Šance jsme měli, ale gól tam prostě nepadl, krčí rameny Martin Jícha

29.08.2012 / Diana Váňová

Bylo vidět, že se jihlavským hráčům do hodnocení úterního zápasu Regionálního poháru, který odehráli proti Třebíči, příliš nechce. Nelze se tomu divit. Nadějně rozehranou odvetu proti letitému rivalovi Dukla do vítězného konce nedotáhla, podlehla opět tím nejtěsnějším rozdílem, tentokrát 2:3. I když si domácí v závěru vytvořili obrovský tlak, třebíčský Dusík odolal. „Šance jsme měli, ale gól tam prostě nepadl,“ krčí rameny Martin Jícha.

Přitom úvod domácím vyšel, a když předvedli skvělou souhru nováček Kadlec s ostříleným Hodkem, začali se fanoušci těšit na odplatu, kterou Dukla Třebíči od posledního střetnutí dluží (Dukla v Třebíči prohrála 0:1 – pozn. aut.). „U střídačky najednou vylítl puk, Káca (Jakub Kadlec) ho dojel a místo na střelu ho poslal mně přímo na hokejku,“ popisuje hokejovou parádu autor branky Daniel Hodek. Řada prohřešků však jihlavské hokejisty o vedení připravila. „Dostali jsme tři branky, které padly po našich chybách. Nedokážu však říct, proč je děláme. Kdybychom to věděli, tak se jich dopouštět nebudeme,“ přemítá loňský nejúspěšnější jihlavský střelec. Za pravdu mu dává i Martin Jícha a přidává další výčet, který stál Jihlavu zápas: „Nerozehrávali jsme tak, jak jsme měli, a chyběl nám důraz do branky, tolik jsme se do ní netlačili.“

Domácí se do branky tlačili, ale až příliš pozdě. Scénář se přitom opakuje – Dukla v zápase vede, ale poté přijde zaváhání, soupeř toho využije a hráči musí dotahovat manko. „Sami sebe těmi chybami srážíme do kolen. Pak se z toho nemůžeme dostat a zabíráme až pozdě, i když v utkáních necháme úplně všechno,“ přiznává Hodek a hned vzápětí doplňuje, že to nejsou jenom mladíci, komu by se to dalo vyčítat: „Chybujeme všichni, i my starší.“

O tom by mohl Martin Jícha vyprávět. Jeho zaškobrtnutí ve druhé třetině potrestali Třebíčští vyrovnávací brankou. Mladý bek však dokázal svůj zásek napravit – v závěru vstřelil gól. „Jsem za branku rád, ale netěší mě tolik, protože jsme stejně prohráli. Kdybychom nakonec zvítězili, měl bych mnohem větší radost,“ říká Jícha. Jeho gól sice nebyl vítězný, ale dal domácím naději, že ještě se zápasem mohou něco udělat. Jak již bylo napsáno, domácí se ke konci sebrali a ostřelovali Dusíkovu klec jednou ránou za druhou. Několikrát se domácí příznivci užuž nadechovali k oslavnému „gól“, bohužel se k němu ale nedostali. „V závěru jsme pořádně zabrali a vytvořili jsme si tlak. Měli jsme hodně příležitostí vyrovnat, ale trefovali jsme se navzájem před brankou a dovnitř nic nespadlo,“popisuje poslední minuty, které utkání divácky zatraktivnily, Jícha.

Co je tedy příčinou neúspěchu? „Nekoncentrovanost, chvilkové výpadky, nedostatečně rychlé přistoupení k soupeři a malý důraz před brankou,“ vypočítává trenér Vlk. O časté odpovědi „jsme unaveni“ nechce slyšet matador Hodek. „Všichni hokejisté mají podobný program jako my, nemůžeme tím prohru omlouvat. Všichni jsou unavení stejně jako my,“ reaguje rázně. I přes únavu tedy Jihlavští musí zabrat. „Do začátku sezóny toho prostě musíme spoustu zlepšit, hlavně asi střelbu, protože gólů dáváme vážně málo,“ dává naději lepším zítřkům Hodek.