Do zlaté medaile jsem si kousla, je dobrá, říká s úsměvem Kristýna Kaltounková, šampionka MS v inline hokeji

Jak se stalo, že jsi se dostala do reprezentačního výběru v inline hokeji, který jsi v minulosti neprovozovala?
Přivedl mě k tomu trenér pan Mlýnek, otec mé spoluhráčky z hokeje, který mě vzal na kemp. Protože některé starší spoluhráčky byly zraněné nebo nemocné, vyzkoušel nás mladé a docela se nám to povedlo.

Předtím jsi inline hokej nikdy nehrála, před šampionátem jsi měla jen několik tréninků na sehrání. Je velký rozdíl mezi klasickým hokejem a inlinem?
Sklon bruslí u inline hokeje je úplně jiný, mají odlišný skluz a trošku jsem se bála i při brzdění. Jak jsem na mistrovství začínala, tak jsem také hrála hodně hokejově a poznala jsem to. Postupem času jsem se ohrála, už to bylo lepší. Když jsem po šampionátu přešla z inlinových bruslí do klasických hokejových, tak jsem pořád měla pocit, že stále přepadávám a není to ono (usmívá se).

Na inline hokej ti prý těsně před mistrovstvím chyběly také věci, protože výstroj je jiná než v klasickém hokeji. Jak ses s tím popasovala?
Brusle jsme si půjčily od jednoho mého bývalého trenéra z Mladé Boleslavi. Kalhoty jsem si vzala hokejové a stulpny jsou jako návleky. Sice jsem měla odřené kotníky, ale pro zlato je třeba udělat všechno (směje se).

Mistrovství světa se konalo v Argentině, což je cesta přes půl zeměkoule…
Letěly jsme z Prahy do Frankfurtu, což trvalo asi hodinu a půl. Let byl dobrý, ale v Německu jsme čekaly dlouho na let do Sao Paula. Cesta do Brazílie už probíhala trošku větším letadlem a trvala osm hodin. V Brazílii jsme pak čekaly pět hodin na poslední část cesty do Argentiny. Měla jsem trošku cestovní horečku, protože jsme letěly přes Atlantik. Docela jsem se bála, ale cesta zpátky už proběhla v pohodě.

Prý jste s otcem málem k cestě do Argentiny nestačili vyřídit potřebné doklady?
Přišli jsme pozdě na to, že když jsem mladší patnácti let, tak potřebuji mít vyřízené zvláštní doklady. Nakonec se to vyřešilo až předposlední den. Všechno se vyřizovalo až na ambasádě, kde mi dali doklad a razítko ke vstupu do Argentiny. Nikdo se sice nakonec na doklad nedíval, ale takhle jsem měla jistotu.

Udělala na tebe Argentina dojem? Měly jste čas vidět Argentinu i mimo turnaj, třeba na nějakém výletě?
Po příletu ve tři hodiny místního času, jsme nejprve šly do hotelu a poté odpoledne na procházku. Podívaly jsme se na stadion a na nějaké zápasy, které se hrály. Je to pěkné město s hezkou přírodou, ale některé příbytky… Bydlet bych tam nechtěla. V Rosariu, kde se šampionát konal, jsme se hodně setkaly s chudobou a krádežemi, lidé se snaží získat peníze jakkoliv. Není to úplně nejlepší.

Na sociálních sítích byl zveřejněn také tvůj obrázek vedle nějakého vodního toku…
Byla to řeka Paraná ve městě Rosario (právě po řece Paraná se lodě dostávají k městu Rosario, kde je největší přístavní centrum v celé Argentině – pozn. aut.).

Co by se dalo říct ke stadinou, na kterém se zápasy konaly?
Hrály jsme na stadionu – atletické hale s tribunami, takže když byl náš zápas až večer, museli pořadatelé přinést takové malé žárovky. Na stadionu bohužel nebyla žádná klimatizace, a když bylo vedro, nedalo se vůbec dýchat. Navečer to naštěstí nebylo tak hrozné. Stadion byl otevřený, létali na něj holubi, kteří tam všechno „zaneřádili“ peřím. Pořadatelé pak čistili plochu i během hry.

