Rozpis ledu
Živé vysílání
Člen síně Slávy českého hokeje si je vědom reality dnešních dnů: „Ten klub dělá, co je v jeho sílách, aby přežil tady to smutný období. Město pořád drží nad klubem ochrannou ruku, bez které by tady už asi hokej nebyl.“ Jiří Holík ale obratem v rámci rozhovoru přiznává, jak velkou moc mají diváci a apeloval na jejich podporu: „Hráči hrají hokej pro diváky. Tady, i když byla ta řekněme druhá liga, tak lidé chodili. Za nás ani ty peníze nebyly takový, tak vím, jak obrovská motivace je, když vás deset tisíc, nebo osm tisíc diváků podporuje. To je prostě něco! Děláte ten sport, protože ho máte rádi, ale ta kulisa, to je něco, co vás žene kupředu. Pro hráče to nejhorší, když je stadion bez lidí.“
Jiří Holík má na kontě sedm mistrovských titulů, 533 utkání v lize, v nichž vstřelil 283 gólů, ale něco podobného, jako zažívají hráči A týmu Dukly nezažil: „Když jsme tady začínali v třiašedesátém, tak jsme měli otevřený stadion a v srpnu i září byl problém udržet led. Tak jsme na měsíc až dva jezdívali do ciziny, do Německa a Itálie. Bylo to atraktivní, ale stejně jsme se těšili domů, že budeme hrát před vlastními diváky.“ Roky bez vlastního stadionu vyhlíží Jiří Holík s velkými obavami a ztěžka hledá slova, která by dodala hráčům sil: „Já to nedokážu ani moc vstřebat. Jezdit na každý zápas. Nevidím to moc růžově a mám strach, že tady ani hráči nebudou moc chtít hrát. Kluci musí držet při sobě, musí to nějak vstřebávat. Ta situace je složitá teď pro všechny lidi, tak musí držet při sobě a ti, kteří na to mají a jsou takoví fandové, tak ať jedou na to utkání a pomůžou…“
Sdílejte článek
