Co k tomu říct, k takové holomajzně? hledal slova Tomáš Čachotský

23.08.2013 / Diana Váňová

Po delší odmlce se hokejisté jihlavského A-týmu opět vrátili na svůj domovský stadion. Ve čtvrtek je totiž čekal první zápas v rámci Regionálního poháru, který je letos hraný opravdu jen týmy z našeho kraje. Utkání s loňským vítězem tohoto měření sil, s Třebíčí, sice příliš krásy nepobralo, Dukláci se ovšem alespoň mohli těšit z výhry 2:0 a následného bonusového vítězství z nájezdů. „Co k tomu říct, k takové holomajzně?“ jakoby se novinářů ptal Tomáš Čachotský.

Tradiční předsezónní měření sil s třebíčskými hokejisty ve čtvrtek lépe vyznělo pro červenožluté barvy. Slovo, které by v některých momentech vystihovalo výkon obou celků, by jistě mohlo být „zápolení“. „Co k tomu říct, k takové holomajzně? Hokej to byl nekoukatelný, na ledě se nic dělat nedalo, byl jak první jarní brázda na poli,“ poznamenal po zápase trochu ironicky Tomáš Čachotský.

Stížnosti na kvalitu ledové plochy nejsou v letním období ničím neobvyklým, a jak poznamenal druhý trenér Dukly František Zeman, hokejisté se na to rádi vymlouvají. Nutno přiznat, že novináři se na srpnový led rádi ptají. A aktéři čtvrtečního duelu při odpovídání přímo sršeli vtipem. Kamil Pokorný, trenér Třebíče, přirovnal pohyb puku k tenisáku, Roman Mikeš se raději ještě jednou ujišťoval, že je opravdu dotazován na něco tak jasného a pak se smíchem dodal, že teda mizerné. „Že by led byl hrozný? Tak to by ještě bylo super,“ pokyvoval hlavou Tomáš Čachotský. „Na tomhle ledě hrát hokej je prostě strašně obtížné. Těžko dát přihrávku, těžko něco udělat, je to jen boj,“ vysvětloval svoje rozhořčení jihlavský kapitán.

Předvedená hra vážně byla spíše těžkopádná a urputná, k vidění byly ovšem i světlejší okamžiky. Kromě stálic, které potěší oko diváka téměř pokaždé, zlaté ruce předvedl i Roman Mikeš. Vstřelil první branku, při druhé parádně našel Tomáše Čachotského, v samostatných nájezdech byl jediným úspěšným střelcem. „Dnes jsem měl štěstí, že jsem nasbíral nějaké body,“ poznamenal později skromně šikovný útočník. Štěstí, neštěstí, Mikeš včera předvedl své kvality a je jasné, že domácí příznivci by se z nich rádi radovali i v dalších zápasech. „Já bych to fanouškům rád slíbil, že takhle budu pokračovat,“ usmíval se.

Vzhledem k soupeřovi nemohla nepadnout otázka na vzájemnou rivalitu a její vnímání hráči při zápasu. „S Třebíčákama to má vždycky větší náboj,“ přiznal Mikeš. „Navíc přišlo i o malinko víc diváků, i když v sezóně to snad bude ještě lepší,“ zadoufal nadějný forvard. „Asi všude, kde by hrál Malena, by to víc jiskřilo, protože on je největší darebák,“ rýpl si se smíchem do svého někdejšího spoluhráče Čachotský. „Ne doopravdy, s Třebíčí jde asi vždycky trochu o něco víc,“ dodal už s vážnou tváří.

Po velkém souboji s protihráči a s podmínkami na Horáckém zimním stadionu tedy domácí nakonec zvítězili 2:0. „Já už jsem ke konci tahal nohy, minulý týden jsme toho měli dost, tenhle zápas byl taky těžký,“ neskrýval únavu Mikeš. Podle trenéra Zemana šlo sice asi o nejhorší výkon Dukly v přípravě, body se však přesto počítají a cení. „Zaplaťpánbůh aspoň za tu výhru, to bylo asi tak to jediné pozitivum, co k zápasu můžeme říct,“ dodal v pozápasovém výborném rozpoložení oblíbenec tribun Tomáš Čachotský.