Nehrálo se v rukavičkách, ohlíží se za duelem v Přerově útočník Richard Diviš

26.10.2015 / Zdeněk Drla

Byl to zápas z několika pohledů zajímavý. Do Přerova zavítal A-tým Dukly Jihlava vůbec poprvé v historii. Skončily dvě série a slavnostně byla ukončena jedna úspěšná sportovní kariéra. Dukla ve vyrovnaném klání se Zubry na body nedosáhla a odjela s těsnou porážkou 2:3. „Zápas se hrál celý ve výborné atmosféře. Bylo to super tempo, honili jsme se nahoru dolů," ohlíží se za duelem 17. kola WSM Ligy Richard Diviš, jenž je podepsán pod oběma jihlavskými góly. „My jsme se bohužel nevyvarovali chyb a řady vyloučení a to nás stálo zápas," dodává.

Sobotní historicky první zápas Dukly v Přerově si nenechaly ujít dvě tisícovky diváků. Už hodinu před zápasem, kdy se otevřely brány přerovského zimního stadionu, který pojme až 3000 fanoušků, proudily do jeho útrob davy místních fanoušků, dorazila i zhruba třicítka věrných z krajského města Vysočiny. „Atmosféra byla výborná," hodnotí zaplněné ochozy a hlasité povzbuzování domácích fans, kteří si v ničem nezadají například s těmi havířovskými, Richard Diviš.

„Byl to docela živý zápas, nehrálo se v rukavičkách. Už od začátku bylo cítit, jak oba týmy chtějí vyhrát. My jsme měli nějakou sérii vítězství, oni sérii proher. Na nich to ale nebylo vůbec znát, už od první minuty se do toho šlapalo," popisuje duel na přerovském stadionu třicetiletý útočník, který tento hokejový stánek, jenž před šesti lety prošel rekonstrukcí, zná. „V Přerově jsem hrál podruhé v životě. Poprvé to bylo před víc než deseti lety. Tehdy měli silný ročník v juniorech, tak jsem tam hrál s Kladnem s juniorkou. Za chlapy jsem tam ale ještě nehrál, to bylo v sobotu poprvé. Byl jsem se tam podívat, protože je to kousek od Olomouce, na derby Přerova s Prostějovem ve finále druhé ligy. Byla tam tehdy taky super atmosféra," líčí své zážitky kladenský odchovanec, jinak kmenový hráč extraligové Olomouce.

Ale zpět k zápasu 17. kola WSM Ligy. Jako první šli do vedení domácí na konci deváté minuty, kdy se prosadilo trio nejproduktivnějších přerovských hráčů Procházka, Pšurný, Dostálek. Dukla dokázala rychle odpovědět - za půldruhé minuty bylo srovnáno důrazným Martinem Kohoutem. V tu chvíli byl v kolonce trestů zaznamenán pouze jeden přerovský. Hlavní rozhodčí René Trombík do konce zápasu stihl rozdat ještě patnáct menších trestů, z toho jedenáct na jihlavské straně. „To byla naše bolest. Toho musíme do budoucna vyvarovat," říká Richard Diviš. Dukla je přitom nejslušnějším týmem celé soutěže. V sedmnácti kolech posbírali její hráči pouze 200 trestných minut.

Domácí šli znovu do vedení, Dukla znovu srovnala. Jen na třetí trefů Zubrů nanašli červenožlutí odpověď. „Zápas se hrál celý ve výborné atmosféře. Bylo to super tempo, honili jsme se nahoru dolůl. Bohužel jsme neudrželi koncentraci a pustili jsme je do přesilovek, dva góly jsme dostali ve třech. To byla chyba," připomín Diviš a nachází i další důvod neúspěchu. „Věděli jsme, v čem jsou silní, že budou chodit do brejků. To se nám ale nepodařilo eliminovat," dodává jedním dechem. „Musíme se naučit hrát na soupeře jako je Přerov, trošku se mu přizpůsobit. Pokud má nějakou zbraň, kterou by nás mohl porazit, musíme ho eliminovat."

Oba maskovaní muži, jak Lukáš Klimeš na straně Přerova, tak jihlavský David Honzík, si na nedostatek činnosti během duelu nemohli stěžovat. Jihlava vystřelila pětačtyřicetkrát, Zubři zapsali o čtyři střely méně. Hlavně závěr třetího dějství, kdy Dukla hrála skoro dvě minuty power-play, si "užil" Lukáš Klimeš. V brance Přerova doslova exceloval. „To jsme spíš "excelovali" my jako střelci. Nedokázali jsme ho překonat," říká trpce Richard Diviš. Dukla tak odjela z Přerova bez bodu.

Ještě před zápasem slavnostně ukončil svoji bohatou hokejovou kariéru čtyřicetiletý gólman Martin Vojtek. Domácí kotel mu připravil poděkování v podobě obřího chorea. „Každý ho zná. Kokin, jak mu říkají, je svojí postavou takový atypický, k hokeji se na první pohled příliš nehodí. Ale jeho kvality hovoří o opaku. Dotáhl to daleko," vzdává hold čtyřicetiletému golmanovi, který prošel kluby zásadně jen na Moravě a na Slovensku a s Třincem na jaře 2011 slavil extraligový titul. Před třemi lety se „Kokinátor“ vrátil z Třince do mateřského Přerova a pomáhal Zubrům splnit postupový cíl.