Chtěl bych Slovákům porážku oplatit, říká Richard Peschout

Často se stává, že hokejisté po skončení sezóny vymění brusle za tenisky či in-line brusle a udržují se ve formě hokejbalem, respektive in-line hokejem. Patnáctiletý Richard je v tomto ohledu tak trochu výjimka. Původně totiž hokej vůbec nehrál. „Začínal jsem s hokejbalem, když mi byly čtyři roky. K hokeji jsem přešel asi ve dvanácti. Chtěl jsem zkusit změnu,“ vysvětluje nadějný útočník. Nyní se ale věnuje oběma sportům – jak hokeji, tak hokejbalu /na mistrovství světa byl nominován jakao hráč SK Jihlava - pozn. aut.). Zvládat oboje naplno by ale bylo časově dost náročné, a proto musel hokejbal hokeji trochu ustoupit. „V hokejbale jezdím jen na zápasy, zatímco v hokeji dělám vše, tréninky i zápasy,“ dává mladý reprezentant na srozuměnou.

Výběr hokejbalistů se, stejně jako u jiných sportů, schází na přípravném soustředění, kde ladí formu. A právě na jednom takovém srazu se o své nominaci na šampionát dozvěděl i Richard. „Byli jsme v Praze na třídenním kempu, tam nám trenér sdělil konečnou nominaci do Písku,“ upřesňuje. Setkání před samotným šampionátem je také vhodné, aby se hráči mezi sebou poznali. „S klukama se znám z předchozích celorepublikových výběrů, takže to problém nebyl,“ potvrzuje Richard.

„Šestnáctce“ se vstup do turnaje mimořádně povedl. Na úvod jí totiž los přichystal soupeře z Izraele, tedy ne příliš hokejbalově rozvinuté země. Svěřenci trenéra Milana Maršnera protivníka doslova rozstříleli, zvítězili 33:0 a Izraeli povolili pouze jednu jedinou střelu na branku. „Začátek to byl určitě dobrý, ale na druhou stranu to bylo z naší strany spíš takové trápení soupeře. Oni to vlastně ani moc neuměli, třeba ani hůl nedrželi správně“ přibližuje první zápas Richard. „Pro nás to byl spíš takový trénink,“ dodává.

Nutno dodat, že Izraelci už měli v nohách o jeden zápas navíc. Leckoho to může zarazit, ale týmy se musely vypořádat také se skutečností, že během jednoho dne mohly mít naplánované rovnou dva zápasy. České reprezentanty do šestnácti let to čekalo hned druhý den. Nejprve si hladce poradili se Švýcary (5:1 - pozn. aut.), poté však narazili na Slováky, kterým nakonec po bojovném zápase podlehli 1:3. „Možná nás trošku ovlivnila únava, ale spíš bych prohru připisoval nervozitě. Snažili jsme se nic nepokazit. A navíc tam panovala velká rivalita, chtěli jsme sousedy porazit,“ jmenuje možné důvody první prohry Richard.

Český tým na bratry ze Slovenska během turnaje narazil ještě jednou – a to ve finále. Naši mladíci opět prohrávali, ale v závěru nastříleli tři rychlé branky a vynutili si prodloužení. „V kabině jsme si řekli, jaké děláme chyby. Nechtěli jsme hrát tak ustrašeně, a i když jsme na medaile mysleli, asi jsme se finále zalekli. V závěru jsme se ale zlepšili a vybojovali prodloužení,“ říká Richard. Jenže ani tentokrát Čechům nepřálo štěstí a výběru Slovenska podlehli. „Ani se to nedá popsat, to zklamání bylo obrovské,“ hlesl jihlavský forvard. „Chtěl bych ale poděkovat divákům, za to, že přišli a podpořili nás. Myslím, že nám velkou mírou pomohli k vyrovnání. Atmosféra byla ve velkém stylu,“ skládá poklonu fanouškům.

Šampionát, jehož mediální tváří se stali hokejoví reprezentanti bratři Jakub a Jan Kovářové, může Česká republika považovat za velmi úspěšný, v každé kategorii totiž vybojovala medaili (šestnáctky a dvacítky vybojovali stříbro, asmnáctka bronz - pozn.aut). Turnaj byl však přínosem také pro každého hráče. „Hodnotil bych ho kladně, určitě měl pro mě pozitivní přínos, mohl jsem se totiž porovnat se světovou třídou. Bylo to moje první mistrovství, takže jsem získal hodně zkušeností,“ je vděčný za možnost reprezentovat Richard Peschout. „No a mým cílem je probojovat se dál a oplatit Slovákům porážku,“ usmívá se.

Ríšovi teď, stejně jako každému jinému školákovi, začínají prázdniny. Odpočinek si na ně však nenaplánoval. „Prázdniny strávím aktivně, musím na sobě ještě hodně zapracovat,“ uzavírá skromně.

Sdílejte článek