Zakletá šumperská branka, žehral na neproměněné šance Michal Velecký

14.10.2012 / Jaroslav Svoboda

V posledních sezónách sázel v Šumperku jeden gól za druhým, přímo v Jihlavě na něj nemohli zapomenout za hattrick z loňského druhého kola. Časy se mění, Michal Velecký se opět vrátil na šumperský led, ale jako hráč jihlavské Dukly. A poprvé mohl na opačné straně kluziště poznat, jak těžce se v Šumperku opravdu hraje. „Vloni jsme, tedy jako Šumperk, byli hodně silní doma a všichni to vědí, to je předem dané. Byl to bojovný zápas, my jsme vyrovnali, ale v poslední třetině jsme se nechali zbytečně vylučovat ve chvílích, kdy se lámal chléb,“ vrátil se k utkání hráč s číslem 66.

Šumperk vstoupil do zápasu velmi aktivně a brzo vedl. Přesto se z duelu stalo zajímavé drama. “Začátek jsme měli trochu slabší, Šumperk do utkání vstoupil lépe. Od nás to chtělo trochu víc nasazení. I díky tomu všemu pak šli domácí do vedení. Ale jinak to byl celkem bojovný zápas. My jsme vyrovnali, ale v poslední třetině jsme se nechali zbytečně vylučovat, a to ve chvílích, kdy se lámal chleba. A oslabení nám pak podrazila nohy,“ posteskl si exšumperský kanonýr.

Velecký měl několik příležitostí vstřelit na šumperském ledu gól, tentokrát by tím ale domácím příznivcům moc radosti neudělal. „Měl jsem v závěru dvě obrovské šance, ale ta branka snad byla zakletá. Nebudu zapírat, že jsem góly nechtěl dát. Možná právě naopak, o to víc,“ usmál se Velecký. Ten si tak připsal jediný kanadský bod, za asistenci u branky Adama Zemana, kterou se Dukla vrátila do hry. „Podařilo se mi povodit si dva hráče, pak si na mne Adama Zeman křikl. Tak jsem mu to dal a on se nemýlil,“ rozebral situaci před gólem na 1:2 z pohledu Dukly Velecký.

Ale ani následné vyrovnání jihlavskému celku další výhru v řadě nepřineslo. „Ze začátku zápas byl Šumperk lepší, měl více ze hry. Jenže pak se to zlomilo, my dokázali vyrovnat a dostávali jsme se do tlaku, měli šance. Nakonec jsme nevyužili nějaké přesilovky, aby pak Šumperk jednu ano. Zápas to byl ale nahoru-dolů, já si myslím, že se musel divákům líbit,“ zamyslel se hokejista, který v Šumperku působil nejčastěji ve formaci s Haasem a Červenkou.

Na šumperském ledě se však nevítězí. Ví to kromě Dukly i mladoboleslavské BK. Právě Šumperk je jediný tým, který dokázal lídra soutěže porazit. Doma stejným poměrem jako Duklu, tedy 3:2. “Všichni vědí, že se v Šumperku nehraje dobře, jak špatně se tu hraje. Samozřejmě vloni jsme, tedy Šumperk, byli hodně silní na svém ledě. V kabině Dukly tak všichni vědí, že se tu hraje hůř. Nijak zvlášť jsem na tuto skutečnost nemusel nikoho připravovat, to je prostě dané,“ vysvětlil muž, který několikrát zle provětral loňské spoluhráče.

I právě proto byly vypsány speciální příspěvky do pokladny týmu. “Prémie jsou vypsány, pokud se podaří porazit bývalý klub. Mne to dnes minulo, i když mě to vůbec netěší,“ zmínil Velecký, zdali by platil do kasičky týmu v případě vítězství nad „svým“ Šumperkem. Přitom k němu mohli mít Jihlavští blíže po diskutabilní situaci z první třetiny, kdy dle některých kotouč trefil tyč, podle jiných se odrážel z vnitřní konstrukce branky. “Osobně si myslím, že to byl gól. Nevím, jak to viděli jiní. Nepoložilo nás to, i když to přece jen hru ovlivní. Možná by zápas za stavu 1:1 vypadal jinak.“

Velecký před sezónou opustil Šumperk hlavně kvůli ambicióznějším cílům jihlavské Dukly. A to hlavně pro play-off. “Ambice jsou v Dukle trochu jiné, než byly v Šumperku. Já se chci dostat do play-off, v době, kdy jsem podepisoval smlouvu, se v Šumperku mluvilo hlavně o záchraně. A to mě bohužel příliš nenadchlo. Chtěl jsem jít výš, snad se popereme třeba i o extraligu, i když to tak teď nevypadá. Ale myslím si, že se ještě chytneme, přijde to. A já zase budu dávat konečně góly, doufám. Třeba mě ještě brzdí ta změna prostředí,“ odhalil své cíle Velecký.

Ten se s hráči Šumperka nikterak před utkání m nehecoval. “Chovali jsme se profesionálně,“ usmál se Velecký. Po zápase však došlo na delší rozhovory. A to schytal obránce Jiří Dobrovolný, který si při podávání rukou stoupl jako jediný za Veleckého. „Já jsem čekal, že si s kluky ze Šumperka budu mít více co říci, že se budeme dosti zdravit. Tak jsem si schválně počkal, až budu poslední. Jenže za mnou byl Jirka Dobrovolný, to je takový jeho rituál, chodit poslední. Tak si to chudák musel protrpět,“ zakončil rozhovor Velecký.