Kousal nesměl týden navštěvovat jihlavskou kabinu

20.08.2008 / Eva Streichsbierová

V souboji s Neuchatelem dostal důvěru trenérů a postavil se do branky. V přípravě to pro něj byl druhý zápas a tentokrát s vítězným koncem. Gólman Dukly Roman Kousal se společně se svými spoluhráči radoval z vysokého vítězství nad švýcarským Neuchatelem v poměru 8:3. Tři obdržené góly od slabého soupeře ho ale hodně mrzely.

Foto z úterního souboje zde

„Můžu vám říct, že to bylo strašný. Občas na mě třeba i osm minut nešel puk a za tu dobu člověk ztuhne,“ postěžoval si čtyřiadvacetiletý brankář.

Osm minut klidu, to je dost. Nezavíraly se vám oči?
Dalo by se to tak říct. Ona nebyla bůhví jaká zima, ale přesto je na ledě znát, když se nehýbete.

Pořád bojujete v Jihlavě o post týmové dvojky. Věříte v happyend?
Je to hodně těžký. Během tohoto týdne bych se měl dozvědět, jestli se mnou počítají nebo ne. Já samozřejmě doufám, že ano.

Kromě vás si na začátku přípravy dělali zálusk na místo druhého gólmana také Vratislav Vajner a Dan Giffin. Ulevilo se vám trošku, když to Kanaďan po pár dnech zabalil?
Ulevilo. Ale Vajner a Řehy jsou oba skvělí brankáři a rivalita je tedy pořád hodně velká.

Až taková, že byste někomu z nich přál zranění, které by ho vyřadilo ze hry?
Kdepak, to vůbec ne! To se přece nedělá. My jsme všichni velmi dobří kamarádi.

Cítíte, že máte formu?
Třeba zrovna v zápase s Neuchatelem jsem si myslel, že ano. Ale pak jsem dostal tři blbý góly a už si to zase moc nemyslím.

Řekl vám trenér Petr Jaroš něco ostrého k těm obdrženým brankám?
Mluvili jsme spolu o přestávce mezi druhou a třetí třetinou a on říkal, že chápe, že ten zápas je pro brankáře hrozně těžkej. Právě z toho pohledu, že na něj skoro nic nejde. Navíc jsem předtím týden netrénoval.

Důvodem vaší týdenní absence byla údajně obava, že byste mohl mít mononukleózu...
Ano, to je pravda. Béďa Ščerban (jednatel klubu - pozn. red.) mi řekl, že loni tahle nemoc srazila čtvrtinu týmu a proto by bylo lepší, kdybych nechodil do kabiny dřív, než budu znát výsledky.

Odkud se vzalo podezření, že byste mohl tuto nemoc mít?
Můj bratr ji měl.

Oddechl jste si hodně, když byly výsledky negativní?
Samozřejmě, protože jinak by to pro mě znamenalo další špatnou sezonu. Loni jsem dlouho marodil s třísly.

K bratrovi na návštěvu teď asi nechodíte...
(usmívá se) To určitě ne. On má také karanténu.

Mluvil jste o poraněných tříslech, jak to s vámi vypadá v tomto směru?
Nemůžu si stěžovat, tříslo drží super. Jsem maximálně spokojený.

Buďme malinko pesimisté, představte si, že by pro vás místo v jihlavském dresu nebylo. Máte připravenou nějakou náhradní variantu?
Ani ne. Asi bych šel někam do druhé ligy, a taky do práce.

Takže v hlavě vám tahle varianta straší?
Ano. Loni v Lotyšsku jsme měl smůlu a musel jsem předčasně skončit sezonu, takže jsem vlastně už šest měsíců bez peněz. Je jasné, že v takovém případě to straší v hlavě pořád.

Máte aspoň představu o jaké civilní zaměstnání by šlo?
Zatím ne, každopádně by to pro mě byla asi jediná možnost.