Prohraný třetí zápas byla celkem velká rána, hodnotí semifinálovou sérii Vojtěch Zadražil

19.03.2014 / Tomáš Lysý

Naposled narazila Dukla na Olomouc ve vyřazovacích bojích v ročníku 2009/2010, a to ve čtvrtfinále. Ač se tentokrát týmy z Vysočiny a Hané utkaly o kolo dále, výsledek celé série byl stejný – 4:1 ve prospěch Mory, navíc po naprosto stejném vývoji. První tři zápasy vyhrála Mora. První hrozbu vyřazení sice Jihlava vítězstvím odvrátila, v následujícím utkání na domácím ledě již Olomouc slavila postup. „Škoda, že jsme neurvali hned ze začátku jeden zápas v Olomouci,“ mrzí Vojtěcha Zadražila. On i jeho spoluhráči v pátém mači bojovali. Prohrávali již o tři góly, přesto se svému sokovi přiblížili na rozdíl jedné branky. Více však nedokázali. „ Chybělo proměnit nějakou šanci, kterou jsme měli, ale bohužel nám tam nic nespadlo,“ doplňuje obránce. Znamená to jediné: Dukla skončila před branami baráže o extraligu, kam se podruhé za sebou podívají Hanáci.

První „mečbol“ Olmouce k postupu do baráže o extraligu ještě jihlavská Dukla odvrátila, když ve čtvrtém zápase porazila Hanáky na vlastním ledě poměrem 2:0. Před pátým zápasem bylo jasné, že pokud se má semifinálová série vrátit ještě jednou na Horácký zimní stadion, musí červenožlutí vyhrát. Jihlava sice měla v úvodních minutách slibné příležitosti, jenže první gól vstřelili domácí hokejisté. „Do zápasu jsme nevstoupili úplně nejlépe. Prohrávali jsme v půlce první třetiny 2:0, což se potom těžce dohání,“ pouští se do hodnocení pátého mače Vojtěch Zadražil.

Když se hráči s kohoutem ve znaku ujali v úvodu druhé třetiny již třígólového vedení, vypadalo to s šancemi Dukly hodně špatně. Jihlava však poprvé v celé sérii využila během jednoho zápasu více jak jednu přesilovou hru a znovu mohla živit naději na úspěch v zápase. „Parádně jsme se vrátili do zápasu. Stáhli jsme to na 3:2. Pak jsme si řekli, že to může být naše poslední třetina v sezóně. Chybělo proměnit nějakou šanci, kterou jsme měli, ale bohužel nám tam nic nespadlo,“ lituje mladý obránce. Znovu se tak potvrdila bolest červenožlutých během celé semifinálové série – neproměňování šancí. Zatímco Olomoučtí se párkrát trefili velmi šťastně, červenožlutí se na každý gól pořádně nadřeli. „Bylo to pro nás těžší, ale pořád jsme si říkali, že se to zlomí jedním šťastným gólem na naší stranu,“ prozrazuje brzy jednadvacetiletý bek, že tým věřil v obrat a vlídnou tvář štěstěny. Leč nestalo se. „Na to, kdo měl štěstí nebo neměl, už se ale ptát nikdo nebude,“ říká sympaticky a nehledá výmluvy.

Výsledek semifinále se zdá být pohledem nezasvěcených jednoznačný – 4:1 pro Olomouc. Realita však byla jiná a až na první zápas série šlo o vyrovnané boje, ve kterých rozhodovaly maličkosti. „Škoda, že jsme neurvali hned ze začátku jeden zápas v Olomouci,“ mrzí Vojtěcha Zadražila. Celá jihlavská ekipa však může litovat hlavně ztraceného třetího zápasu, který asi celý průběh semifinále nalomil. „Prohraný třetí zápas byla celkem velká rána a asi rozhodující. Přece jen 0:3 na zápasy se už těžce obrací,“ je si vědom obránce, který si loni zahrál za reprezentační dvacítku.

Ve čtvrtfinálových zápasech byste jeho jméno hledali marně. Kvůli zranění totiž naposled nastoupil ve dvaačtyřicátém kole doma proti Mostu. Na soupisce Dukly se poté objevil až v prvním semifinálovém utkání. „Určitě to nebylo nic jednoduchého, ale před sérií s Olomoucí byla týden herní pauza, tak jsem docela dobře potrénoval, a pak jsem se snažil hrát co nejlépe,“ povídá a vzápětí nechává poohlédnout do svého programu následujících dní. „Jsem rád, že jsem mohl odehrát semifinále s Olomoucí a teď se musím dát do pořádku. Nějaký odpočinek po sezóně přece jen bude, to zranění není v ideálním stavu,“ zakončuje rozhovor Vojtěch Zadražil.