Oslavenec Jan Suchý: V Brodě bych chodil na Duklu pravidelně

Na Horácký zimní stadion nechodíte pravidelně, možná jste zde nebyl několik let. Jaké to je vrátit se sem?
Docela hezké, je pravdou, že sem na zimák občas zajdu. Můj vnuk (obránce Šimon Szathmáry – pozn. redakce) hraje v Třebíči, takže když hrají v Jihlavě, přijdu se podívat. A potom taky na některé lepší soupeře Dukly

Sledujete, jak si vede Dukla v soutěži? Vstup do sezony není asi ideální, že?
Samozřejmě, že sleduji. Za ty roky, co jsem tady hrál, jsem si ke klubu vytvořil vztah a to se nemění. Mrzí mě, jak se týmu vede v posledních letech. Chvilku nahoře, potom zase dole. Myslím, že důležitou složkou jsou peníze. A tady jich není asi dostatek a s tím je spojena i kvalita hráčů. Vzhledem k historii klubu by ale tým měl být určitě na lepších příčkách tabulky.

Pro dnešní předání cen jsme vybrali obránce Jana Pohla, ale dalšími gratulanty na ledě byli další slavní obránci Bedřich Ščerban a Milan Chalupa. Překvapilo vás to?
Nepřekvapilo. Duklu v její historii vždycky táhli spíše obránci. A tihle, kteří mi přišli popřát, byli taky vynikající beci, takže dobrá volba.

Scházíte se občas se svými spoluhráči? Na popovídání, na pivko...
Pravidelně se scházíme před svátky ke konci roku. To máme v Jihlavě sezení Klubu olympioniků. Toho se účastní hráči, kteří někdy hráli na olympiádě. Sice nás pomalu ubývá, ale jednou za rok se scházíme i na republikové úrovni, takže tam se potkáme s harcovníky i z jiných klubů.

Sedíme a povídáme si na Horáckém zimním stadionu v nově vzniklé místnosti nazvané Klub legend, jak se vám zde líbí?
Pamatuji zimák ve starší době, kdy to zde bylo jako po boji, takže tohle je určitě příjemné překvapení. Nevím sice, kdo to vymyslel a zrealizoval, nicméně musím říci, že se to povedlo, moc se mi to líbí.

Jedná s o nápad našeho spolupracovníka Emila Kristka, ale další otázka. Když vidíte kolem sebe staré zvětšené fotografie na zdech, vybaví se vám něco z té doby?
Mě se vybaví věcí! (smích). Tak je příjemné vidět všechny ty kamarády zamlada, s nimi jsme vlastně Duklu vytáhli na ty nejvyšší stupínky. Na druhou stranu mě poté zamrzí, že na tom Jihlava v současné době není až tak dobře.

V souvislosti s tím se mluví o tom, že se situace zlepší až s výstavbou nové arény. Souhlasíte s tím?
V první řadě jsou potřeba peníze a ty sem musí někdo dostat. A to nemyslím peníze na halu, to se doufám nějak vyřeší. Ale je potřeba mít poté peníze pro klub, protože, když nebudou peníze v Dukle, tak může stát sebekrásnější aréna, ale hokej bude stagnovat. O to se bojím nejvíc.

Hodně se diskutuje o tom, kde bude Jihlava v době stavby hrát. Může to být i v Havlíčkově Brodě. Uvítal byste to?
No samozřejmě, ale nevím, zda by to bylo schůdné. Nebyl jsem u žádného jednání, takže nevím a od vás to slyším jako novinku. Bylo by to dobré, aspoň bych viděl hrát Duklu častěji a víc bych mohl kritizovat (smích). To bych chodil pravidelně. Pokud bych mohl říct svůj osobní názor ke stavbě haly, tak si myslím, že se mělo stavět na zelené louce. Hala v centru města není úplně ideální.

