Díky sérii s Přerovem jsme byli silnější do dalších bojů, myslí si Tomáš Čachotský

Přerov jako nejtěžší možný soupeř pro čtvrtfinále play-off. Dva velmi vyrovnané týmy se skvělými brankáři. Přesně to bylo stručné hodnocení série Jihlava – Přerov před jejím začátkem. Zvládnutí těžkého čtvrtfinále se mohlo ukázat jako klíčové pro mistrovský titul. „Co jsme se bavili s kluky v kabině, tak to pro nás byla asi nejtěžší série. Tím, že jsme si jí prošli, tak jsme byli silnější do dalších bojů a jsme rádi, že jsme to dotáhli takhle daleko. Ještě nás teď nějaká cesta čeká,“ vyzdvihuje velké kvality Zubrů, se kterými se Dukla vítězně prala výsledkem 3:2 na zápasy. Následovalo semifinálové vítězství nad Sokolovem 4:1 a finálová bitva se Vsetínem (4:2 pro Duklu).

Právě do druhého utkání se Vsetínem jihlavská legenda nezasáhla. Šlo o jediný zápas, který v play-off hráč s číslem 90 vynechal. „Radši hrát než být na střídačce. Doufám, že letos jsem si zranění vybral a budu hrát až do konce,“ věří v pevné zdraví a fanoušci se nemusí obávat ani o jeho šrám na nose. Tentokrát ho krokodýl Dundy nepokousal: „Nebyly to zuby, ale jen švihnutí ocasem. Tak jsem to přežil v klidu,“ povídá v dobrém rozpoložení a hovoří také o své krásné oslavě mistrovského titulu, kdy pohár pro vítěze choval jako miminko. „To jsou emoce po postupu. Pohár jsem ještě neměl, protože když kluci vyhráli před šesti lety ligu, tak jsem byl ve Zlíně. Pro mne to bylo něco úplně nového a suprově jsem si to užil,“ dodává

Když má Tomáš Čachotský hodnotit, jaký faktor rozhodl sérii proti Vsetínu, má naprosto jasno. Valachy totiž, stejně jako loni, deptal fantom v brance Maksim Zhukov. „Co Maks předvádí celé play-off, to je něco úplně neskutečného. Snažíme se mu v obraně pomoct a zblokovat spoustu střel; snažíme se lépe bránit. Rozhodl gólman,“ povídá hokejista, který za Duklu nastoupil již k 980 utkáním a blíží se jednak legendární tisícovce, tak hranici 800 bodů v červenožlutém dresu. Aktuálně je na 799 bodech (266+533). Formu chytil v pravý čas a v hodnocení týmu na hokej.cz se redaktor Marek Hedbávný obdivně pozastavuje nad tím, že u něj narůstající věk není znát a má snad elixír mládí. Pro redakci ho ale neprozradí. „Ten si musím nechat pro sebe. Říkám, že věk je jen číslo. Je na každém, jak se kdo cítí. Já se cítím na devětadvacet,“ směje se „Čagy“.

A dobrá nálada ho neopouští ani před barážovou bitvou proti Kladnu, za poslední roky již tradičnímu soupeři. „Už proběhlo nějaké popichování s Kubou Suchánkem. Hned po postupu mi gratuloval a říkal, že mne někde zabije. Tak jsem mu odpověděl, že se sejdeme u mantinelu,“ rozesměje se Tomáš Čachotský, že vše bylo myšleno v dobrém. Ale vzápětí trošku zvážní. „Osobně sám moc nevím, co od baráže mám čekat. Nemám křišťálovou kouli. Uvidíme, na čí straně bude výhoda. Zda na naší, že jsme hráli měsíc v kuse play-off nebo u Kladna, které měsíc a půl odpočívalo. To se uvidí až v baráži,“ hlásí k sérii, jenž začne v neděli 17. dubna na chomutovském ledě, kde má Kladno azyl.

Dá se čekat, že jak v Chomutově, tak v Jihlavě bude vyprodáno. Baráž táhne, mistrovský tým taky, vstupenky se prodávají výborně. Bude tak atakována hranice zaplněného stadionu, jehož kapacita je po úpravě na požadovaný počet míst k sezení 6100 diváků. „Šesté finále bylo skvělé. Konečně přišli lidi. Je to něco úplně jiného, když hrajete před plným stadionem, než když je tady třeba patnáct set lidí. Lidi na tribunách si museli atmosféru užít taky. Doufám, že nyní na baráž přijdou ještě ve větším počtu,“ apeluje na fanoušky červenožlutých barev, kteří se po čtyřech letech opět mohou těšit na extraligovou soutěž.

Tomáš Čachotský po zisku mistrovského titulu a před baráží 2022

Sdílejte článek