S Jardou příbuzní jsme, ale nestýkáme se, říká o slavném jmenovci Vojtěch Balaštík

Když se řekne Balaštík, každého hokejového fanouška napadne jako první kanonýr v barvách PSG Zlín. Ale i klub z metropole Vysočiny má svého Balaštíka. Hájí dres Dukly, působí v týmu staršího dorostu, a jmenuje se Vojtěch. Jde jen o shodu jmen, nebo jsou zlínský Jaroslav s „jihlavským" Vojtou příbuzní? „Ano, jsme rodina," potvrzuje mladík a dodává podrobnosti: „Naší dědové jsou bratři a taťkové bratranci, takže rodina to je. Naneštěstí se ale nestýkáme a neznám ho, což mě i trochu mrzí."

⇒ Vojtěch Balaštík Post: útočník Narozen: 30.5.1996 Výška: 185 cm Váha: 85 kg Hůl: levá Odchovanec hodonínského hokeje. V sezoně 2011/2012 odešel do brněnské Komety, kde zahájil i soutěžní ročník 2012/2013. Poté přestoupil do Dukly Jihlava, za kterou odehrál v kategorii staršího dorostu rovných třicet zápasů. V extraligovém play-off vybojoval s týmem trenéra Františka Zemana bronzové medaile.

Trnitou cestou k extraligovému bronzu v kategorii staršího dorostu si Vojta prošel minulou sezonu. Start ročníku neměl moc dobrý, ale nakonec si, po přestupu do Jihlavy, ve které odehrál 27 zápasů, pověsil na krk bronzovou medaili. „Loňskou sezonu jsem začínal v Brně, kde to nevyšlo. Ozvali se mi trenéři Zeman s Andělem, abych šel hrát do Dukly. Prvně jsem byl rozhodnutý, že už sezonu dohraju doma v Hodoníně, ale nakonec jsem sem na dva dny dojel, abych se podíval, jak to tu chodí, jací jsou kluci a jaké je zázemí," říká podrobnosti o své pouti do červenožlutých barev Balaštík. „Jsem za to oběma trenérům strašně vděčný, že mi tu šanci tady dali, protože celá Jihlava mi strašně sedla a sezona byla naprosto fantastická. Dostal jsem svou asi zatím nejcennější medaili a poznal skvělé lidi na zimáku i mimo něj," dodává spokojený šikovný útočník.

Letos letní přípravu Balaštík zahájil v Dukle, a každým hokejistou slušně řečeno "neoblíbenou" část sezony bere s nadhledem a jako součást hokejového života. „Tak na rovinu, letní přípravu nemám rád, ale nevyhýbám se jí, ta dřina k tomu prostě patří. Beru to tak, že jednou jsem se dal na hokej a jestli ho chci hrát, tak musím makat na ledě i mimo něj," vysvětluje. Jednu z nejnamáhavějších částí roku měl letos Balaštík ztíženou vinou zranění, které si přivodil na začátku června. „Měl jsem tu smůlu, že jsem si zranil nárt a první dva červnové týdny trénoval individuálně v posilovně, což negativně poznamenalo kondici. Když jsem se potom vrátil, tak to byla pro mě muka. Další týden už to celkem šlo a jsem rád, že je to za námi," říká s úlevou v hlase o průběhu přípravy a nastiňuje plány na příští týdny. „Teď máme týden volno a pak máme začít sami pracovat podle individuálního plánu, co nám trenér poslal."

Na otázku jestli se příprava nějak lišila od přípravy v Brně, s úsměvem odpovídá: „Letní je vesměs všude stejná, jedno jestli v Brně nebo v Jihlavě. Všude se těším, až si budu moc říct: Je to za mnou."

POT A DŘINA. Takto startoval dorostencům desetitýdenní letní dril. Na fotce Vojta Balaštík provádějící cvik na zpevnění břišních svalů. Foto: Zdeněk Drla

Loni přišel do kabiny jako nový hráč. Letos se vracel už do známého prostředí. Jak již bývá zvykem, v jihlavských kabinách bývají skvělé party, a to potvrzuje i Balaštík. „Kvůli partě ať už loni nebo letos se na každý zápas nebo trénink vždycky těším. Pokecat, zasmát se, zazpívat si po zápase, to jsou ty nejlepší chvilky. Přemýšlel jsem nad tím a řekl bych, že jako "Duklák" jsem začal cítit tak někdy v prosinci, ale dobře jsem se cítil pořád. Myslím, že kluci mě vzali a všichni mi vždycky vyšli vstříc a pomohli mi se tu zadaptovat," přibližuje soudržnost spoluhráčů.

Na otázku, jestli má v kabině nějakého vyloženého parťáka diplomaticky odpovídá: „Snažím se bavit se všemi, a nechci nikomu křivdit nebo zas říct někoho, komu by nemuselo být příjemné, že se k němu hlásím. Snad nikoho neurazím, když řeknu že mým nelepším parťákem je Vašek Půža, se kterým jsem i spolubydlící. Nemůžu o něm říct nic špatného."

A kdože zastává roli týmového baviče? „Jednoznačně David Hubert! Ten borec, jakmile někam přijde, tak o tom okamžitě víte. Je ho furt slyšet," směje se Balaštík a s vážnou tváří dodává: „Když ale začne vtipkovat o Arsenalu, tak už se moc nesměju," říká velký fanoušek londýnského klubu.

Při dotazu na praktiky trenéra Svobody odpovídá na oko vážně. „Teď abych vážil pečlivě slova," směje se a poté dává vtípky stranou a na adresu Petra Svobody říká: „Je tvrdý, ale spravedlivý. Na mě působí dojmem férového člověka, který si toho už hodně zažil a moc dobře ví, jak nás má připravit."

Poslední týdny byl český hokejový národ rozdělený na dva tábory. Jeden, o mnoho početnější, sledoval finále Stanley Cupu a držel palce Jágrovu Bostonu, druhý fandil chicagským Blackhawks. Do jakého tábora patřil Vojta? „To je trošku zapeklitá otázka. Jsem fanouškem Chicaga a jsem rád, že se jim to povedlo urvat, ale kdyby to nevyšlo a vyhrál Boston s Džegrem, tak bych se taky nezlobil. Toho borce nejde nemít rád a nepřát mu," říká s úsměvem Vojtěch Balaštík.

Sdílejte článek