Jak bude vypadat Vaše oslava narozenin?
Tak nejprve v Brodě na zimáku, kam jsem pozval bývalé hráče a funkcionáře, bude nějaké jídlo a pití a posedíme. A potom se doma sejde rodina. To máme na dva dny. Zaplníme barák, budeme to mít jak hotel (smích).

Váš spoluhráč Jiří Holík oslavil stejné jubileum nedávno a říkal, že ho při životě drží golf. Co děláte vy?
Nic. Mám hůlku, nedávno jsem byl v Praze na operaci kýly, takže teď nemůžu dělat vůbec nic. Ani nedělám nic doma, to všechno musí obstarat manželka. Ale je pravda, že jsem moc doma nepomáhal nikdy. Občas jdu na houby, dívám se na televizi, na všechno možné, nejenom na sport. Nedívám se moc ani na Extraligu hokeje. Ten současný hokej není až tak pěkný, jsou samozřejmě pěkné zápasy, ale to jsou výjimky.

Češi měli vždy vynikající obránce, platí to i dnes?
Myslím, že dobří obránci u nás jsou stále, ale chybí ta kategorie hvězdných obránců. Vždyť se podívejte, kolik jich máme nyní v NHL – minimum.

Vy jste jednou vyhrál kanadské bodování celé ligy jako obránce. Může se to někdy opakovat?
Obránce je od slova brániti, ale já jsem stihl hodně chodit dopředu a z toho pramenily góly. Všechno jde nyní dopředu, takže se může stát cokoliv. Jak to tak pozoruji v dnešní době, mají obránci dost místa jít dopředu, ale málokdo to dělá. Nevím, zda to nemají od trenérů zakázáno, ale možností, aby se bek v zápase prosadil, je v utkání vždycky dost.

Ve Vaší aktivní kariéře jste byl znám svým padáním do střel. Když vidíte současný rychlejší a tvrdší hokej, skákal byste tam taky?
Tak na to vám nedokážu odpovědět. Nejsem si jist, zda bych to dělal, ale to vidím současnýma očima. V zápalu boje, bych do toho třeba šel zase.

Videorozhovor s Janem Suchým k jeho 75. narozeninám

Obránce Jan Suchý, stejně jako celá řada dalších hokejových osobností, začínal s nejrychlejším kolektivním sportem planety v havlíčkobrodské Kotlině. Podstatnou část své bohaté kariéry spojil s jihlavskou Duklou. Přitom nechybělo mnoho a skončil u fotbalu. „Chtěla mě Sparta, pak pan Vejvoda na vojnu do pražské Dukly. Jenže přišel trenér Pitner a povídá - půjdeš do Jihlavy! Bylo rozhodnuto," vzpomínal jubilant pro hokej.cz.

Zvítězil tedy hokej.

Jan Suchý se stal od začátku šedesátých let minulého století základním stavebním kamenem defenzivy jihlavské Dukly i československé reprezentace. Vynikal především svojí zarputilostí, kdy jako jeden z prvních hokejistů začal blokovat střely soupeře tělem. Vyhrál první dva ročníky ankety Zlatá hokejka. V sezoně 1968/1969 nasbíral v nejvyšší soutěži 56 kanadských bodů za 30 gólů a 26 asistencí. Do současnosti je jediným obráncem, který dokázal vyhrát bodování celé soutěže.

Sedmkrát se radoval ze zisku titulu mistra ligy - vždy s Duklou Jihlava. Na mezinárodní scéně získal stříbro na olympiádě v Grenoblu (1968), má čtyři stříbra a dva bronzy z mistrovství světa.

V lize a v reprezentaci nastřílel dohromady 206 gólů (162 + 44), což je mezi československými obránci dodnes nepřekonaný rekord. Jako obránce drží několik dalších neoficiálních rekordů: v roce 1969 zaznamenal v utkání proti Českým Budějovicím (Dukla tehdy vyhrála 13:4) 5 gólů a 4 asistence, na podzim roku 1971 vstřelil v zápase proti Košicím (také v dresu Dukly) tři góly za 47 sekund!

Sdílejte článek