Končit sezonu 26. února je pro mě velkým zklamáním

2:4, 2:3, 2:4, 2:3. Tak takový byl z pohledu Jihlavy průběh čtvrtfinálové série s Ústeckými Lvy. Favorit ze severu Čech ale nedal Dukle ani jednu možnost prožít pocit vítězství. „Jsou to starší zkušení hráči. Podle mého názoru předvádí pohledný hokej,“ říká na adresu družiny trenéra Jaromíra Šindela Michal Velecký a pouští se do hodnocení úterního duelu se Slovanem: „Měli jsme velice špatný začátek – jedenáct vteřin a už jsme inkasovali. To je moc špatný začátek zápasu play-off za stavu série 0:3. To nás hodně srazilo, to neustálé dotahování výsledku. Měli sice krizi ve třetí třetině, ale dokázali ji překonat. My jsme do toho v té chvíli možná nedali tolik, kolik jsme měli,“ říká narovinu jihlavská šestašedesátka. „Byl to bojovný výkon, bojovali jsme, snažili jsme se, ale je třeba říct, že Ústí je kvalitní soupeř, který si to pohlídal. Ústí využilo spoustu přečíslení. Oni využívali naše chyby. Naše hra nebyla špatná. Měli jsme to dobré po taktické stránce, ale právě ty chyby nás stály vítězství,“ popisuje příčiny neúspěchu.

Dukla dotahovala náskok nejen v posledním vzájemném měření sil, ale ve všech čtyřech zápasech série. „Je tady mladý tým a kluci mnohdy pořádně nevědí, co je to play-off a jak se hraje. Je to soutěž, která se hraje na krev, takřka umírají lidé (směje se). Musí se lehat do střel, musí se bojovat o každý puk a jít na krev – a to doslova. Myslím, že to jsme od začátku série nepředváděli. Ústí toho dokázalo využít,“ ohlíží se za kvartetem zápasů, ve kterých se rozhodlo o postupujícím mezi nejlepší čtyři týmy soutěže.

Dobrá divácká kulisa

Poslední utkání sezony bylo premiérou před domácím publikem pro dvacetiletého útočníka Štěpána Zídka. Ten si ho náležitě užil. „Byl to těžký zápas proti silnému soupeři. Určitě byla škoda toho třetího gólu, protože kdyby nepadl a nebylo to tak o dva góly, ale pouze o jeden, bylo by celkem reálné srovnat. Náš kontaktní gól padl poměrně pozdě a soupeř si to už potom dokázal pohlídat. Byla znát jejich zkušenost,“ dělí se o svůj pohled mladý forvard. Do vyřazovacích bojů v mužské kategorii zasáhl vůbec poprvé, jediný prvoligový start v sezoně si připsal na na konci ledna na ledě Písku. Jaké měl pocity poprvé doma? „Nervózní jsem nebyl, spíš zdravě nabuzený. Bylo to takové hezké očekávání. Divácká kulisa je tady parádní,“ vzdává hold fanouškům v ochozech Horáckého zimního stadionu, kam jich dorazilo přes čtrnáct stovek a svým povzbuzováním hnali i přes nepříznivý stav hráče kupředu.

Došlo i na závěrečnou děkovačku za právě skončenou sezonu. I když u ročníku 2012/2013 budou mít příznivci Dukly poznámku – hodně krátká. Soutěžní sezona skončila pro Duklu až příliš brzy. „Já osobně to pokládám za neúspěch. Končit sezonu 26. února je pro mě velkým zklamáním. Už jsem končil dřív, ale to bylo v Havířově, tehdy ale klub krachnul. Je to pro mě zatím nejhorší konec,“ říká Michal Velecký a nastiňuje, jak by mohlo vypadat nejbližší období hráčů. „Měli bychom si zajet domů a uvažovat o další sezoně, případně doléčit „bolístky“, zranění nebo chřipky,“ vyjmenovává rodák ze severní Moravy, který poslední zápas série odehrál s velkým sebezapřením. Trápí ho totiž silné nachlazení.

Sdílejte článek