Můj sen byl hrát jednou za áčko, a ten se vyplnil, říká po prvním zápase mezi dospělými Jan Mandát

19.02.2013 / Tomáš Lysý

Poslední kolo základní části tohoto ročníku první ligy již nemohlo ovlivnit, s kým bude Dukla hrát v play-off. Karty byly rozdány jasně, protože i díky prohře v Benátkách narazí tým z Vysočiny na hokejisty Ústí. Přesto se diváci, kteří zavítali na Horácký zimní stadion, mohli těšit na jeden velký tahák. Premiéru v seniorském hokeji si odbyl velký talent jihlavského hokeje, teprve sedmnáctiletý Jan Mandát. „Kluci mi pomohli. Ráno na tréninku mi říkali, ať hraju svůj hokej, že to umím, takže díky jim,“ adresuje jen slova díků na své nové spoluhráče.

Tisícovka lidí, která zavítala na utkání Dukly s Kadaní, mohla vidět mezi stávajícími hráči žlutočervených novou tvář. Kdo před zápasem četl oficiální web klubu, tak věděl, o koho jde. Než však hlasatel utkání přečetl zápasové sestavy, mnoho lidí si lámalo hlavu nad tím, kdo je ten hráč s číslem 12. Byl to Jan Mandát, talent jihlavského hokeje a druhý nejproduktivnější hráč celého ročníku extraligy staršího dorostu. „Hrálo se mi dobře, ale vyměnil bych tři body za ten můj jeden,“ pouští se do hodnocení zápasu debutant.

Jeho jeden bod znamenal gól, který vstřelil ve svém druhém střídání po třistadvacetičtyřech vteřínách od úvodního buly a srovnal tak stav zápasu na 1:1. „My jsme to za bráno ´zadrbali´ úplně strašným způsobem. Já jsem z toho šťastnou náhodou vyjel a otevřela se přede mnou prázdná brána. To už bylo lehké trefit,“ popisuje s úsměvem svoji první trefu v dospělém hokeji. Gól padl v signalizované početní výhodě, o kterou se střelec sám zasloužil. „Byl na mne avizovaný faul, měli jsme výhodu, takže jsme ve vlastní výhodě dali góla,“ dodává šťastný střelec.

Jan Mandát sympaticky přiznává, že před zápasem nebyl ve své kůži. Není se mu čemu divit, kdo by si taky nepřipouštěl významnost chvíle prvního zápasu v seniorském hokeji. Tím spíš, že "Mandy" (přezdívka hráče - pozn. aut.) patří věkem do kategorie starší dorost a v letošní sezoně má odehráno pouze pět zápasů za juniory. „Tak je to ohromný skok mezi dorostem, juniory a dospělými. Musím se přiznat, že jsem byl hodně ´vystresovanej´. Dozvěděl jsem se to včera (v úterý - pozn. aut.) a vůbec jsem z toho nespal. Můj sen bylo jednou hrát za áčko a ten se vyplnil. Naštěstí ten gól ve druhém střídání mě nesmírně povzbudil a pak už to šlo všechno snadno,“ je si vědom důležitosti svého prvního gólu.

Zkraje ledna si útočník odbyl jiný debut, když nastoupil v probíhající sezoně poprvé za juniory Dukly. A hned z toho byly dva góly. Mladičký hokejista tak může všechny tři kategorie dobře porovnat. „Největší rozdíl je hlavně ve zkušenosti. Není to třeba ani tak rychlejší, ale ti chlapi jsou hlavně silnější a zkušenější. Nejdou za pukem někam, kde by ani neměli být,“ pokouší se o srovnání hráč, který nastoupil s číslem 12 a pečlivě naslouchal radám zkušenějších spoluhráčů. „Celý zápas mi radili, co a jak a bez nich bych to asi nezvládl. Už ráno na tréninku mi říkali, ať hraju svůj hokej, že to umím. Takže díky jim,“ směřuje mezi své nové spoluhráče slova děkovná slova.

Pro naději Dukly ale nebyl soupeř ze severu Čech až tak neznámý. V dresu Kadaně se objevilo pár hráčů Chomutova (Kadaň je jejich farmou - pozn. aut.), kteří zde na Horáckém zimním stadionu před dvěma týdny hráli proti staršímu dorostu Jihlavy. Určité hecování tak jistě proběhlo. „Jo jo, už včera jsme si psali a kluci byli na mne natěšený. Bylo to mezi námi trošku vyhecovaný. Po první třetině si říkám, že to pro nás bude dobré, ale nedopadlo to,“ říká smutně Jan Mandát. Přitom byl zápas rozehraný velmi dobře. Už už se zdálo, že Dukla půjde po druhé třetině do kabin s tříbrankovým náskokem. Jenže Kadaň během čtyřiapadesáti vteřin srovnala stav. „Je to o tom, že dostanete jeden gól a padne to na vás všechno. Pak dostanete druhý a už se vezete. Můžeme být rádi, že to bylo takhle na konci druhé třetiny, protože kdyby se hrálo déle, tak by jim tam napadalo ještě daleko více gólů,“ hledá příčiny srovnání a následného obratu zápasu.

První zápas za ´áčko´ a hned první gól. To je pro týmového pokladníka, kterým je Tomáš Ficenc, jistě voda na mlýn. „Před zápasem něco padlo o zápisném a po první třetině jsem si říkal, že dám asi celou výplatu sem, protože k tomu ještě ten můj gól,“ potvrzuje druhý nejlepší střelec extraligy staršího dorostu zvýšenou pozornost pokladníka. „Doufám, že mi ta výplata vůbec bude stačit,“ zakončuje Jan Mandát se smíchem ohlédnutí za svým debutem.


OSLAVA PRVNÍHO GÓLU! Jan Mandát (vpravo) má v této sezoně střeleckou formu jako hrom. Za starší dorost má normu téměř gól na zápas, když ve 38 zápasech vstřelil 35 gólů. Za juniory zase mířil do černého třikrát v pěti zápasech. Takto si vychutnával první gól ve svém prvním zápase za A tým. Foto: Zdeněk Drla.