Pojďme k zápasům. V prvním zápase jste nastoupily proti exotickému soupeři z Indie. Těžký protivník to asi příliš nebyl, protože jste mu nasázely devatenáct gólů…
Hrát proti nim bylo jak slalom, kuželky (usmívá se). Indky jen stály a my jsme je musely objíždět. Vlastně jen máchaly hokejkami a sotva stály na bruslích. Nemohly jsme je však podceňovat, protože jsme nevěděly, co od nich máme čekat. Tak jsme na ně vlétly. Po zápase nám přišly poděkovat, že jsme na ně byly hodné, protože jsme jim nedaly dvacet gólů (směje se). My mladé hráčky jsme byly docela překvapené, hrály jsme na tomto turnaji poprvé a vůbec jsme nevěděly, co od toho máme čekat.

VÍTĚZNÝ ŽENSKÝ TÝM. Sobota 13.6.2015 bude navždy zapsána zlatým písmem v historii českého inline hokeje. Zlato nejprve vybojovali čeští junioři, které ve stejný den napodobila ženská reprezentace.
Foto: Archiv Kristýny Kaltounkové

Ve druhém utkání jste nastoupily proti Mexičankám. Opět jde o nepříliš hokejový stát. Vyhrály jste nad nimi 6:0. Co říct k tomuto zápasu?
Byl to už o něco lepší soupeř než Indie. Opět jsme je nepodcenily a vlétly jsme na ně, daly jim čtyři góly a šetřily síly na Španělky, které byly ještě o něco více silnější.

Právě se Španělskem jste sehrály nejvyrovnanější zápas základní skupiny. Po normální hrací době byl stav 2:2 a o pořadí ve skupině musely rozhodovat samostatné nájezdy…
Na nájezdy jsme musely jít dodatečně po pěti hodinách, když nám to sdělili trenéři. Odehrály jsme zápas a myslely jsme si, že je konec, rozdělí se body a o pořadí bude rozhodovat skóre. Jenže pak za námi přišla trenérka a řekla nám, že potřebuje ještě tři hráčky a jednu gólmanku na nájezdy.

Takže pět hodin po „konci“ zápasu jste jej jely dohrávat? (Zápas skončil 10.6.2015 v 15:42 českého času a od 22 hodin začínaly nájezdy – pozn. aut.)
Ano. Už jsme byly v pyžamech a odpočívaly na další zápas, když nám organizátoři přišli říct, že jdeme ještě na to. Těžší to bylo pro holky, které byly s gólmankou vybrány na nájezdy, protože se musely kompletně převléct. My ostatní jsme se převlékly do normálních věcí a jely jsme je na stadion podpořit (prvně se zdálo být jasné, že dle vyššího počtu vstřelených branek vyhraje základní skupinu Španělsko, ale dle pravidel organizace FIRS pořádající mistrovství musely rozhodnout o prvním místu právě až dodatečné nájezdy – pozn. aut.).

Následovalo klíčové čtvrtfinálové utkání s domácí Argentinou, které jste vyhrály 6:2. Ty jsi vstřelila vítězný gól na 3:2 z pohledu svého týmu. Můžeš čtvrtfinále popsat včetně atmosféry?
Atmosféra byla největší, Argentinky měly domácí prostředí. Byl to těžký zápas nejen z pohledu fanoušků, ale i z našeho pohledu. Soupeřky jsme totiž „drtily“, ale ony jednou projely naší obranou a měly hned více šancí než my.

Kolik přišlo na zápas s Argentinou lidí?
To nevím přesně, protože moderní technika na stadionu zaostávala. Odhadem se dá mluvit o tisícovce diváků.

Po vítězném čtvrtfinále přišel na řadu semifinálový zápas s Finskem, což je tradiční hokejová země. I česká trenérka říkala před zápasem, že trošku nevíte, co od nich čekat, protože je to lepší soupeř než předchozí týmy. Jaký to byl zápas?
Finky hrály hodně hokejově, létaly po hřišti, nebyly ustálené. Bylo docela štěstí, že jsme daly první branku, takže se to docela zvedlo.

