Pro hráče není dobré, když se hraje před prázdnými tribunami, ohlíží se za působením v Berouně Tomáš Kaláb

Obránce Tomáš Kaláb odešel na hostování do Berouna v polovině října loňského roku. Ve středních Čechách setrval až do konce sezony - a ta byla letos pro Medvědy dlouhá, naštěstí pro ně s dobrým koncem. „Když jsem tam odcházel, nevěděl jsem vlastně do čeho jdu. Věděl jsem pouze, že to tam není úplně ideální, Beroun byl na spodku tabulky," popisuje své první pocity z angažmá v berounském týmu Tomáš Kaláb. „Měl jsem štěstí, že jsem znal Aleše Padělka, který mi ukázal co a jak. Musím říct, že parta tam potom byla výborná, i když výsledky nebyly takové, jaké by měly být," přemítá šestadvacetiletý obránce, který za Beroun v minulosti již pár zápasů odehrát. „Asi před čtymi lety jsem byl v Berouně na měsíčním hostování z Třebíče. Prostředí zimáku jsem tedy znal, to tam zůstalo všechno stejné," přiznává.

⇒ Jakub Kadlec: Na baráž jsme se semkli Druhý jihlavským zástupcem v dresu Medvědů byl útočník Jakub Kadlec. Ten do Berouna zamířil na konci ledna. V šestadvaceti zápasech základní části si připsal sedm kanadských bodů za gól a šest asistencí. Dalších pět bodů (1+4) přidal v play-out a baráži. A v pěti bodech se ohlíží za dobou strávenou mezi Medvědy. • O "pěkně" dlouhé sezoně: Nevím, jestli jsem si ji "pěkně" prodloužil, ale prodloužil jsem si ji (úsměv). Zahráli jsme si baráž, soutěž jsme udrželi, takže všechno nakonec dopadlo dobře. • O návštěvnosti: Lidí tam chodilo opravdu málo. Když jsem přijeli někam ven, tak to byl velký rozdíl, bylo to znát. Když jsme hráli doma, tak se stávalo, že hostujících fanoušků, například v baráži, bylo víc, než domácích. Což je špatně. • O partě v kabině: Když jsem tam přišel, tak se sestava už moc neměnila. Pár kluků přišlo, pár odešlo, ale parta byla dobrá. Na baráž se to ustálilo. Byli jsme tam pospolu nějaké dva měsíce stejný tým. Na baráž jsme se semkli a i díky tomu jsme ji odehráli slušně. • O bydlení: Ubytování jsme měli pěkné. Bydleli jsme v penzionu, byli jsme tam všichni hokejisti co nebyli z Berouna nebo z Prahy. Na bydlení si nemůžu stěžovat. Dokonce nám tam pravidelně uklízeli, což byla paráda (úsměv). • O nočním životě v Berouně: To nám nic neříká (úsměv). Ne, vážně, moc o něm nevím. Na víkendy (neděle), když jsme měli volno, tak jsme jezdili domů, ale možná by se tam něco našlo. S klukama jsme baráž oslavili v Praze, tam bych možná věděl líp, kam zajít (úsměv).

Berounský tým se v první polovině soutěže herně i výsledkově trápil. Vedení klubu sáhlo ke změně na trenérském postu. Místo Aleše Tottera se na střídačku postavil jihlavským fanouškům dobře známý Petr Novák. Před ním stál nelehký úkol, zachránit tým, který měl po dvaatřiceti kolech dvaadvacet bodů, v první lize. „Pod jeho vedením dostala hra nějaký řád, dokázali jsem se trochu zvednout," pouští se do hodnocení druhé poloviny soutěže pod taktovkou trenéra Nováka Tomáš Kaláb.

Během svého pětiměsíčního působení v Berouně nepoznal, alespoň zpočátku, pocit vítězství příliš často. Výhra za tři body byly víceméně vzácností, častěji se Medvědi vraceli ze stadionu soupeřů i z domácího ledu poraženi. „Když se prohrává, a my jsme třeba prohráli jedenáct z dvanácti zápasů, tak ta psychika není dobrá. K tomu pokuty - to vám na pohodě nepřidá. Já jsme ale pořád věřil, že se to zvedne. Nechci říct, že by to bylo na play-off, ale tým měl svoji kvalitu. Povedlo se nám pár zápasů, třeba tři po sobě jsme odehráli parádně, pak jsme ale zase prohráli pětkrát v řadě. Nedokázali jsme udržet formu, kterou jsme měli v těch dobrých zápasech," přemítá Tomáš Kaláb, jenž v pětatřiceti zápasech základní části nastřádal 12 kanadských bodů za čtyři góly a osm asistencí a stal se tak druhým nejproduktivnějším berounským obráncem.

