Kousal: Jen jsem se představil, už jsem mazal do brány

02.07.2008 / Eva Streichsbierová

Už loni v létě trénoval s Duklou, ale v sezoně za ní nenastoupil. Po letní přípravě zamířil brankář Roman Kousal do Lotyšska, kde mu stačilo jediné utkání na to, aby s ním vedení DHK Latgale Daugavpils podepsalo smlouvu. „Měla to být jenom zkouška. Jel jsem tam autem, cesta trvala sedmnáct hodin. Dorazil jsem večer a hned druhý den dopoledne byl zápas,“ zavzpomínal čtyřiadvacetiletý odchovanec třebíčského hokeje.

Použitá fota: hcdukla.cz, Jihlavský deník

Stačil jste se vůbec pozdravit se spoluhráči?
To jo, podali jsme si ruce, já se jim představil a pak už jsem honem mazal do brány.

A jak se vám chytalo po tak náročném cestování?
Musím říct, že jsem měl obrovské štěstí. Kam jsem v tom zápase padl, tam mě trefil puk. Původně mi řekli, že si vezmou dva dny na rozmyšlenou, ale najednou přišli se smlouvou hned po zápase.

Takže jste hned napoprvé udělal dojem...
Asi, ale jak už jsem řekl, bylo to hodně o štěstí. Jenomže to netrvalo dlouho. Naopak jsem si pak vybral pořádný kopec smůly.

Copak se stalo?
Odchytal jsem nějakých pět zápasů a utrhl si tříslo. Následovala operace a klid. Jenomže já si nedovedl představit, že už bych až do konce sezony neměl chytat. Tak jsem se po dvou měsících sbalil a jel zpátky. A to byla chyba.

Přišlo další zranění?
Spíš se mi obnovilo to původní. Hrozně to bolelo. Formu jsem měl, jenomže zdraví bylo proti. Naštěstí teď už je všechno v pořádku.

Rozhodl jste se znovu pro stejný klub, žádné jiné nabídky nebyly?
Byly, ale nejlepší z nich pro mě bylo právě Lotyšsko.

Nelákal vás třeba jihlavský gólman Milan Řehoř, ať mu jdete dělat parťáka?
(usmívá se) To je těžká otázka. Já myslím, že dva takoví kamarádi v jednom týmu, to by nedělalo dobrotu. Brankáři jsou dva a potřebují spolu soupeřit. A když jsou kamarádi, tak jako my s Řehym, je to potom mnohem horší.

Vy jste vlastně za Duklu v soutěžním utkání nikdy nechytal, přesto jste se teď v létě znovu pustil do přípravy právě s ní...
Na Jihlavu mám jenom ty nejlepší vzpomínky, byť jsem tady byl loni chvilku. Mám v Dukle výborné kamarády, třeba Petra Jaroše. On je navíc vynikající trenér, fakt vynikající.

Takže jste si na něj během sezony v Daugavpils vzpomněl?
Často. Petr mi trošku změnil styl, ale samozřejmě k lepšímu. Některé reakce na střelbu, na puk mám teď mnohem lepší.

To zní skoro jako byste si ho chtěl odvézt s sebou do Lotyšska...
Taky že jo. Chci se dohodnout s manažery, jestli by k nám nemohl Petr přijet aspoň na dva týdny. Určitě by pomohl mně i ostatním klukům.

Už jste s ním na tohle téma mluvil?
Ano, říkal, že by to samozřejmě musel nejdřív dovolit jednatel Dukly, ale jinak by se nebránil. Myslím, že by to mohla být pro Jihlavu docela dobrá reklama.

Jak se vůbec dařilo vašemu týmu v loňské sezoně?
Moc ne, skončili jsme až čtvrtí.

Čtvrté místo přeci není tak špatné...
Víte, v Lotyšsku hraje nejvyšší soutěž osm týmů, ale jenom čtyři z nich jsou opravdu špičkové. Na ty taky chodí běžně pět nebo šest tisíc diváků.

Bylo něco, co vás v Lotyšsku překvapilo?
Asi to, že oni nemají žádnou střední vrstvu obyvatel. Buď jsou tam lidé hrozně chudí, nebo naopak bohatí. Nic mezi tím.

A jak jste to měl s ubytováním a podmínkami?
Byl jsem naprosto spokojený. O co jsem si řekl, to jsem dostal. Bydleli jsme ještě s jedním Slovákem a Čechem v hokejové ubytovně, která byla nějakých dvacet metrů od zimáku. Všechno bylo skvělý, super areál, nový zimák, krásný lesopark, ale hned vedle ... No prostě bylo vidět, že jsou tam mezi lidmi velké finanční rozdíly.