OKAMŽIK SPORTOVNÍHO NADŠENÍ. V České republice je právě hodina a čtvrt po půlnoci z 12. na 13. června 2015. Na opačné polovině zeměkoule v Argentině běží semifinále ženského mistrovství světa v inline hokeji a Kristýna Kaltounková (na snímku v bílém dresu) v prodloužení v čase 43:51 právě střílí gól, kterým otevírá českému týmu finálovou bránu. Foto: www.worldinlinehockey.org

Právě tvoje branka ve čtvrté minutě prodloužení rozhodla o tom, že po výhře 2:1 postupujete do finále. Co ti říkaly spoluhráčky, když jsi vstřelila rozhodující gól?
No, ony tam jen tak seděly a koukaly (usmívá se). Potom jsme na sebe naskákaly a pochválily mě.

Jaké byly tvoje bezprostřední pocity po rozhodujícím gólu semifinále?
Byla jsem úplně mimo. Myslela jsem si, že to je sen, a jak na mě holky naskákaly, tak jsem se probudila (usmívá se).

O zlaté medaile jste se utkaly s USA. To už byl asi hodně velký boj, že?
Zápas byl hodně těžký. Američanky jsme už vůbec nepodceňovaly a připravovaly jsme se na ně docela hodně. Popasovaly jsem se s nimi celkem dobře, i když jsme měly modřiny, škrábance… Spoluhráčka Katka Mrázová si poranila vazy, protože ji soupeřky zalehly. Ale to k hokeji i inlinu patří a myslím si, že za zlato to stálo.

Oslavovaly jste zisk zlatých medailí? Zkusila sis do medaile kousnout, jestli je pravá?
Oslavy k tomu patří. Holky pily šampaňské. My tři mladší hráčky jsme popíjely jablečný džus a bavily jsme se. Byl to super pocit, protože jsme prostě vyhrály zlaté medaile. Ta chutná, je dobrá (směje se). Klidně ať jich je víc, abych je mohla vždycky takhle kousat. Nechám si na ni udělat nějaké místo a pověsím si ji do vitríny.

ZLATO A POHÁR. Vedle kousnutí a otestování "pravosti" zlaté medaile si Kristýna Kaltounková potěžkala i pohár pro světové šampionky v inline hokeji. Foto: Martin Voltr

V týmu jste měly hrající trenérku. Jaká byla její role?
Vždycky, když bylo potřeba, tak šla do hry. Když se už hra tak nějak uklidnila a nebylo to tak strašné, zůstávala na střídačce a koučovala nás.

Mistrovství světa v inline hokeji se koná jednou za dva roky nebo každoročně?
Pořádá se každý rok a kdybych měla nabídku i příští rok, tak bych určitě jela.

Během mistrovství jsi přímo v Argentině absolvovala také videorozhovor. Nebála ses mluvit na kameru s tím, že rozhovor pak bude na internetu?
Já už jsem mluvila i v hokeji na reprezentační patnáctce, takže jsem už tak moc nervózní nebyla, ale ruce se mi klepaly, což je stejné i teď při této tiskové konferenci (směje se).

Videorozhovor s Kristýnou Kaltounkovou a dalšími hráčkami po semifinále

Odehrála jsi už i nějaké zápasy za dívčí mládežnickou hokejovou reprezentaci. Nastoupila jsi i proti nějakým silným týmům?
Na nedávném turnaji v Ženevě jsme hrály proti Finkám a Švédkám. Nevím, jakým přesným výsledkem zápas skončil, ale pamatuji si, že jsme také vyhrály a postoupily do finále.

Kdyby sis měla vybrat mezi ledním hokejem a inline hokejem, který by to byl?
Protože lední hokej hraji už deset let, tak bych zůstala asi u hokeje. Cítím k němu více než k inlinu. Lední hokej se hraje do těla, je více kontaktní a baví mě víc než inline hokej. Ten je dobrý v létě na fyzičku, na nohy a na odrazovou sílu.