RADOST. Obránce Tomáš Kaláb (vlevo) v dresů berounských Medvědů.
Foto: Petra Skopcová (www.medvediberoun.cz)

Beroun vstupoval do jubilejního dvacátého ročníku první ligy s novým vedením, novým názvem i logem a poměrně slušnými ambicemi. Před startem sezony si vybíral hráče z kempu, noví hráči pak přicházeli na hostování i formou střídavých startů během sezony. Ve dvaapadesáti kolech základní části zasáhlo do hry dvaapadesát hráčů (19 obránců a 33 útočníků) a osm gólmanů. Výsledky však byly daleko za očekáváním, Medvědi se usadili v nejnižších patrech tabulky. „Když jsem v říjnu přicházel já, přišli se mnou další čtyři hráči. Pak se kádr ještě několikrát měnil, takže to možná bylo tím. Já jsem chápal, že když se nedařilo, jak si vedení představovalo, tak se s tím něco dělat muselo a museli přijít noví hráči," vysvětluje Tomáš Kaláb, který v Jihlavě začínal sezonu s číslem 41, v Berouně měl padesátku.

Kromě výsledků trápila berounský klub i další věc: návštěvnost. Během základní části si našlo cestu na místní zimní stadion necelého pět a půl tisíce diváků, což znamená průměr 208 diváků na zápas (ve skupině o baráž dokonce průměr klesl na 191 diváků, v baráži se pak zvedl na 217 diváků - pozn. aut.). „Nejsou výsledky - nechodí lidi. To je jasná rovnice. Hokej se hraje pro lidi, ale ti nechodili, protože porážky moc netáhnou," říká trpce obránce s prvoligovými zkušenostmi z rodné Třebíče, Jihlavy a právě Berouna. Vůbec nejmenší návštěva dorazila na zimní stadion u řeky Berounky v předposledním kole play-out, kdy Medvědi podlehli ve středočeském derby Benátkám 1:4, v zápise o utkání stojí v kolonce diváci číslovka 85. „Jednou jsem dokonce šli na rozbruslení před zápasem a v hledišti nebyl vůbec nikdo. To pro hráče není dobré, když se hraje před prázdnými tribunami. Ale odehrát se to musí," doplňuje Tomáš Kaláb.

Ve zmíněné skupině play-out se snažil Beroun v deseti zápasech odvrátit hrozbu pádu do pětičlenné barážové skupiny, kterou hrály dva nejhorší týmy první ligy a vítězové play-off tří druholigových skupin. Chybělo málo a Beroun mohl bez zbytečných starostí uhájit první ligu i pro sezonu s pořadovým číslem dvacet jedna. To, co chybělo, bylo štěstí, ale hlavně body. „Cíl byl jasně daný a tím byla záchrana v soutěži. Poté, co přišel pan Novák, tak se hra zvedla. Do play-out jsme šli z předposledního místa, měli jsme stejně bodů jako dvanáctý Most. Říkali jsme si, že bychom to mohli v play-out zvládnout, vyhnout se baráži, ale bohužel jsme se vůbec nepotkali s formou. Šli jsme tedy do baráže. Měli jsme před ní čtrnáct dnů volna, trošku jsme si odpočinuli, vypnuli jsme od hokeje, a pak jsme se na ni dobře připravili," popisuje poslední dny před nejdůležitějšími okamžiky v sezoně, kdy se rozhodovalo, zda se v devatenáctitisícovém středočeském městě bude hrát druhá nejvyšší soutěž i v nadcházející sezoně.

A v napjaté situaci uspěli. V pětičlenné barážové skupině o první ligu (kam společně s Berounem zamířil prvoligový Písek, z druholigových skupin Západ, Střed a Východ to byly Tábor, Technika Brno a Havířov - pozn. aut.) prohráli pouze jednou - s ambiciozním severomoravským Havířovem. „Důležitý byl start baráže, kdy se nám podařilo vyhrát první tři zápasy. Prohráli jsme až v Havířově. Nakonec jsme zvládli těžké zápasy v Táboře a doma s Pískem a soutěž jsme tak udrželi. Takže byla radost," ohlíží se za posledními šesti zápasy sezony (poslední kola baráže byla vzhledek k faktu, že o postupujících bylo rozhodnuto, kontumovány - pozn. aut.).

Druhou polovinu sezony vedl berounské Medvědy z pozice hlavního kouče Petr Novák, dlouholetá ikona havlíčkobrodské střídačky, později trenér tehdy ještě extraligové Mladé Boleslavi ci Patriotu Budapešť hrajícího MHL (juniorská obdoba KHL - pozn. aut.). Podle Tomáše Kalába byl jeho předvánoční příchod do Berouna pozitivním impulsem. „Na střídačce je sice trochu výbušný, ale dal hře řád. Nemůžu na něj říct špatné slovo. Je to výborný trenér, pod jeho vedením šla hra nahoru a to bylo důležité. Možná, kdyby ta změna na postu trenéra přišla dřív, tak jsme baráž nehráli," dodává navrátilec Tomáš Kaláb, který se už řadu týdnů připravuje na novou sezonu s A-týmem Dukly Jihlava. „Jsem zpátky Duklák," hlásí. „Jsem rád, že jsem zde dostal šanci, budu se snažit, abychom byli všichni spokojení," uzavírá sympatický bek.

Čtěte také: Rozhovor s trenérem Medvědů Petrem Novákem na www.medvediberoun.cz

Sdílejte článek