Chceme na finálový turnaj a porvat se o titul, hlásí kapitán mladšího dorostu

25.12.2009 / Jakub Mezlík

Šestnáct vítězství a pouze šest porážek, taková je dosavadní bilance jihlavských mladších dorostenců. V extraligové skupině střed patří Dukla mezi týmy bojující o čelo tabulky, jako kapitán ji za vysněným postupem na finálový turnaj o mistra republiky vede Jakub Pavlas. A svoji roli se snaží plnit svědomitě. „I ve chvílích, kdy se mi zrovna nedaří, se snažím kluky vždy povzbuzovat,“ tvrdí patnáctiletý obránce.

Letošní sezonu máte rozjetou velmi dobře. V tabulce vaší extraligové skupiny jste čtvrtí, ovšem s minimální dvoubodovou ztrátou na druhé místo zajišťující postup na turnaj o republikového krále. V čem vidíš hlavní přednosti týmu?
Myslím, že je to tím, že jsme dobrá parta a taky máme v týmu šikovné hráče, kteří se umí prosadit a rozhodnout zápasy. Ale všechny naše dobré výsledky vycházejí rozhodně z tvrdé práce na trénincích.

Lídrem je zatím pražská Sparta, kterou jste však v obou zápasech porazili, kde je podle tebe její největší síla? Je i pro vás nejnepříjemnějším soupeřem?
Myslím si, že jsou podobní jako my, mají pár šikovných hráčů, dobrého gólmana a hlavně jsou to velcí bojovníci. My jsme nad nimi sice dvakrát vyhráli, jenže byly to vyrovnané zápasy. Ale nejhůř se nám hraje proti Českým Budějovicím, které jsme ještě nedokázali porazit. Poprvé to bylo velmi vyrovnané, ale podruhé jsme dostali rychlé góly a bylo po zápase. A nakonec to byl pro nás debakl.

Čekali jste před sezonou, že budete tak vysoko a budete se prát o čelo?
Když jsme viděli rozlosování na začátku sezony, tak nám bylo hned jasné, že to nebudeme mít lehké a nečekali jsme, že na tom budeme teď tak dobře. Ale na druhou stranu jsme si věřili a byli dobře připravení.

Přesto i vás postihla v poslední době mírná herní krize, a i když se to na výsledcích příliš neprojevilo, trenér vaše výkony ostře kritizoval…
Začali jsme si myslet, že jsme nejlepší a že to půjde samo. Většina hráčů přestala hrát pro tým a všichni si začali spíše počítat svoje kanadské body. I v kabině to bylo dost znát, nebyla tam nálada jako dřív, přestávali jsme táhnout za jeden provaz. A pak to bylo vidět i na ledě, nenahrávali jsme si, nezastupovali se a vůbec jsme si nepomáhali. Ale přišly nějaké pohovory s trenéry a v poslední době se začíná vše lepšit.

Povzbuzuješ jako kapitán své spoluhráče, když dojde na takové těžké chvíle?
Určitě se snažím. Je to můj úkol, který ode mě trenér očekává, a já se pro to snažím dělat všechno. Občas je to pro mě velice těžké, když se i mně nedaří a sám potřebuju povzbudit, a přesto musím kluky vyhecovat. Ale kdybych toto nepřekonal, asi bych byl špatný kapitán.

Jak vůbec došlo k tomu, že ses stal kapitánem, proběhlo nějaké hlasování mezi kluky nebo to byla volba kouče?
Určil mě trenér, který po celou letní přípravu pozoroval, kdo by tu práci mohl dělat. Myslím, že tomu také pomohlo naše soustředění na Trnávce, kdy jsme byli rozděleni do pěti týmů, a v každém z nich byl jeden z nás nejstarších kapitán. A můj tým tam vyhrál.

A jsi se svou rolí kapitána spokojený?
Ano jsem, sedí mi to. Asi hlavně díky tomu, že v kabině vycházím dobře se všema klukama. Je důležité, aby všichni věděli, že se na mě můžou spolehnout a já zase na ně.

Několik zápasů jsi letos odehrál i v extralize staršího dorostu, mohl bys porovnat, jak se liší od vaší soutěže?
Je to veliký rozdíl, hráči jsou o rok o dva starší, takže je to dost znát po silové stránce a hlavně také hra je o dost rychlejší. Navíc se tam hraje dvakrát víc zápasů než u nás, takže si starší dorostenci i více zahrají. Myslím, že by ničemu neuškodilo, kdybychom hráli takhle i my.

Extraliga mladšího dorostu končí finálovým turnajem, do kterého postupují dva nejlepší týmy z každé ze tří skupin. Nevadí ti, že tento systém postrádá atraktivní zápasy play-off?
Mrzí mě to. Já osobně jsem ještě žádné play-off nehrál, ale co jsem slyšel od předloňských dorostenců, prý je to něco neskutečného. Takže se těším až si svoje první play-off zahraju i já.

A když se podíváš do vzdálenější budoucnosti, čeho bys chtěl dosáhnout?
Chtěl bych určitě ještě pár let zůstat v Dukle a potom si někde zahrát extraligu. Pokud by se mi hodně dařilo tak bych chtěl jako snad každý malý hokejista zkusit NHL. Ale to je ještě strašně daleká cesta. Navíc nikde není psáno, že se budu živit hokejem, může se stát cokoliv, potkat mě například nějaké zranění a bude po snu, takže je důležité mít taky vystudovanou školu.

Jaký je tvůj hokejový vzor?
Líbí se mi Sidney Crosby. I když je to útočník a já obránce, tak ho mám za vzor kvůli tomu, co všechno ve svých mladých letech dokázal. A pokud jde o obránce, tak se mi líbí styl hry Tomáše Kaberleho nebo Diona Phaneufa.