Ostudu jsem si snad neudělal, míní Tomáš Fučík

07.08.2013 / Diana Váňová

Dukla má za sebou již třetí přípravné utkání nového ročníku, Tomáš Fučík se ovšem v úterním zápase představil domácím divákům poprvé. Devatenáctiletý odchovanec Třebíče, který je zároveň solidní jistotou jihlavské juniorky, si nevedl vůbec špatně. I když inkasoval jako první, dokázal nakonec svému týmu vychytat těsnou výhru 4:3. „Ostudu jsem si snad neudělal, ale sám na sobě jsem viděl, že je pořád co zlepšovat a mám do budoucna na čem pracovat,“ prohlásil po zápase skromně mladý gólman.

V rámci přípravy na novou sezónu přivítala Dukla na Horáckém zimním stadionu někdejšího prvoligového soka – Orli Znojmo. Nynější účastník EBEL ligy vstoupil do zápasu lépe a hned ve čtvrté minutě se dostal do vedení. „Byl to takový smolný gól, měli jsme nepohlídaného hráče před brankou,“ litoval nevyvedeného začátku Tomáš Fučík. „Asi se to dalo chytit, mně se to ale bohužel nepovedlo,“ přemítal potom mladý gólman zpětně.

Jak se ale říká, „první vyhrání, z kapsy vyhání“. Netrvalo dlouho a z gólu se mohly radovat i jihlavské barvy. A to během první třetiny hned dvakrát, nejprve srovnával Radek Hubáček, následně se v početní výhodě prosadil Janis Andersons. „Vzpamatovali jsme se docela rychle a dobrýma přesilovkama jsme se uvedli do hry. Díky tomu jsme vyrovnali, a pak i vedli,“ nastínil „kouzlo úspěchu“ Fučík.

Ve druhé třetině šla Dukla herně ještě o něco víc nahoru a dokázala vytěžit další gól z přesilové hry. „Převzali jsme kontrolu nad zápasem a pak už jsme celou dobu ukazovali, že si vítězství zasloužíme,“ byl přesvědčený nadějný brankář, který se právě v úterním zápase objevil před jihlavským publikem poprvé. Premiéru mezi muži si odbyl již v loňské sezóně proti Litoměřicím, tenkrát však střídal Novotného a odchytal pouhých 28 minut. „Včera na tréninku jsem se dozvěděl, že půjdu do zápasu. Tušil jsem, že nastoupím jako dvojka. Nenapadlo by mě, že bych se dostal do brány. Jsem za to moc rád a chtěl bych poděkovat panu trenérovi Vlkovi za tu příležitost,“ vysypal ze sebe Fučík upřímně.

V podstatě tak šlo o jeho první zápas mezi muži, kde nastoupil jako jednička. Na místě by tak byla i nervozita. „Abych se přiznal, trochu nervózní jsem byl, přeci jen to byl můj první zápas. Ale snažil jsem se na to nemyslet, chtěl jsem si to užít. Tak jako každý zápas,“ usmíval se vytáhlý gólman.

Úmorné počasí se podepsalo také na podmínkách panujících na Horáckém zimním stadionu. Nekvalitní led a pro diváky docela příjemné (i když pro místní stánek značně nehokejové) teploty pro hokejisty nejsou žádný med. Zvlášť pro gólmana je situace složitá, jelikož mu na mokrém ledě brzy nasákne výstroj, která je hned jednou tak těžší, jak poznamenal po zápase s Francií Lukáš Sáblík. Ani Fučík na tom nebyl o moc lépe. „Nebylo to jednoduché. V dnešním zápase jsem neměl nijak moc práce, ale přesto jsem byl úplně vyřízený, bylo tady hrozné vedro. Podmínky tedy nebyly úplně ideální, ale mají je všichni stejné, takže není třeba se na to vymlouvat. Soupeř se s tím musel popasovat zrovna tak,“ nepřipouštěl výmluvy devatenáctiletý mladík.

Za úvodní výhru si jihlavský brankář může připsat jedničku, i tak ale litoval gólu, který padl sedmnáct vteřin před koncem. „Určitě mě to zamrzelo. Líbilo by se mně projít zápas se dvěma gólama, ale to už teď nevrátím,“ nedělal si z toho však zas až tak těžkou hlavu, jak už ostatně velí brankářská „etika“. „Ostudu jsem si snad neudělal, ale sám na sobě jsem viděl, že je pořád co zlepšovat a mám do budoucna na čem pracovat,“ uzavřel povídání Tomáš Fučík.