Probereme se, až když trenér o přestávce zařve, tvrdí Kubát

„ Trenér nám vždy v kabině řekne pár důrazných vět a my si je vezmeme k srdci. Ale musíme makat od začátku. A každý musíme začít sám u sebe,“ tvrdí Jiří Kubát, jenž se podílel na obratu ve středečním zápase proti Olomouci. „Vždycky první třetinu hrajeme laxně, všichni si stěžují, že jsou unavení. Nevím, jestli je to třeba špatnou rozcvičkou,“ přemítá Kubát.

Olomouc se ujala již v páté minutě vedení a domácí hokejisté se trápili až do poloviny zápasu. Ve 32. minutě se trefil Bakus a čtyři minuty na to právě Kubát. I když jeho branka byla spíše dílem štěstěny. „Byl to náhodný gól,“ přiznává jedenatřicetiletý útočník. „Lukáš Krupka mě dobře viděl, jak si najíždím. Nahrál mi, já jsem si puk zpracoval, ale dojíždějící hráč mi ho chtěl urazit. Jenže jsem ještě stačil vystřelit, trefil jsem gólmana a od padající hráčovy hokejky se puk odrazil do branky.“

Po pauze vynucené zraněním se vrátil do jihlavského mančaftu Martin Krupka, který se proti Olomouci představil ve čtvrté lajně společně s Ježkem a Holušou. Třiadvacetiletý hokejista přiznává, že se již návratu na led nemohl dočkat. „Deset zápasů jsem nehrál, ale měl jsem velkou chuť a chtěl jsem klukům pomoci.“ Zatím se však na ledě pohybuje opatrně, cítí, že ještě není úplně doléčený. „Stále není to úplně ono. Ale dostal jsem utišující injekci a hrát se s tím dá,“ svěřuje se Krupka

Rozhovor s oběma hráči si můžete poslechnout i v audio podobě. Díky Českému rozhlasu Region

Probereme se, až když trenér o přestávce zařve, tvrdí Kubát

17.10.2007 / Jakub Mezlík