Neuměl jsem si představit, že půjdu hrát jinam, říká Jan Šmarda

Pokud se dá o někom ze současného kádru nováčka nejvyšší soutěže říci, že je skutečným jihlavským patriotem, je to zcela určitě Jan Šmarda. Třiadvacetiletý bek totiž zatím ve své hokejové kariéře za jiný klub nenastoupil. Březnový návrat Dukly do extraligy proto prožíval dvojnásob a samozřejmě ho také zodpovědně oslavil.

Co Vám proběhlo hlavou jako úplně první v okamžiku kdy, časomíra odkrojila poslední vteřinu čtvrtého barážového utkání?

- Možná to bude znít trochu zvláštně, ale já jsem si hned od prvního zápasu představoval, že jsme to už vyhráli a že prožíváme obrovskou euforii a radost. Strašně jsem věřil, že se nám to podaří. Ty představy mě provázely po celou dobu a když se to pak skutečně stalo, tak jsem chvilku nevěděl, jestli je to ještě pořád představa, nebo už realita. Dá se jen těžko popsat, co jsem v tu chvíli cítil.

Říkáte, že jste tomu věřil od začátku, ale odborníci vám příliš velké šance nedávali. Neustále se připomínalo, že České Budějovice mají zázemí a oproti Dukle mnohem zkušenější hráče...

- Musím přiznat, že na chvilku jsem přeci jenom zaváhal. Chtěl jsem hrozně moc postoupit, ale když jsem poprvé uviděl tu moderní halu se vším tím zázemím, tak mi najednou přišlo nereálné, že by se tam mohla hrát příští rok jenom první liga. My jsme v baráži rozhodně neměli lepší tým, ale určitě jsme mnohem víc chtěli. Zjistili jsme, že se proti nim dá hrát a navíc za námi stáli neuvěřitelní fanoušci. Bavil jsem se s klukama, kteří byli s Duklou u zisku mistrovského titulu a všichni do jednoho tvrdili, že nikdy nic podobného nezažili. Lidi nám věřili, fandili, jezdili s námi v obrovském počtu na všechny zápasy. O něčem podobném si mohli České Budějovice nechat jenom zdát. Na tom bylo také hodně vidět, kde opravdu stojí o extraligu.

Na chvilku se ještě vraťme k oslavám. Šílenství, které propuklo na stadionu bezprostředně po skončení čtvrtého zápasu, zažila většina fanoušků na vlastní kůži, ale jakým způsobem a hlavně jak dlouho slavilo mužstvo?

- Já jsem doma ohlásil, že až to vyhrajeme, tak budu týden nezvěstný. Tak úplně pravda, to nakonec sice nebyla, občas jsem se přeci jen ozval. A jak se slavilo? Zodpovědně.(smích).

Takže všechno probíhalo přesně podle Vašich představ?

- Abych řekl pravdu, zas tak úplně ne. Myslím si, že úspěch, kterého jsme dosáhli, by měl být mnohem víc zviditelněný. Po této stránce byly oslavy postupu určitě špatně zvládnuté. Už na ledě se to tak trochu vymklo z rukou. Najednou se něj nahrnula spousta lidí a všude byl děsný chaos. My jsme chtěli, aby si tu atmosféru a radost vychutnali úplně všichni. Podle mě je přece mnohem lepší, když se celý tým postaví doprostřed a slaví společně se zaplněnými ochozy. Mám na mysli třeba rybičky, děkovačku, nějaký pochod za zvuku trumpet a tak vůbec.

Baráž i oslavy už jsou ale v tuto chvíli minulostí a vy se pomalu připravujete na příští sezónu. Spoustě hráčů končila posledního dubna smlouva, včetně Vás. Měl jste nabídky z jiných klubů?

- Od svého agenta jsem měl už v průběhu sezóny signály, že se o mě zajímají některé extraligové týmy. Držím se ale zásady, že když nastupuju za jedno mužstvo, nejednám s druhým. Věděl jsem, že dohraju sezónu v Jihlavě, kde byl cíl postup, na to jsem se soustředil. Až pak jsem si vzal čas na rozmyšlenou a zhodnotil všechny nabídky. Zájem měly extraligové kluby, týmy z první ligy, ale také třeba kluby ze zahraničí.

Co Vás nakonec přimělo zůstat v Jihlavě?

- Některé nabídky byly sice velmi lákavé a lukrativní, ale... V Jihlavě jsem hrál extraligu ještě jako úplně mladý kluk, pak se sestoupilo a já celou dobu věřil, že se Dukla do nejvyšší soutěže vrátí. Prostě jsem už takovej, věřím, že když se něco opravdu chce, tak se to nakonec podaří. No a teď jsem si najednou neuměl představit, že poté co se mi sen vyplnil, bych šel hrát jinam. Byly chvíle, kdy se mi v Dukle dařilo víc a kdy zase naopak méně. Ona za mnou ale stála pokaždé a já mám pocit, že jí to teď musím nějakým způsobem vrátit. Navíc si myslím, že tady dostanu mnohem větší prostor. A pak taky doufám, že v Jihlavě vydrží to obrovské hokejové nadšení a že se nám podaří připravit fanouškům příjemné překvapení.

U toho případného překvapení už ale nebudou Vaši spoluhráči z jedné pětky, Petr Kaňkovský a Marián Morava. Co si myslíte o jejich odchodu? Překvapilo Vás jejich rozhodnutí, odejít do prvoligové Mladé Boleslavi?

- Samozřejmě nemůžu vědět jestli bychom spolu hráli i v příští sezóně a jestli by se nám dařilo třeba tak jako letos. Každopádně si myslím, že oba budou Jihlavě chybět. Mája je neuvěřitelný bojovník a srdcař, který je ochotný dát mužstvu všechno. A Kani, to je hráč s obrovským přehledem. Ten přesně ví jak se hraje chytrý český hokej. Jejich rozhodnutí odejít, a v případě Kaniho skončit definitivně, je jen na nich. Já to rozhodnutí respektuji a nepřísluší mi ho nějak komentovat. Věřím, že se svými novými spoluhráči si budu rozumět minimálně stejně dobře jako s Petrem a Májou.

Hodně napovědět může určitě už i letní příprava. Jak snášíte tu nejméně oblíbenou část hokejové sezóny?

- Letní příprava mi nikdy nijak zvlášť nevadila. Samozřejmě mě ani příliš netěší, ale prostě vím, že je potřeba a dál to neřeším.

A co dovolená, už víte, kam vyrazíte za odpočinkem?

- Abych řekl pravdu, tak já na dovolenou moc nejsem, tudíž jsem se vlastně ani nezajímal, kdy nějakou máme. (smích) Ale myslím, že někdy v červenci. Nejsem typ, který plánuje dovolenou tři měsíce dopředu. Dneska už jsou možnosti, že se jeden den rozhodnu a druhý den můžu vyrazit. Takže uvidím, jestli někam pojedu nebo nakonec zůstanu doma. Nemám moc rád velké horko a rozhodně bych nikdy nedokázal prožít dovolenou tak, že bych se rozložil někam na slunce a tam vydržel celý den. Myslím, že třeba někde v Tatrách by mi bylo asi tak nejlíp.

Sdílejte článek