Nechtěl z ledu za žádnou cenu, prozradil o Martinu Krupkovi trenér Dvořák

Prvotní zklamání z předčasného konce sezony už pominulo?
Pokaždé, když vypadnete z play off, tak je to zklamání. Ale já si myslím, že jsme každopádně vypadli se ctí. V posledním zápase to bylo o štěstí, které se bohužel přiklonilo na stranu Vrchlabí.

Co jste hráčům řekl bezprostředně po skončení pátého utkání?
Samozřejmě jsem jim poděkoval, protože odvedli opravdu maximum. Taky jsem jim řekl, že život běží dál, že porážky k hokeji patří.

Poslední zápas rozhodl jediný gól. Na co jste myslel ve chvíli, kdy Vantuch poslal Vrchlabí necelých pět minut před koncem do vedení?
Příjemné myšlenky to nebyly, ale pořád jsem věřil, že v těch posledních minutách ještě gól dáme. A šance jsme měli, ať už to byl Tomáš Hradecký nebo i jiní. V téhle sérii se stoprocentně potvrdilo, že jednou je člověk nahoře a jednou dole.

Hodně asi ovlivnil sérii i zdravotní stav hráčů...
To je pravda, kádr byl hodně oslabenej. Zvlášť v obraně. My jsme vlastně museli hráče přemlouvat, aby nastoupili. A oni přišli, a přestože nebyli zdravotně v pořádku, tak hráli. Věřím tomu, že kdyby všichni byli stoprocentně fit, tak jsme možná postoupili. Jenomže to je jenom kdyby...

Poslední třetinu čtvrtečního zápasu už nedohrál ani Martin Krupka. Co měl za problém?
Měl zhmožděný rameno, nastupoval pod injekcemi. Stejně jako třeba Pavel Staněk. Muselo ho to strašně bolet, v jeho výkonu hrála jednoznačnou roli vůle. Byl jsem rozhodnutý ho stáhnout už dřív, jenomže on nechtěl za žádnou cenu. Odstoupil až po druhé třetině, kdy už to fakt nešlo.

Dokázal byste vůbec složit sestavu pro čtvrtfinále?
Ale jo. Já totiž tvrdím jedno, po vítězných zápasech se všechno léčí mnohem rychleji. Psychika by těm klukům dala nové síly, tak to prostě je. Podívejte se třeba na Petra Štracha. Ten podal v posledním zápase možná nejlepší výkon, který já jsem od něj zažil. A přitom nastoupil s mononukleózou. Ze hry v jeho podání jsme byl hodně mile překvapený.

Velmi dobře vyšla série také Vladimíru Říhovi, který nastřílel pět branek a navíc přidal dvě asistence...
Souhlasím. On byl po celou dobu tak trochu v útlumu, ale play off mu vyšlo. Asi si sedli v útoku s Oldou Bakusem a Tomášem Čachotským. A to je taky hráč, který toho předvedl dost. Někteří kluci vůbec odehráli i víc zápasů, než bylo dnů. Teď myslím třeba Honzu Kašpara. To je kapitola sama pro sebe. Za nás nastoupil ve dvou těžkých zápasech a v Pelhřimově ho pak hned postavili za juniory i chlapy. To je úplně postavený na hlavu. Každopádně on to zvládl se ctí.

A pokud byste měl zhodnotit celou sezonu? Bude převládat zklamání, nebo spokojenost?
Abych pravdu řekl, tak mně do dnes není jasné, proč vůbec došlo k té výměně. Co za tím stálo. Přišel jsem k mužstvu po třech vítězstvích, kdy tým vedl Petr Kaňkovský, a to se mančaft vždycky blbě přebírá. Přesto si myslím si, že jsme šli herně nahoru a začali chodit i diváci. Dostali jsme se před Třebíč, přestože před námi měla obrovský náskok. Já jsem prostě přesvědčený, že jestli tohle mužstvo vydrží a vhodně se doplní na určitých místech, tak by jeho perspektiva nemusela být špatná. Ať už bude stát na střídačce kdokoliv.

Naznačujete, že byste také u týmu nemusel zůstat?
Nikdy nevíte. Samozřejmě jsem mluvil s panem Sedlákem, ale 6. března může přijít nový jednatel, který si to bude chtít dělat po svým. Takže tomu nechávám volný průběh.

Ještě není ani konec února a Dukla je mimo hru. Co teď budou hráči dělat?
V úterý ráno jdeme se všemi na testy, abychom vyloučili, že má ještě někdo mononukleózu. Někteří kluci jsou zranění, jiní ještě hrají třeba v extralize nebo ve druhé lize, a ti zdraví budou od příštího týdne trénovat. Jinak by ta přestávka byla moc dlouhá.

Sdílejte článek