Sáblík svůj start v rodné Jihlavě tajil

13.12.2007 / Eva Streichsbierova

Rodina by si měla pomáhat, ale pokud někteří její členové hrají hokej, a každý navíc v jiném týmu, je situace úplně jiná. K jednomu takovému rodinnému hokejovému souboji došlo ve středu na Horáckém zimním stadionu v Jihlavě, kde se proti sobě postavili dva skoro švagři. Na jihlavské straně stál útočník Vladimír Říha a barvy Mostu si pro zápas 29. kola oblékl gólman extraligových Karlových Varů Lukáš Sáblík.

„Abych pravdu řekl, tak jsem vůbec nevěděl, že bude chytat. Jeho přítelkyně byla v Jihlavě a chystala se na hokej. Myslel jsem si, že kvůli mně, ale nakonec asi ne,“ usmíval se Říha, který se v létě oženil se sestrou Sáblíkovy přítelkyně a stal se tak strýcem jejich malé dcery.

Svůj start v utkání tajil jednatřicetiletý brankář nejen před rodinou, ale také před kamarády. „Nikomu jsem to neřekl, protože nerad chytám proti Jihlavě. Přeci jenom jsem odtud. Vždycky pak přijde spousta známých a ... Prostě to nemám rád,“ podal vysvětlení Sáblík. „Já to snad ale nějak vyžehlím,“ dodal s úsměvem.

Během utkání k žádné konverzaci mezi oběma příbuznými nedošlo. „Vlastně jsme se na sebe jenom usmáli a jinak nic. My si pak všechno řekneme až o Vánocích. I když asi ve spěchu, protože extraliga nemá přestávku,“ prozradil Říha.

Ten byl na konci zápasu výrazně spokojenější, než mostecký gólman. Dukla totiž vyhrála bez větších problémů 4:0 a jihlavský útočník přispěl k úspěchu svého týmu jednou přesnou přihrávkou. Jeho perfektně načasovaný pas přetavil ve třetí gól Martin Krupka.

„Trošku jsme zkoušeli na tréninku novou přesilovku, ale je to tajný, takže to nikde moc neříkejte,“ bavil se dobře naladěný forvard.

Lukáš Sáblík sice pustil čtyři branky, ale několika dalším zabránil. Sám byl smutný pouze z poslední jihlavské trefy, kterou obstaral Tomáš Čachotský.

„Tenhle gól mě mrzí. Už to byl závěr a asi jsem se míň soustředil. Za stavu 1:1 by to určitě vypadlo jinak,“ sypal si popel na hlavu hostující brankář.

Naopak úspěšný střelec zářil spokojeností, i když v první chvíli se zdálo, že se jde svému bývalému spoluhráči z Dukly za gól z poslední minuty utkání spíše omluvit. „Ne, to ne. Já mu šel poděkovat, že se nade mnou slitoval a pustil ho,“ smál se Čachotský.