Proti Havířovu jsme byli mančaftem dvou tváří. Bod v prodloužení může být v součtu na konci důležitý, povídá Tomáš Čachotský

Úvodní dějství zápasu mezi Jihlavou a Havířovem běželo dle papírových předpokladů. Třetí Dukla soupeře z poslední pozice tabulky přehrávala, a pokud by se dostala do většího než dvougólového vedení, asi by se AZet nemohl divit. Jenže v samotném závěru prvního dějství se Slezané lehce probudila a nedobrou druhou třetinou dovolila Dukla svému soupeři vyrovnat. „První třetinu jsme byli jasně lepší a měli jsme dát ještě nějaký gól navíc. Ve druhé třetině jsme k zápasu přistoupili strašně špatně, laxně. Prostě jsme úplně vypadli z role a posadili Havířov na koně. Ve třetí třetině jsme výrazně přidali, tlačili jsme se do soupeře, ale byla to už taková křeč. Byli jsme mančaftem dvou tváří,“ přiznává Tomáš Čachotský a s jeho názorem nelze než souhlasit.

Jihlavská devadesátka byla nakonec ráda, že Dukla získala alespoň extra bod navíc v prodloužení. To se červenožlutým daří – ze čtyř prodloužení čtyřikrát vyhrála, jednou brala bod navíc v nájezdech. Tentokrát pětiminutovou hru nerozhodl specialista Filip Seman, jenž má letos již tři góly v prodloužení, nýbrž Petr Šidlík – po asistenci právě Tomáše Čachotského. „S těmi specialisty bych to nechtěl moc zakřiknout. Některá prodloužení se nám zatím povedla, že jsme je rozhodli. Na konci sezony to v součtu mohou být důležité body,“ myslí si hráč, který přidal i asistenci u druhého gólu svého týmu a první sám vstřelil, když se rozhodl, že při zbytcích sil ve střídání ještě zkusí dojet kotouč. „Byl tam vyhozený puk a nevěděl jsem, zda po něm mám jít nebo ne. Pak jsem si všiml, že protihráč je možná ještě víc unavený než já, tak jsem to zkusil (usmívá se). Přebruslil jsem ho a dal jsem gólmanovi blafák do bekhendu,“ popisuje svou správnou volbu Tomáš Čachotský, která vedla k jeho sedmému gólu v sezoně.

Mužem, který nakonec celý zápas rozhodl, byl obránce Petr Šidlík. Ač z jeho pozičního zařazení vyplývají spíše defenzívní úkoly, v jedenácti zápasech za Duklu má již nastřádány tři góly a sedm asistencí – čili téměř bod na zápas. Dvaadvacetiletý obránce přiznává, že jeho rozhodující branka padla díky prodlouženému střídání. „Byl jsem na ledě déle. Musel jsem tam zůstat, protože se hra otočila a soupeř jel na nás. Pak jsem se vydýchal, ale měl jsem toho docela dost. Upřímně, jak Čagy (Tomáš Čachotský – pozn. aut.) zajel za modrou a zabrzdil, chtěl jsem jít střídat. Ale říkal jsem si, že počkám, protože mi asi bude chtít přihrávat,“ popisuje zrod celé akce. Podobně jako Tomáš Čachotský, také Petr Šidlík se rozhodl správně, když ještě zůstal na ledě. „Dal mi to a snažil jsem se trefit branku. Doufal jsem, že potom prostě budu moct jít vystřídat. Dopadlo to asi nejlépe, jak to dopadnout mohlo, a naštěstí jsem to trefil,“ vzpomíná si prakticky na každý detail vedoucí k vítězné brance mladý zadák, který navrch přidal ještě slušnou oslavu své branky. „V euforii nevím, co dělat a tohle mě napadlo jako první, tak jsem to vyslal mezi diváky,“ směje se obránce, který si připsal přesné zářezy i proti Třebíči a Litoměřicím (oslavu jeho branky je možné shlédnout v sestřihu utkání, viz níže – pozn. aut.).

Autor videa: Tomáš Lysý, Zdeněk Drla

Autor: promoTEAM HCD - HZStv1

Sdílejte článek