V závodě bychom s Rosťou asi nedoběhli, smál se Čachotský

01.10.2009 / Eva Streichsbierová

Těsně před zápasem s Vrchlabím se obrátil na trenéra jihlavských brankářů Petra Jaroše s dotazem: „Kam mám na Ševčíka střílet? Kde je podle tebe nejslabší?“ Odpověď zněla jasně: „Zkoušej to nahoru.“ A přesně tam také nakonec gólová střela útočníka Tomáše Čachotského směřovala. Sedmadvacetiletý hokejista zvyšoval ve 44. minutě náskok Dukly na 2:0.

„Jenomže původně jsem se snažil procpat puk na Fíďu (Jonáš Fiedler – pozn. red.). Po ledě to však nešlo, protože mi do přihrávky domácí bek pořád strkal hokejku. Tak jsem raději zvolil nahození. No a puk nakonec změnil směr a skončil v bráně,“ popsal situaci, která ve středu rozhodla o výhře Jihlavy. „Byl to hodně šťastný gól, ale platil,“ dodal s úsměvem.

Dvoubrankové vedení pak Dukla hájila zuby nehty až do závěrečného hvizdu. Chvilku před sirénou sice přeci jen inkasovala, ovšem tři body už si vzít nenechala. „Jsme moc rádi, že jsme tenhle zápas zvládli,“ pochvaloval si výsledek 2:1 autor vítězné trefy. „Měli jsme celkem dobrý pohyb a nakonec jsme byli o jeden gól šťastnější,“ přiznal.

Štěstí mělo ve středu večer hned několik podob. Jednu například při obranném snažení jihlavských hokejistů při závěrečném tlaku domácích. Šest hráčů Vrchlabí mačkalo čtveřici hostů, když v tom zlomil obránce Dukly Rostislav Malena hokejku. „Křičel jsem na něj, ať si vezme moji. Snažil jsem se mu jí podat,“ vysvětloval Čachotský.

Jenomže marně! Z pohledu diváka působila celá situace na ledové ploše dost komicky. A nakonec se při ní pobavil i jeden z aktérů. „Vypadali jsme jako dva běžci při předávání štafetového kolíku,“ smál se Čachotský. „Ve finále jsem mu tu hokejku poslal po ledě. Je jasné, že v závodě na trati bychom asi s takovou předávkou nedoběhli,“ bavil se jeden ze strůjců jihlavského vítězství.