšek Branislav Šajban svoje svěřence ani trochu nešetřil. "Konečný výsledek je pro nás až příliš lichotivý. Hráli jsme špatně, Češi nás předčili úplně ve všech herních činnostech a vyhráli zcela zaslouženě."

Ve čtvrtek měli reprezentanti České republiky na turnaji volný den a znovu se do jeho kolotoče zapojili až v pátek. Na HZS v Jihlavě přivítali stejně staré Němce a ze zápasu si udělali vlastní střeleckou exhibici. Tu odstartoval už ve 2. minutě Hromas, ke kterému se postupně přidalo ještě dalších šest spoluhráčů a protože na opačné straně se za celé utkání měnilo skóre pouze jednou, skončil souboj mezi Českou republikou a Německem vysokým vítězstvím Čechů 7:1. "Věděli jsme, že jsou Němci na turnaji jednoznačně nejslabším týmem a to se potvrdilo. Poslední třetinu, ve které už jsme žádný gól nedali, jsem se zaměřili především na to, nedostat nějakou zbytečnou branku a dohrát hlavně bez zranění," pravil po skončení zápasu Šindel.

Posledním hracím dnem turnaje byla sobota a na naše mladíky čekali Američané. Vítěz tohoto střetnutí se pak měl stát i celkovým vítězem celé pětidenní hokejové akce. S remízou se ale zřejmě vůbec nepočítalo, jinak by to totiž po skončení zápasu nemohlo v Havlíčkobrodské Kotlině vypadat jako v Kocourkově.

Poprvé se skóre měnilo už po 71 vteřinách, kdy hrubku v rozehrávce českého týmu potrestal Mueller. 1:0. V polovině 15. minuty už vedli Američané 2:0 a autorství gólu bylo připsáno Parenteauovi. Druhá část se pak nesla ve znamení častého přerušování hry a jediným důvodem bylo téměř pokaždé vyloučení některého z protagonistů střetnutí. Hlavní rozhodčí Haškovec se totiž rozhodl trestat i sebemenší náznak faulu a podle toho také hra vypadala. Na stavu 2:0 z úvodní dvacetiminutovky se nic neměnilo a s přibývajícími minutami postupně mizela i naděje českého týmu na zvrat. Zdání ale občas klame a v tomto střetnutí se nakonec znovu potvrdilo i to, že naděje umírá až jako úplně poslední. Ve 52. minutě rozdmýchal její jiskřičku Roman Pšurný a v závěrečné power play pak 17 vteřin před koncem vyrovnal Jan Dušátko na 2:2. Následovala obrovská radost českého týmu. Američané pak ještě ve zbývajících vteřinách odvolali gólmana, aby se pokusili vstřelit vítěznou branku, která by jim zaručovala celkové prvenství, stav 2:2 už však na světelné tabuli vydržel. Po skončení zápasu byla na jedné straně k vidění obrovská radost a na straně druhé velké zklamání, vždyť ještě ve 52. minutě vedli Američané 2:0.

Vše se pomalu ale jistě připravovalo na závěrečné vyhlašování těch nejlepších a pak přišel zcela nečekaně šok! Nejlepším útočníkem turnaje byl zvolen Američan Tyler Haskins, titul nejlepšího gólmana si odnesl český reprezentant Marek Schwarz a za nejlepší mužstvo byla vyhlášena Česká republika. Až doposud bylo všem všechno jasné, následující věta však zněla jako špatný vtip. " Vítězem celého turnaje se stává tým Spojených států Amerických. " V tu chvíli by bylo na stadionu slyšet i upadnutí špendlíku na zem. Nechápavé pohledy se přenášeli z jednoho na druhého, zámořští hokejisté třímající v rukách pohár naprosto netušili za co ho vlastně dostali a rozzářené úsměvy českých mladíků náhle beze stopy zmizely. Jako první se vzpamatoval trenér Jaromír Šindel mávl rozezleně rukou na adresu pořadatelů a chvatně odešel někam do prostoru šaten. Z americké střídačky teprve poté někdo zavolal, že asi tedy vyhráli oni a radost se tak rázem přesunula na druhou polovinu hřiště. V Kocourkově by byla podobná situace naprosto normální, v Havlíčkově Brodě se ovšem všichni poněkud divili! "Nemám, co bych řekl, běžte se zeptat nahoru, kdo vlastně vyhrál," nebyl evidentně v povídavé náladě český kouč Jaromír Šindel. Pak se ale uklidnil a smířlivým hlasem dodal: "Před zápasem nám bylo řečeno, že když uhrajem remízu, tak jsme vyhráli celý turnaj a najednou přišlo tohle. Nakonec prý rozhodoval podíl branek."

No co, jak by řekl pan Werich - "Neměj nikdy nic za definitivní!" Poučena ze závěru mezinárodního turnaje pěti týmů hráčů do 17 let bych chtěla říct, že mi opravdu nebude vadit, když příští rok bude některé mužstvo lepší než jihlavská Dukla, hlavně když nakonec tu baráž o postup do extraligy vyhrajeme my.