SE ZLATOU MEDAILÍ. Jak sympatická hokejistka přiznala, do zlaté medaile si zkusila kousnout, zda je opravdu pravá - tak jako to dělají po zisku nejcennějšího kovu téměř všichni sportovci. Foto: Zdeněk Drla

Říkala jsi, že hokej hraješ deset let. Takže, pokud dobře počítám, jsi stála na bruslích poprvé někdy ve třech letech?
Bylo to v záři 2004. Rodiče mi říkaly, že jsem tehdy seděla na mantinelu, když měl bratr trénink (bratrem Kristýny Kaltounkové je Ondřej Kaltounek, v sezoně 2014/2015 hrál za mladší dorost Dukly – pozn. aut.), a já jsem tak strašně začala řvát a kolem sebe mlátit, takže jsem musela na led taky. Doma jsem si pak brala kolečkové brusle, umělohmotnou hokejku, jezdila jsem po baráku a hrála jsem hokej. Měli jsme omlácené dveře a nábytek, což máme i teď (směje se).

Jaké to vůbec je, když hraješ jako holka mezi kluky?
Ze začátku mě tady kluci moc do party nebrali, ale bylo to lepší než v Boleslavi. Nakonec mě mezi sebe vzali. Když mi teď někdo dá na ledě tělo nebo strom, tak kluci jdou a sundají soupeře za mě, takže se mě zastávají (usmívá se).

Je lepší hrát mezi kluky nebo v ženské reprezentaci do patnácti let?
Mně se líbí a baví mě obojí. S holkami je to jiné, nehraje se do těla, tady s klukama se naopak do těla hraje.

Před reprezentací jsi měla přípravu se staršími žáky Dukly, po mistrovství ses do ní vrátila. Moc volna jsi zatím neměla, ale teď budeš mít na měsíc od hokeje a tréninků klid. Jak volno vyplníš?
Čekají mě samé hokejové kempy (usmívá se). Nyní mám ještě jeden turnaj v inline hokeji. Hned po něm jedu na první kemp, pak mě čeká další kemp. Poté už je tady v Jihlavě česko-finská hokejová škola, takže mi moc volna nezbude. Už se ale těším na září, až začnou soutěže.

Bedřich Ščerban: Chci Kristýnce poděkovat za vzornou reprezentaci

Po návratu z úspěšného vystoupení na mistrovství světa v inline hokeji v Argentině čekala Kristýnu Kaltounkovou tisková konference v útrobách Horáckého zimního stadionu. K úspěchu jí gratuloval i jednatel klubu Bedřich Ščerban. „Chci Kristýnce moc poděkovat za vzornou reprezentaci, neboť v Argentině byla nejen sama za sebe, ale i za Duklu. Moc jí blahopřeji, je to krásný úspěch. Připravili jsme si pro ni dárek, aby věděla, že sledujeme a zajímáme se o to, jak jsou naši hráči úspěšní a jak se jim daří, byť v trošku jiném odvětví,“ poznamenal jednatel Dukly, kterého na třináctileté útočnici zaujalo, že jí před šampionátem chyběla výstroj. „Kristýna říkala, že neměla na inline hokej věci, vybavení, nebyla připravená a přesto dokázala vybojovat s týmem zlato. Podle mě to opět podporuje teorii Jarmily Kratochvílové, že trénovat se dá i "na hnoji". Spousta mladých lidí si myslí, že pokud nebudou mít super výstroj, super hokejky, tak že to nemohou nikam dotáhnout – a ono to opravdu tak není. Je to o talentu, píli a vůli něco dokázat, což Kristýna potvrdila. Budiž to i příkladem pro všechny ostatní,“ doplnil.

KRISTÝNA KALTOUNKOVÁ dostává od jednatele Dukly Jihlava Bedřicha Śčerbana dres s číslem 15, který jí bude připomínat rok velikého úspěchu. Foto: Zdeněk Drla

Sdílejte článek